Žena, ktorá spieva

Sourozenci jsou po matčině smrti konfrontováni s jejím odkazem na bratra a otce a začnou oba hledat. To vše se odehrává ve dvou liniích. Jednak je zde vykreslen příběh matky a to, jak se dostala za hranice muslimské země kdesi na Blízkém východe a druhak můžeme sledovat oba sourozence, kteří pátrají po svých příbuzných. A mě to prostě nebavilo. Pokud se jednalo o samotné sekvence matčina příběhu, tak se bylo jakž takž na co koukat, ale fundamentalistické prostředí islámské společnosti znám dávno i z jiných filmů. A samotné hledání bylo nezáživné. Navíc herci byli všechno, jen ne sympatičtí. Asi na tohle nemám ty správné buňky. 30% (09.11.2013)

To bylo silné. Velký příběh. Doporučuji si vyhranit nerušený čas na film a potom ještě hodinku na vstřebání. (21.03.2016)

Silná predloha v rukách výnimočného režiséra, ktorej ale nesedí retrospektívny spôsob rozprávania a zbytočná doslovnosť v závere (oboje mi opakovane pripomenulo Madisonské mosty). Ide o očakávania diváka, či chce klasicky vystavanú príbehovú šablónu alebo nie. Ja určite (NIE). (07.07.2011)

asi tak 100 minut nezáživného epizodovitého připravování si půdy pod nohama, kterými je potřeba se prokousat, abyste se dostali k závěru se silnou pointou.. nic víc, nic míň.. (29.09.2013)

Vnější popáleniny se časem zahojí, vnitřní nikoliv. Některé detaily vyžadovaly zvýšenou pozornost, na druhou stranu si mohl režisér odpustit ty polopatické vysvětlivky, protože i divákovi s pokročilou alergií na inteligenci by skládanky zaručeně docvakly. Hodnocení za to však ubírat nechci. Kvituji totiž s povděkem, že mi ta šokující pointa nepřišla dřív na mysl a tím pádem jsem měla na závěr dech vyražený jak už dávno ne. Tento neúprosný příběh bude ve mně ještě dlouho doznívat. (06.03.2012)

V některých momentech neskutečně silný snímek, u kterého mi od naprosté spokojenosti vadily asi dvě věci: příliš zdlouhavý úvod a překombinovaý (a zároveň předvídatelný) závěr. A to, že porodila úplně zdravá dvojčata po tom všem,... 9/10 (31.01.2015)

1+1=1, to bolo pre mňa šokujúce zistenie, chvíľu som zostal sedieť ohromený. Keď to zjednoduším Incendies (výstižnejší by bol preklad Zhorenisko) je film o tom ako minulosť človeka v určitej chvíli dostihne. Tento spletitý príbeh je vystavaný s ľahkosťou, prechody z jedného časového pásma do druhého sú plynulé, zmenu signalizujú tváre matky a dcéry. Rekonštrukcia minulosti funguje ako desivý prejav a súčasne vytvára vnútornú dynamiku príbehu, ktorý nás zavedie do čias občianskej vojny v nemenovanej krajine Blízkeho východu (fakty poukazujú na Libanon). Film je tak trochu postmoderne ladený, pôsobí ako mozaika, ktorá nedáva zmysel, keď je neúplná. V ľudskom živote jednoduchá matematika často neplatí, kto si to včas neuvedomí, zostane prekvapený, ako ja v závere tohto filmu. (04.11.2012)

Síla. Sice chvíli trvá, než se Požáry pořádně rozjedou, ale jak jednou začnou pořádně nabírat na obrátkách, už je nezastavíte. Poslední minuty pak už jen člověk sedí s otevřevou pusou a vypouští jen nevěříčné WTF. Síla. One plus one, does it make one? (24.02.2015)

Tento film je silno depresívny, vie chytiť za srdce, odohráva sa vo veľmi frustrujúcom, skazenom a strachom nasiaknutom prostredí, kde v jednom okamžiku ste a v tom druhom už nie. Je tu zobrazený moderný fanatizmus kvôli viere, ale viera nezabíja ľudí ani im nechce uškodiť, to len ľudia sú tak naivný a sprostí, že vraždia akože kvôli viere, žiadne z náboženstiev sa takto chovať nesmie, nieje to morálne a ani ľudské. Brutálne prepracovaný príbeh, slušná kamera, pôsobivá citová vydieračka a keby som to tým hercom veril, čo neveril, tak dávam 5*, takto to je za 4*. (10.09.2015)

Zpočátku jsem měla menší problémy s orientací, kdo je vlastně kdo, ty však záhy ustaly. Strhující příběh a skvěle natočený, jen bych jako třešničku na dortu nechala trošku tajemství neodkrytého. Pak by to bylo za plný počet. (03.08.2011)

Dvou sourozencům změní závěť jejích matky život. Dozvídají se, že jejich otec pravděpodobně stále žije a zároveň o existenci bratra o kterém neměli do dneška ponětí. Matka své dětí v testamentu prosí, aby tyto dvě osoby nalezli a předali jím dopis. Proto se dcera vydává po stopách své matky, aby nalezla svého ztraceného bratra. Takový je začátek tohoto kanadského dramatu ve kterém se střídají scény z pohledu matky zachycující její osud ve válkou postiženém Libanonu a z pohledu dcery, která až teď zjisti co byla její matka vlastně zač. Opět dobrý divácký zážitek, ale čekal jsem od toho něco více. Možná to je tím, že jsem odhadl (respektive stálo se mi to zmiňuje uživatel J*A*S*M ve svém komentáři) konečnou překvapivou pointu. A to vždycky na konečném efektu ubere. 75% (16.10.2011)

Málem jsem si myslel, že hlavní roli má Rémy Gaillard.. ale pak mi došlo, že to asi nebude sranda, takže žádné fotbalové finesy nebyly. Škoda. Nicméně drama vypiplané do detailu bez slabých míst, jen asi škoda že děj mi nabídl odpověď dříve než by se slušelo (zcela určitě v tom nejsem sám). Kdyby nebylo roztáhlého začátku, mohlo být hodnocení lepší.. ale Villeneuvův rukopis mě baví, ačkoli tady ho zrovna výrazný nevidím. (20.10.2015)

Spoilery ~ Velice silný příběh matky, nedbalé náboženských předsudků, jenž otěhotněla a tím rodinu zostudila. Dítě šlo do sirotčince a matka se musela z LIbanonu dostat pryč, do Kanady. Po její smrti její další dcera a syn dostanou obálky, aby je předali svému otci, o kterém si doteď mysleli, ze je mrtvý, a dalšímu sourozenci, o kterém neměli tušeni (ano, ono odložené děcko). oba je ale nejprve musí najít. Syn Simon na to kašle, Jeanne se ale do LIbanonu vydává pátrat po otci i matčině minulosti, což ji přivádí do doby libanonských ozbrojených střetů mezi muslimy a křesťanskými milicemi a k úloze, kterou její matka v těchto dobách hrála. Po šokujících zjištěních se, ač nerad, k pátrání připojuje i Simon a jejich francouzský právník, šokujících zjištění ale přibývá. Popis "mysteriózní" k filmu dokonale sedne. Co k němu ale sakra nesedlo, to byly skřeky od Radiohead. (27.10.2012)

Při sledování tohoto opravdu výborného snímku jsem byla dlouhou dobu přesvědčena, že moje hodnocení bude úplně to nejvyšší, ale pak přišlo závěrečné rozuzlení celého příběhu a to už bylo bohužel na můj vkus příliš přitažené za vlasy. Ale za takové věci jako byla emocionálně strhující scéna v autobusu, excelentní výkon Lubny Azabal v hlavní roli nebo Radiohead, jejichž muzika vytvářela ve filmu zvlášťní naléhavou atmosféru, jsou to i tak hodně silné čtyři hvězdy. A tento měsíc je to vedle Srdce na dlani už druhé skvělé kanadské drama co jsem viděla...myslím, že se trochu více porozhlédnu po jejich kinematografii. (05.04.2013)

[46. MFF KV, 2011] 85% (05.07.2011)

V retrospektivách velmi silný a emocionální příběh, kterému nohy podkopává nedotažená současná linie v podobě suchého sběru faktů a scestné snahy prohloubit postavy a složité vztahy dvou sourozenců skrze artistní bezmoc, jež vzhledem k zbytku filmu navíc působí jako pěst na oko (symbolické scény z bazénu). (08.07.2011)

Solidni vylet nekam na stredni vychod, ktery zpocatku pusobi jako pekna nuda, ale postupem casu se to zlepsuje a nakonec se z toho vyklube docela scenaristicka pecicka. 6/10 (08.06.2014)

Film začíná velmi nudně, pak se začne příběh zamotávat, časové linie prolínat, ale přesto jsem s velmi snadno uhodl závěrečnou pointu už někdy kolem druhé poloviny filmu. Žádný jiný překvapivý zvrat se nestane a tak jsem vlastně jen čekal až to skončí. Herci mi byli nesympatický a jediné co jsem s nimi mohl prožít bylo těch pár obejmutí. Konec vyšuměl do prázdna podle mě hlavně z toho důvodu, že jsem si nevytvořil žádný vztah k hlavním postavám, to jest k dvojčatům. (22.06.2011)

Tento film mi byl doporučen a skutečně stojí za toho vidět. Nemá cenu se rozepisovat o tom, co již napsal rejžánek, ale samotný závěr mě absolutně dostal do kolen a každému, kdo není otrlý cynik, musí zákonitě vehnat slzy do očí, jako se to stalo mě. Nemohu dát nic jiného, než plný počet bodů, protože text druhého dopisu si snad budu pamatovat pořád. Silný filmový zážitek, doporučuji každému. (26.03.2012)

Limonáda. Teplá. Zvětralá. (19.05.2014)