Oblivion: Nevedomí

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)

Hodně sterilní sci-fi, která se vás snaží za každou cenu překvapit a upoutat vás, ale vůbec jí to nejde. Scénář je s přibývající stopáží čím dál pitomější a režie pro změnu čím dál unylejší a akční stránka filmu vás vůbec nevtáhne. Kosinski opět předvedl, že umí točit na oko hezké filmy, ovšem naprosto bez emocí či životných postav. Výtečný vizuál se bohužel také stačí okoukat během první hodinky (možná i dřív) a velkolepá hudba to sama nezachrání. Zkrátka promarněná šance s hodně stupidním koncem, kterou nezachrání ani snažívý Cruise. (22.04.2013)

Nevědomí navazuje na tradice science fiction motivů či motivických trsů, na tradice fikčních světů s jedním hrdinou i na tradice postapokalyptických příběhů. Tato trojice zdrojů poměrně racionálně vysvětluje různé třecí plochy v jeho uspořádání, a dává jim současně logický rámec. Detailněji tady. (23.07.2013)

Myšlienkovo, dejovo a vizuálne nenáročná oddychovka s presahom. Formou i dejom zapadajúca do dnešných schém. Väčšina zamestnancov robí, podobne ako hrdina príbehu, rutinné servisné práce pre korporácie (súkromné, štátne alebo mimovládky), pričom o skutočných motiváciách a cieľoch majiteľov má len hmlisté alebo vôbec žiadne tušenie. Chýbajúce dobrodružstvá a emócie nahradzuje všeobecná zaujatosť tvarmi. Dizajn ako náhrada pocitov. Čím dokonalejší, farebne výraznejší a lesklejší, tým totalitnejšia spoločnosť (o tom kedysi kdesi písal Elias Canetti). Životní partneri sa striedajú, no žiadna veľká iskra neprebieha. V podstate ide len o zachovanie rodu. Takto sa vlastne všetci na seba veľmi ponášajú, zameniteľní v čase aj výkone. Väčšina dňa sa odohráva v zvláštnom myšlienkovom otupení. A tak sa hľadajú ďalšie náhrady v podobe života v divočine, na vidieku, samote. A v podzemí živorí zopár snílkov s plánmi na oslabenie tých, čo vyťažujú zdroje planéty. Otázny ostáva záver, vo filme samozrejme švacnutý do bezbrehého optimizmu, pripomínajúceho svet bez hriechu po jehovistickom armagedone, tak dôverne známeho z ich lesklých magazínov, plných láskyplného súžitia tigra s ľudskými deťmi a podobne. Neviem, neviem, či by úspešná revolúcia rebelantov, poháňaných v skutočnosti zväčša zlosťou, závisťou a hnevom vydala práve tak príjemnú úrodu, aká sa podarila vo filmovej rozprávke. (26.04.2013)

Potvrdila jsem si svou dávnou teorii, že co se týče trailerů, je nejlépe zůstat v blaženém nevědomí a když už, tak se na ně podívat až po filmu, protože trailery se dělí na dvě skupiny: na ty, co kecají, a ty, které všechno vykecají. Nuže, obdobou rčení o nošení dříví do lesa by mohlo být úsloví o chvále audiovizuální nádhery Kosinského filmů a poukazování na to, že první polovina Nevědomí je lepší té druhé, ale celek je víc než součást částí a po dni, kdy jsem se cítila pod jezevčíka, a letech, kdy jsem se smutně smiřovala s faktem, že sci-fi nad úrovní debility zemřela spolu s pány Lemem a Clarkem, mi celek přišel k chuti bez ohledu na kvalitativní rozdíly a fakt, že Olča s Koljou jsou tam jen na ozdobu (a jemu se to dařilo o poznání lépe než jí). (24.05.2013)