Reklama

Reklama

Říkává se, mrtvý už neublíží, živých se máme bát. A přece se v tomto detektivním příběhu objeví, aby způsobil smrt... Televizní film z roku 1966 vznikl podle první detektivní povídky Hany Proškové. V ní se v české detektivní literatuře poprvé objevila dvojice – kriminalista Vašátko a jeho přítel malíř Horác. Detektivní povídky české autorky se staly doslova pojmem. Přinášejí vtipné zápletky a překvapivá řešení. Podívejme se dnes tedy na ten první příběh, kterým to všechno začalo. Na dovolené v horské chatě kdesi v pohraničí je zavražděn Horácův známý, malíř Štěpán (M. Macháček). Kdo však mohl mít k činu motiv? Komu byl muž natolik nepohodlný, že jej musel odstranit? Tajemství se možná skrývá v obraze, který je vyvěšen v hospodském výčepu. A je výjev na obraze skutečně tím, čím se zdá být na první pohled? V chatě se Horác (V. Voska) sešel nejen se Štěpánem, ale i jeho bývalou láskou Emkou (M. Drahokoupilová) a jejím současným mužem (V. Ráž), malování se věnuje i hostinský Šíma (F. Krůta) a podezřelá je i manželská dvojice výletníků (Z. Procházková a V. Bouška). (Česká televize)

(viac)

Recenzie (38)

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

,,Z psychologického hlediska na tom byli jako krysy v bubnu!" Pro našice již asi pamětnická klasika televizní detektivky, která ale až do nedávné reprizy na ČT nebyla dlouho k sehnání. Drobné slabiny v podobě nevýrazných (některých) vedlejších figurek občas zaškrípou, nebo těch repriz již pro mne bylo moc, abych si zachoval bezvýhradné nadšení... nicméně dobře budovaná temná atmosféra v některých scénách opět na mne zapůsobila. Stejně jako Miroslav Macháček v postavě výstředního malíře... ty jeho svérázné hlášky jako odpověď na otázku, co se tady změnilo, ,,tady někdo ztratil glanc" nebo homosexuální úchylky v opilosti k Horáci (Voska), pro podobné role se prostě tenhle podivínský herec narodil.. Kameraman občas k tomu stylizoval pěkné záběry na záhadný obraz nebo zádumčivého Václava Vosku coby amatérského vyšetřovatele vraždy. Spočátku mi Voska přišel v hlavní roli trochu méně výrazný, nicméně jeho fušování do řemesla zkušenému "kolegovi" (Holý) mne velice bavilo, při opětovném zhlédnutí zjišťuju, že do třetice si pak nejvíc užívám na první pohled trochu nenápadného Ferdinanda Krůtu, v překvapivé roli. Hlavně fantazie Hany Proškové se nezapře a tohle bude zřejmě nejlepší z filmových (televizních) adaptací jejich detektivních próz. Metoda odhalení vraha na základě analyzy uměleckých výtvorů pachatele i oběti – takhle osobitou možnost při řešení vraždy jsme neměli možnost vidět ani v slavném seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Povedené a originální! (80%) ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. ()

Reklama

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

"Proč má měsíc fajfku?...I naivita může být někdy rafinovaná... " V první z televizních inscenací podle povídek Hany Proškové mě ani tak nezaujali představitelé dvojice "vyšetřovatelů" (tedy Horác ztvárněný Václavem Voskou a kriminalista Vašátko v podání J. Holého - ten mi byl dokonce dost nesympatický), ale Miroslav Macháček v pro něj typické postavě excentrického malíře Nováka. Kdykoliv se objeví na scéně, je živo. Jinak mi ale tahle inscenace připadala taková "bez chuti a bez zápachu". ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Slabé 4 hvězdy, na tři mi to přijde málo s docela slušnou atmosférou, hereckými výkony a poměrně zdařilým scénářem, navíc atmosféru hospod já rád. Shodou náhod druhý den po sobě vidím film, který se odehrává v podstatě v hospodě (tím prvním byl Noční host). Zajímavé. Jinak začátek se podle mne dost vlekl, ale přesto v něm zazněly pro pozdější děj a pochopení podstatné informace. Jen mi přišlo, že Macháček hraje jen na půl plynu. V podstatě v sobě dusí nějaké tajemství, to je brzy jasné, ale přece jen jeho postava asi měla být jakýmsi spikleneckým druhem tajnůstkáře, takže mi pak k němu moc nešlo, jak v opilosti vykřikoval o druhých skryté narážky, ale v tom hlavním mlčel a čekal snad na pokání. Příjemně překvapí, jak fešné ženské byly Marie Drahokoupilová a Dana Syslová, a u Ráže mne překvapilo, jakou dostal roli bačkory. Úžasný dialog - Štěpán byl sice mizera, ale chlap. Ty seš hodnej, ale žádnej chlap. - Jo, toho jsem si u žen všiml už několikrát, že sice na mizery nadávají, ale neopouštějí je, zato hodní chlapi jsou maximálně přátelé... Jiří Holý hraje svůj standard. Závěrečné rozuzlení mi přišlo trochu rychlé, koneckonců Horác neměl žádný důkaz a vrah či vražedkyně (abych nespoileroval) se mu mohli jen vysmát. Co mne tedy zarazilo, kolik kriminálníků se nakonec v té horské chatě sešlo, to snad ani statisticky nejde spočítat, taková náhoda (ti dva, ten mladý ožrala..) Ale celkově příjemný film s jistými podpříběhy a zajímavými vedlejšími linkami. ()

Vojta00 

všetky recenzie používateľa

Můj oblíbený druh detektivky. Je nám představena malá skupina jednotlivých lidí, jeden zemře a všichni jsou podezřelí. Macháček to nehrál jako do televizního filmu, ale spíš jako na divadle. Všude ho bylo plno. Jen nevím, jestli je to klad nebo zápor. Žádné nákladné dílo, ale atmosféru to mělo zajímavou. ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (7)

  • Inspirováno případem Huberta Pilčíka. Bydlel v rodinném domě v Senci, kde měl velmi dobrou pověst. Byl známý jako bylinkář a milovník přírody, přivydělával si jako převaděč přes státní hranici do Německa. Vraždy páchal v letech 1948–1951. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Po zatčení spáchal sebevraždu. (sator)
  • Rozhlasový přijímač v hospodě je francouzský Excelsior 52 z let 1951/1952. Designově identický přijímač se však objevil i pod názvem Rudá hvězda 54 o několik k let později v ruském provedení. (sator)
  • Případ jako detektivku s odborným komentářem pod názvem „Oběti strýčka Huberta“ odvysílal Český rozhlas v rámci seriálu „Historie českého zločinu“. (sator)

Reklama

Reklama