Kód Enigmy

Možná šité na míru Akademii, nicméně nesmírně zajímavý Nor Morten Tyldum, pro Zlatého glóba si dnes v noci po zásluze jdoucí Benedict Cumberbatch (alespoň můj soukromý tip stíhaný nemocným fyzikem Eddieho Redmaynea) a skvěle hrající opora hlavního hrdiny Keira Knightley předvádějí v klíčových momentech jistou ruku. Každý jednou zanecháme nějaký odkaz nebo dědictví – někdo třeba šest dětí a spoustu dluhů, jiného si budou pamatovat jako nesnesitelného mrzouta, další jako naivní citlivku; odkaz britského matematika, logika a kryptoanalytika Alana Turinga je naopak úctyhodný. Úspěšně luštil německé tajné kódy, ač byly po další dekády jeho zásluhy pečlivě vymazané a veřejnosti zamlčované. Tyhle bystré mozky (celá parta je obsazená výbornými herci) jsou sice nesmírně soustředěné, ale také nečekaně hodně vtipné a trefné – britská komediální škola v plné síle. Kombinace dramatického lámání kódů, prostupování slupkou asociálního individua a humorných momentů je trefou do černého. A to samozřejmě nelze opomenout, že Turing byl praktikující homosexuál, což v dané době nedělalo dobrotu. Tvůrci nám nabídnou tři vzájemně se prolínající časové roviny – hluboko před kódy, během jejich luštění a několik let poté, kdy je Turing vyšetřovaný ze špionáže. Lákají všechny tři. Osobitý Cumberbatch logika přetavil v traumatizovanou, zranitelnou a neuvěřitelně vrstevnatou postavu, která musí zajímat. A mě těší, že tu mám po dlouhých letech životopis, který bych rád brzy viděl znovu. (11.01.2015)

Příběh je sice natočen podle vesměs tradiční (pozor, nezameňovat s průměrnou) životopisné šablony, nicméně díky fantastickým hercům, skvělé výpravě, režii, hudbě Alexandra Desplata a atmosféře není problém leccos odpustit. Maximálně přesvědčivý Benedict Cumberbatch by už měl dostat na role podivínů nějaký patent, jak skvělý je, nicméně charismatičtí Mark Strong a Charles Dance v jeho stínu nezůstali a Keira Knightley je také víc než pohou ozdobou. Povedlo se. (01.02.2015)

Skoro celý život používám počítač, vlastně se tím, že o nich něco vím, i živím a až nyní se dozvídám, že nebýt Alana Turinga, geniálního matematika a logika, tak všechno mohlo být jinak a já bych si své poznámky k tomuhle filmu škrábal někam na papír do šuplíčku. No dobře, Alan nebyl zrovna tím, kdo počítač, jak ho známe dnes, přímo vymyslel, ale spoustu lidí k jeho vytvoření alespoň inspiroval. A jeho život je pozoruhodný i tím, že kromě počítačů by tu nebyla ani spousta z nás, protože rozluštění kódu Enigmy zachránilo nespočet životů. A do třetice: Alan Turing byl obětí své doby, která šla nemilosrdně homosexuálům po krku. Spousta silných témat, která se filmovým tvůrcům povedlo převést na stříbrné plátno. Nebojte se přívalu slz, to se spíš občas Benedictovu sucharství od srdce zasmějete. PS: Víte, čím se inspirovala firma Apple při vymýšlení svého loga? (28.01.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

V čem je tenhe film geniální? V tom, že přestože by mohl být scénář a některé scény mnohem nabytější dinvostí a osudovostí (kde je Turingovo ježdění na kole v plynové masce?!) a i když jsou některé dialogy nepříliš zajímavé a kliše-plné, tak jsou, vdík hereckému obsazení, výpravě, kameře a řemeslu všeobecně, výborné a zábavné, byť mnohdy prvoplánové, pořád je to ale za Pět hvězdiček. Upřímně doufám, že v podobném (jen více humorném) stylu někdo natočí příběh o tom, jak britská kontrarozvědka mátla nacisty s pomocí obří nafukovací armády, nebo mrkve pro RAF. ps: jediné co opravdu zabolí je nepřítomnost některých postav, které byli pro rozluštění enigmy minimálně stejně důležité, jako Turing (01.02.2015)