K zázraku

Terrence Malick to dokázal! Natočil nejnudnější film vůbec a to i v těžké konkurenci Paranormálních aktivit. Přesto, že jsem měl při sledování hodně času vymýšlet jedovaté sliny pro tenhle komentář, až teď jsem s hrůzou zjistil, že už to za mě slovo od slova přesně vystihl J*A*S*M. Do filmu jsem šel s tím, že trvá hodinu a půl. O to větší pak byl můj šok, když jsem zjistil, že náš duševně rozháraný, duchovně nenaplněný a frustrovaný - režisér a scénárista v jedné osobě, natáhl tohle pofidérní dílko do dvou hodin! A to prosím s absencí děje, dialogů a zajímavých postav. Obzvláště herecké prkno Affleck stojí za pozornost. Jeho pokusy o zamilované výrazy v obličeji u mě způsobovaly záchvaty smíchu (což je vzhledem k neuvěřitelné letargii, kterou ve mě film vyvolal, nakonec docela úspěch) a svojí topornou chůzí by mohl na plátně nudit za vlast. Doporučoval bych mu brát herecké hodiny od někoho na place. Navrhuju třeba jednoho s těch bizonů v ohradě. Voiceover je tady naprosto mimo, nějak většinou času nesouvisí se scénou, občas ani s filmem a leckdy ani se zdravým lidským rozumem. Měl jsem kdesi v hloubi duše vůli podívat se na Strom života, ale mám strach. Mám strach, že každá minuta bude zase dlouhá jako hodina. Že mě po dvaceti minutách začne zase bolet hlava a že možná to na mě bude mít trvalé následky. V plánu byla jedna hvězdička za hudbu nebo Bardema, protože ho mám rád, ale je mi líto jinak to nejde. PS: Hlasuji pro přidání alternativního názvu "Verbalův infarkt". (26.06.2013)

Další Terrence Malick, který mě neoslovil. Je sice hezké, že věhlasný režisér zase jednou otevřel své nitro a podělil se s námi o svoje rádoby hluboké myšlenky. Jenže natočit o tom film, v němž se pro mluvené slovo musíte modlit a ve kterém se většina záběrů skládá z toho, že někdo někam jde a čumí kamsi do prázdna? To vážně není můj šálek kávy. Herci navíc nejsou tak dobří, aby to uhráli pouhými gesty či očima. Snad jen ta Rachel McAdams zde ve svých 10 minutách zaujala. Pár světlých momentů se zde ale přeci jen najde a některé záběry jsou opravdu úchvatné. Jinak se ale obávám, že k Malickovým filmům už cestu nikdy nenajdu. 50% (12.05.2013)

Čtyři hvězdičky, ale hodně rozporuplné. Nádherně se na to dívá, stejně dobře se to poslouchá, ale ze všech těch střípků se tentokrát Malickovi nepovedl poskládat nijaký děj. Je to jako návštěva galerie, kde se člověk snadno ztratí v čase .. chvilku si posedíte na lavičce a kocháte se pohledem na Mont-Saint-Michel, pak postojíte o kus dál a necháte se hýčkat krásou Olgy Kurylenko či Rachel McAdams .. jenže na konci vystřízlívíte, všechno se sleje v každodenní šeď a vy zjistíte, že to celé bylo o ničem. Ale mně tahle návštěva nevadila, rád se nechám zatáhnout někam, kde mi je příjemně a nemusím se dívat na hodinky .. jen to nesmí být moc často .. (24.11.2013)

Terrence Malick se nás opět snaží přesvědčit, že je filmovým básníkem a že jeho pomalé záběry jsou umění a nikoli dokumentární film o francouzských a jiných památkách. Co se musí uznat, to je skutečnost, že Malick pochopil jednu věc: Čím méně bude Ben Affleck mluvit, tím lépe bude hrát. Já pro Malickovu poetiku úplně smysl nemám, a i když mu budou mnozí vděční za vysvlečení Rachel McAdams, já končím u toho, že je film pouze montáží dlouhých záběrů, které chtějí evokovat, že se pod nimi skrývá srdcervoucí příběh. (21.11.2013)

Tak nevím, asi nejsem filmově dost vyspělá, aby na mě ten sled dozajista jinak nádherných obrazů, zapůsobil jinak než jen...no, jako sled nádherných obrazů. A i ty postupem času začnou nudit. Ti dva se věčně jen oňuchňávají na hezkých místech, ona tančí, on je nevýrazný a není to tentokrát vina Bena Aflecka a já zjišťuji, že se mi myšlenky při sledování rozutíkávají do všech stran. Ale ta hudba je hezká, to uznávám. (08.01.2015)