Neviňátka

Film velmi silný v detailech, v jednotlivostech, ale ne tak přesvědčivý v celku. Je tu několik opravdu vynikajících, strašidelných scén, které vyvolají mrazení v zádech, ale mám takový pocit, že to, k čemu celý film směřuje, nemá tak emocionálně drtivý dopad, jak by se z předchozího průběho mohlo stát. Prostě přijde konec a „…hm, to je všechno?“. Jinak ale fajn. Plusem je jednoznačně neurotický výkon Deborah Kerr, ten uzlíček nervů jsem jí sežral i s nitěma, obě děti hrají také dobře a všimněte si, jak jsou v detailním pohledu jejich tváře jemně podsvětleny, aby se zdály zřetelně zlověstné. Tady Freddie Francis, pozdější to slavný ´hammerovský´režisér, společně s hrou stínu v potemnělých místnostech, odvedl skvělou práci. Za ty občasné zimomřivky (hra na schovávanou!) a znepokojivou atmosféru dávám silné 4*. (13.10.2018)

Silueta na vzdáleném vrcholu věže, zamračený muž za oknem mizící v temnotě a konečně žena v černém tiše přecházející v zšeřelé chodbě rozlehlého sídla a na světě je strašidelný horor par excellence. Citlivá až možná lehce afektovaná guvernantka, která do své péče dostane na první pohled roztomilé děti v rozlehlém panském sídle, se dostává do křížku s tajemnými silami Arthura C. Clarka a jak už jsem nastínil výše, půjde o divácky přitažlivou hru na kdo s koho. Škoda jen několika vleklejších pasáží s květnatými a bezvýslednými rozhovory na stále stejné téma: Je tu duch? Je! (25.02.2015)

Starosvětský horor, který ale v době vzniku musel vyděsit tisíce diváků. Slušně gradované napětí až do inteligentního vyvrcholení. Žádné zbytečné příšery nebo nesmysly, všechno docela realistické. Mladá guvernantka se ujímá výchovy dvou sirotků v honosném sídle na vzdálené samotě. Kromě služebnictva už není v domě vůbec nikdo. Tedy, neměl by být ... (22.03.2020)

Miluji až idylickou atmosféru starších hororů a The Innocents je skoro až na vrcholu geniality. Již úvodní písnička a záběr dokáže nahnat dost nepříjemný pocit a za mě jde o jeden z nejlepších začátků. Nepříjemný pocit z písničky? Wow, Je zajímavé, že snímek v celé své stopáži spíše než film připomíná divadelní představení. Se všemi těmi přístupy ke kameře apod. a dostává tak naprosto jiný rozměr. I když se ve snímku sem tam objeví krásný hudební podkres, tak valnou většinu scén je film v tichu, což zrovna při scéně na chodbě působí... Brrr... Snímek si s divákem krásně hraje, jelikož svou temnou stránku schovává za krásný barák, za milou pokojskou, za vychované a hodně děti, za poklidnou a až právě idylkovou atmosféru. Lže mu, odvádí jeho pozornost, aby se v několika scénách mohl sakra dobře připomenout. Scénka s Florou v altánku se mnou hodně dobře hnula. Bez digitálních triků, bez strašidelné hudby, bez rádoby temné atmosféry. Jen chůva, holčička a skvělé herecké výkony a jak člověku dokáže pořádně zatrnout! Bravo! Jak přituhuje, snímek už se nasnaží diváka klamat a ten naplno pociťuje onu nepříjemnou atmosféru. A ten konec... Takový závěr filmu se již dnes jen tak nevidí (skoro vůbec). Bravo Georges Auric, Freddie Francis a Jack Clayton! (20.07.2013)

Mistrovský kousek, který jen obtížně hledá konkurenci. Po jeho zhlédnutí budete ještě dlouho dumat nad tím, jak to s těmi duchy doopravdy bylo. Malá nápověda: všimněte si, jaké šaty nosí hlavní hrdinka nejprve na začátku a poté na konci filmu... Za zmínku ještě stojí fakt, že inspiraci odtud čerpal i Alejandro Amenábar pro svůj horor The Others, a do dnešních dnů bylo podle něj natočeno hned několik remaků! (11.01.2011)