To the Wonder
To the Wonder
Réžia:
Terrence MalickScenár:
Terrence MalickKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Hanan TownshendHrajú:
Ben Affleck, Olga Kurylenko, Rachel McAdams, Javier Bardem, Romina Mondello, Charles Baker, Scott Mason, Darryl Cox, Tamar Baruch, Ginger Gilmartin (viac)Obsahy(1)
Neil (Ben Affleck) je neúspěšný spisovatel, který žije v manželství bez lásky s Marinou (Olga Kurylenko). Oba manželé hledají vztah mimo manželstvi - Neil se sblíží se sousedkou Jane (Rachel McAdams) a Maryna má aféru s Charliem. Oba manželé hledají pomoc u kněze Quintana (Javier Bardem), který je frustrovaný tím, že kvůli řešení problémů ostatních, nemá čas žít svůj vlastní život. Problémy Neila a Mariny se projeví i na jejich dceří, která začne mít problémy ve škole. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (163)
Monotematický repetitivní slet scén, který ovšem, podle mne, nedokáže vykreslit ucelený hluboký příběh osob, který by nás vnitřně vtáhl dovnitř. Vynikající zobrazení kněze. ()
Typický Malick vypráví jednoduchý příběh o velké lásce, velkém ochlazení až po nevěru natolik "artově", že to šlo úplně mimo můj zájem. Místo dialogů jen hesla, místo jasné dějové linky násilné střihy a flashbacky. Myslím, že už filmy tohoto pána nebudu vyhledávat. Nuda! ()
Film sa svojím snovým zobrazením snaží navodiť pocit veľkoleposti. Ja v ňom skôr vidím prázdnotu a stratených 112 minút, ktoré možno venovať skutočne dobrým filmom... ()
...když oni pořád jen zmateně chodili, tekla tam voda proudem a nic se vlastně nedělo... Asi takhle by Malickův film popsal milovník rozvíjejících se zápletek, tříbení charakterů postav a sofistikovaných katarzí. Nic takového ale od filmu-eseje přece čekat nelze, takže výtky tímto směrem spíše prozrazují, že spousta diváků zřejmě šlápla vlastní vinou vedle. I pokud si odmyslím větší míru patosu než jsem ochoten snést i trochu explicitně exaltovanou křesťanskou víru - pořád ještě zůstane dost zajímavý film, který skrze působivé obrazy, neuchopitelno a pomalost dává prostor k osobnímu přemítání a reflexím nad láskou, vztahy, životem. Ano,dokonalé facelifty Bena Affecka a Olgy Kurylenko jsou k výše uvedenému nejméně povolané (nebo jim alespoň existenciální krize lze těžko věřit), ale v celém filmu je přece mnohem víc autentičtějších (a zajímavějších) postav, které mají rány života vepsané do tváří - Malickův film je (pro mě) v prvé řadě sondou do ducha jižanství, se vší bídou, ale i krásou krajiny tohoto zapadlého koutu Ameriky (viz též Memphis z roku 2013)... ()
Strom života po padesáti letech ()
Pokračování Stromu života. Duchovní, někdy uspávající, ještě více náboženské. Opojné. Mládeži pod 50 let vstup přísně zakázán! ()
Na rozdíl od jiných nemá Terrence Malick tu potřebu konstruovat scénu do posledního detailu, a tak z ní vytěsnit vše autentické, naopak snad již od nepaměti usiluje o kvazidokumentární přístup, kdy pokud možno nechává hercům volnou ruku a tito směle improvizují. Zavírá-li si tak vrátka do síně slávy, jak se někteří snaží naznačit, nechám na posouzení jiným rozumbradům. Režisérův obsesivní perfekcionismus se neprojevuje přímo na place, nýbrž v postprodukci. Teprve tam se roztáčí spirála, na jejímž počátku je sesbíraný materiál sestříhán do přijatelné podoby, doplněn hudební linkou a pro autora tolik signifikantními vnitřními hlasy aktérů, přičemž tyto opětovně inspirují ke změnám v původním střihu a tak stále dokola, dokud není dokonalosti učiněno za dost. Jak jinak než dokonalým nazvat moment, kdy se Marina ohlédne přes rameno a oslněna slunečními paprsky spatří na obzoru vzpomínek v sychravém oparu ztracený ráj, v moři opuštěný Le Mont-Saint-Michel? K zázraku je přirozeným vyústěním unikátního tvůrčího procesu a uhrančivou osobní zpovědí, které netřeba rozumět, což vzhledem k povaze věci zřejmě ani zcela nelze. ()
Ben čas od času asi na vedlejšák zkousne takovou tu roli na hovno.. Ale tady toto byl vyloženě Zázrak. Zázrak, že jsem to přežil. Blbost. ()
Prekrasne, malebne, priam poeticke obrazky to boli. Ano akoby prilsna slideshow, za takmer dve hodiny s minimom vypovednej hodnoty. Je to umenie, ale ani to by nemalo byt podla mna sebesustredne a ucelovo len pre autora. Filmov o tom ako sa straca laska a meni sa v nenavist a opat spat, filmov o tom ako sa Boh najde v najbeznejsich veciach uz bolo natocenych spusta. To the Wonder, ale nepatri k tym lepsim. Kurylenko je aspon nadherna, aj ked pri tom permanentnom poskakovani obcas vyzera ako hippisacka na praskoch. P. S. Pustit si to ako vyucbu kamery a dokumentarnych kras americkeho stredozapadu tak hodnotenie vyleti hore. ()
Slova nedokáží vyjádřit naše nejniternější pocity, když milujeme. Samá podstata lásky jako směsice nejrůznějších citů a emocí je totiž neuchopitelná. Doteky rukou, polibky, pohledy a výrazy tváře vyjádří více než pouhé slova a věty. Láska je v Malickově podání intimním, křehkým, nádherným ale také smutným a pomijivým poutem. Všechny fáze lásky od inspirující zamilovanosti přes první hádky, nevěru až po osvobuzující rozchod jsou vyjádřeny téměř bez dialogů. Těch pár slov a vět, co ve filmu jsou, zaniká v hudbě nebo v okolních zvucích. Naprosto klíčové bylo obsazení hlavní role. Tady si troufám říct, že se Malick osudově spletl. Sázka na Bena Afflecka se zle nevyplatila. Jeho neplastičnost a strnulost v hereckém projevu se doslova tluče s přirozeným herectvím obou hlavních představitelek. Filmu neprospívá ani dějová nejednotnost a roztřístěnost, která byla přítomna už u Stromu života. Malick se na poměrně malém časovém prostoru snaží zachytit velmi obšírná témata - kromě ústředního vztahu, také rozčarování vírou a ničení přírody, přičemž příběh kněze v podání Javiera Bardema táhne snímek jednoznačně k šedivému podprůměru. Při zavěrečným titulcích ve mně tedy převládnul pocit jednoznačného zklamání nad promarněným potenciálem, jenž v sobě spojení Malick-láska mělo. 5/10 ()
Souhlas se Shadwellem, Malick nechává na plátně vše plynout bez podrobnějších direktiv a pevnějšího scénáře, přičemž herci jsou si efektivně svými režiséry následně, potom zní otázka jestli to je ten správný přístup k natáčení. Ten přístup je určitě novátorský, Malick se chce asi vyvarovat strojenějších scén, chce ukázat scény, ve kterých se zrcadlí skutečný život (takhle nějak to popsala ta zrzka z Tree of Life), a tudíž nechce točit tím perfekcionistickým stylem všech významných režisérů. Určitě by bylo zajímavé jaký by byl výsledek v případě odlišného přistupu. Ve výsledku je to relativně působivé, ale bez hlubšího zážitku. ()
Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. ()
Krásny začiatok, Malick ma dostal hneď od prvej scény. Koniec tiež dobrý ale v polke filmu sa príbeh rozpadne a Javier Bardem sám nestačí na to aby to zachraňoval. Aj preto bola škoda nechať film na Afflecka a Kurylenkovú. Inak hudba, kamera a réžia fakt výborná len príbehu chýba tá sila ktorú sme mohli vidieť v Tree of Life. 70% PS: napriek relatívne slabšiemu počinu od Malicka sa už neviem dočkať jeho ďalšieho filmu ()
Zatím poslední film režiséra Terrence Mallicka je především zkouškou divákovi trpělivosti. Poetické (skoro)nic, které nezachrání ani krásná Olga Kurylenko a okouzlující Amy Adams. ()
S Malickovými filmy mám poslední dobou celkem problém. To the Wonder je o něco méně lyrický než The Tree of Life (který si ani teď netroufám ohodnotit), přesto by se jeho děj dal znovu popsat jednou větou. Zvláštní ale je, že jsem se u těch dvou hodin rozjímání a kamerového cvičení vlastně vůbec nenudil. Zásluhu na tom má hlavně Lubezki, který sází jeden ikonický záběr za druhým a odvádí tak za Malicka největší kus práce, a také herci v čele s Bardemem a Kurylenkovou.___ Je možná trochu nefér, že v hudbě nebo literatuře je lyrika zcela běžná věc, zatímco ve filmu je stále považována za něco nemístného. Nicméně v tomto případě si za to Malick může tak trochu sám – jednak chaotickým (myšleno instinktivním, nahodilým) střihem a také absencí scénáře (jakéhokoli předem jasného konceptu). /70+% ()
Pozrel som si to iba pre Rachel McAdams ale ten film opäť ako pri Tree of Life išiel mimo mňa. Pre niekoho vynikajúce a emotívne ale pre mňa spomalené. Asi som mladý pre takéto filmy. Malick ide mimo mňa. ()
Terrence Malick si zaslouží potlesk. Umění dokázat přetvořit abstraktní téma na "hmatatelnou" formu se cení a film si určitě nezaslouží takové hodnocení, jaké zde je. Když jsem se na To the Wonder začal dívat, asi hodinu mi vydrželo se kochat harmonií malebných obrazů a pečlivě napsaných vět, kde každé slovo je přesně tam kde má být. Poté šlo tempo pozvolna dolů a já věděl, že toto je poprvé a naposled co se na tento film dívám. Ale za těch 112 minut filmového míru, klidu a harmonických myšlenek si ty čtyři hvězdy dám. ()
Nedávalo to smysl... a navíc to trvalo skoro 2 hodiny. 2x jsem na chvíli usnul a stejně o nic nepřišel. stejně jako v předchozím Terrencově dílku se objevují neskutečně slaboduché monology, zde navíc ještě mizerný Ben A. a smutek z toho, co nám Terrence M. servíruje...30% za kameru. ()
Terrence tentokrát dává za pravdu všem, kteří tvrdili, že jeho filmy jsou jen prázdné blábolení pobožného ekologa s krásným vizuálem. S tímto názorem jsem nikdy nesouhlasil. Všechny jeho snímky jsou pro mě zážitkem, opravdovým filmovým uměním s jasným rukopisem svého tvůrce. V To the Wonder je jeho rukopis stále patrný, ale všechno ostatní zapadá do nudné šedi korunované patetickým chováním některých postav. Hlavní deviza Malickových filmů, práce s obrazem a hudbou, která z jeho filmů dělala dokonalou symfonii, která překračovala hranice klasického narativního vyprávění, přinášela dokonalou katarzi a důvod k zamyšlení nad opravdu hlubokými otázkami, tentokrát působí samoúčelně a tupě. Dvě hvězdičky za pár krásných záběrů a bizony. ()
Súvisiace novinky
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (viac)
Úprimnosť je cenná ľudská vlastnosť. Ak k niečomu, či niekomu pristupujete úprimne, spätná reakcia zvykne byť vcelku pozitívna. A taký prístup k divákovi uznáva T. Mallick, jeden z najosobitejších režisérov poslednej doby. Do diel, ktoré tvorí, vkladá svoje myšlienky, svoje pocity, svoju vlastnú osobnosť. Potom tým, ktorí sledujú jeho film a sú pripravení otvoriť sa, Mallick naskytne nevšedný divácky zážitok. Už predošlý Mallickov Strom života bol plný rozporuplných reakcií a rozdelil diváka na dva tábory. Bol dokonalým zážitkom pre tých, čo uznávajú jeho tvorbu a nudným, prázdnym eposom o živote bez akejkoľvek podstaty pre menej zainteresovaných. Kto však videl jeho najnovší počin K zázraku, vie, že tentoraz zašiel ešte ďalej. Mallick experimentuje, čo sa strihu týka a nenecháva svojej povesti nič dlžný ani po obsahovej stránke. A práve neortodoxné metódy v jeho tvorbe sa stali čímsi, čo mu umožňuje rozlišovať sa od jeho kolegov a hlavne, amerických konvencií. Príbeh spočíva v milostnom trojuholníku. Neil (Ben Affleck), aj napriek tomu, že je ženatý s Marine (Olga Kurylenko), svoju životnú cestu stále ešte len hľadá zatiaľ, čo Marine je pevne rozhodnutá ostať po jeho boku. Novopečení manželia však časom začnú prežívať ťažké obdobie a nezhody medzi nimi neustále narastajú, čo vyústi v nie práve priateľský rozchod. Neubehne veľa času a Neil spoznáva susedku Jane (Rachel McAdams), ktorá v ňom prebúdza city z inej dimenzie. Je príjemná, rozvážna a v Neilovych očiach určite príťažlivá, zato Marine je ako nezastaviteľný prúd emócií, kriku a melanchólie. Ďalšou postavou je kňaz Quintan (Javier Bardem), ku ktorému sa ľudia chodia spovedať so svojimi problémami, pričom sám ťažko hľadá tú správnu cestu. Komunikácia medzi postavami prebieha vskutku neštandardne. Dialógy sú krátke a strohé, v podstate nevyhnuté len na orientáciu v deji. Affleck, aj napriek tomu, že je najčastejšie objavujúcou sa postavou vo filme, hrá len druhé husla. A tak všetky obavy naprieč jeho neohrabaným herectvom v tomto smere sú zbytočné. V poväčšine scén, kde vystupuje, vidieť predovšetkým jeho chrbát, vlasy, či iné menej dôležité časti jeho tela. Režisér ho vkladá do deja ako nástroj, s ktorým ženy manipulujú a divák sa tak neraz stane svedkom scény, kde Jane, či Marine (snímané spredu) predstavujú hlavný zdroj konverzácie s Neilom. Preto miestami divák nadobúda pocit, že samotné postavy sa rozprávajú s ním, pričom on so situáciou nedokáže pohnúť. V popredí stojí vizuálna stránka, ktorú si na starosť zobral opäť pôsobivý kameraman Emmanuel Lubezki (Strom života, Potomkovia ľudí). Postavy sú síce skúpe na slovo, no zmyselne sa pohybujúce v priestore, čím vyjadrujú nielen svoje vnútorné prežívanie, ale aj svoju osobnosť, ktorá sa vyvíja, s čím súvisia aj neustále obmeny prostredia. Chvíľu ste v slnečnom Paríži a o pár sekúnd už na veternej prérií niekde na americkom vidieku, kde sa pasú byvoly. Navyše, nebol by to Mallick, keby tieto pôsobivé, až transcendentálne scény nemali aj hlbší zmysel. Neilov vzťah s Marine je často snímaný v pohybe, pri jazde autom, alebo vo vlaku. S Jane je to zase opačne. Zábery sú v pomalom až ospalom tempe, čo symbolizuje práve kontrast medzi týmito dvoma ženami. To the wonder je poetickou sondou do duše milujúcich ľudí, ktorá nás prevedie ich životmi skrz impozantné vizuálne divadlo. Láska ako ústredná téma filmu je nekonečná a takisto budú nekonečné aj analýzy a debaty na Mallickovo ďalšie z radu okázalých diel. () (menej) (viac)