Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvanáctiletá Jana se vrací z nemocnice. Doma pozoruje určité změny a má obavy, že se její rodiče budou rozvádět. Ve skutečnosti ovšem očekávají dalšího potomka... Po předčasně zemřelém Janu Valáškovi dokončoval snímek Karel Kachyňa. (oficiálny text distribútora)

Recenzie (63)

dobytek 

všetky recenzie používateľa

Čekal jsem teda, že Menšík a Jirásková coby rozhádanej manželskej pár dostanou mnohem víc prostoru. Zhruba po první třetině filmu postupně mizej ze scény a film nabídne hlavně nějaký "filozofování" jejich mladší dcery. Potom ještě obě dcery pořád pobíhaj po městě. Na tu starší se aspoň dalo dívat, ale jinak to byla taková nuda, že už jsem začínal uvažovat o tom, že to vypnu. Naštěstí je film krátkej, takže to přiblblý finální rozuzlení přišlo docela brzy... ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

,,Mohu si půjčit ty tvoje bílé boty?   --- ,,Které?'' ---- ,,Ty co mám na nohách ! '' -----Tohle byla velmi příjemná komedie o níž jsem doposud neměl tušení. Třináctiletá Jana, vlastními slovy vypráví příběh o své rodině, což nutně působí samo o sobě komicky. Svět malé dívky, kde lecos ještě nechápe, ale cítí se být už dost stará všechno chápala to prostě nabízí. Starší patnáctiletá sestra, je samozřejmě úplně pitomá, rodiče se hádají a klidnému ovzduší ani moc nepomáhá babička žijící s nimi v bytě. Leckomu z nás čtyřicátníků to už asi ani nepřijde při vyprávění vtipů o tchýních na mysl, ale naši otcové s nimi leckdy netrávili jen vánoční návštěvu. Často s nimi žili v cimrách 2+1 a někdy ani to ne. Šedesátá léta, bytová krize, do masivní stavby panelových sídlišť ještě bylo daleko... Obzvláště v centru velkých měst. Krom celkem vtipného podání celého filmu se mi na něm líbilo i to léto roku 1968 v Praze. Móda, provoz v ulicích, mezi tehdejšími auty se ještě leckdy míhaly předválečné veterány v podobě Aerovek a Tatrovek, polodivoká byla náplavka podél Vltavy, baráky byly podepřené masivním fortelným dřevěným lešením (ne proto, že se opravovaly, ale aby nespadly!) .... Šlo na mne z filmu smutno, když jsem si uvědomil, že po té teplé sluníčkem vyhřáté dlažbě už za chvilku budou ne ve filmu, ale skutečně chrastit pásy ruSSáckých tanků a že po té dlažbě poteče krev našich lidí. Jsou tam vlastně zaznamenány poslední okamžiky svobodnějšího žití v iluzi, že socialismus může mít i lidskou tvář...  A uvědomil jsem si ještě jedno. Celkem často je spousta komedií točena o tom, jak se dítě bojí rozvodu svých rodičů a tak kuje plány jak tomu zamezit. Již ten sám strach je leckde podáván jako to humorné a nejinak je tomu i zde. Jenže vcítíme-li se do toho dětského světa, nenajdeme tam ani píď humoru. Je tam, nejistota, zmatek, hrůza, obzvláště pokud si něčím podobným nějaký spolužák už prošel a pak vyprávěl ve škole kamarádům o rozvodu... A tak ač jsem se celý film usmíval, jsem měl ke konci (a je to moje vina) takové posmutnělé pocity. Kupodivu film skončí překvapivě jinak než Jana čeká, ale divák tuší .-). Takže chroupu 3 kostky cukru bridž i když se po něm tloutne a kazí zuby.  * * * ()

Reklama

Havenohome 

všetky recenzie používateľa

Nejedná sa vôbec o typickú kachyňovku. Kachyňa to ostatne len dorežíroval za Valáška a je cítiť, že sa ten scenár dosť líši od autorskej tvorby, ktorú produkoval Procházka s Kachyňom. Kachyňovky takmer vždy končia smutne, nedochádza k žiadnej tragédii, ale od happyendu to má ešte ďalej. Blázniva rodina má naopak slastný happyend nastolujúci ķýženú rovnováhu a pritakáva tak zdravo rodinným hodnotám, čo vôbec nebolo a nie je zvykom v našich kinematografiách. Film sa jasne vymedzuje voči novovlnnému formanovsko-passerovsko-papouškovskému satirickému poňatiu rodiny, ktoré sa neskôr v čase normalizácie dočkalo zdegenerovaných potomkov najznámejšie napríklad v podobe Troškovej slnečnej trilógie a ktoré v českej kinematografii pretrváva vlastne dodnes. Naopak typ filmu ako Naše bláznivá rodina je veľmi unikátny, jedná sa o dielo, ktoré je aj kritické voči inštitúcii rodiny, ale dokáže zároveň zachytiť aj pozitívne hodnoty a hovorí, že život v rodine aj keď je to často peklo, sa stále oplatí. Film tak nadobúda funkciu akú majú naše filmy len veľmi zriedka. Omnoho bližšie našim režisérom je vždy také prehnane satirické, samoúčelne nihilistické, v marazme chrochkajúce si sebabičovanie, kde nemá rodina ani základnú dôstojnosť. Preto pôsobi NBR veľmi osviežujuco. Zo začiatku sa javí film veľmi priemerne a obyčajne, nakoniec sa z neho ale vykuklí slušne inteligentný príbeh, so sympatickými postavami (ano, hovorím o českom filme), a dokonca s politickým podtextom, aký by nikto v rodinnej komédii nečakal. Je to posun oproti kachyňovkám aj čo sa týka výstaby syžetu. NBR má presne ohraničenú vystavbu a hlavná hrdinka má určený cieľ svojho konanie, ktorému sa podriaduje celé rozprávanie bez jedinej zbytočnej odbočky. ()

gombarix 

všetky recenzie používateľa

(celkem poprávu) pozapomenutá ptákovina o trhlé rodině, kde všichni nosí brýle (samozřejmě nulové; galerie). Celé je to dost sterilní a nudné, přemoudřelá hlavní hrdinka není moc sympatická, a její starší sestra, na níž jedině stálo za to spočinout zrakem, tam nedostala moc prostoru (mělo to být o ní, kruci :P). Od Procházky a takového obsazení by člověk čekal opravdu víc, možná výsledek poškodila nucená výměna na režisérském postu. A možná hodnotím příkřeji jsa otráven tak zmarněnou příležitostí dát na plátně prostor skutečným brýlím. Zde některými obdivované úžasné chytrosti scénáře jsem si každopádně nějak nevšiml. ()

pytlik... 

všetky recenzie používateľa

Kdyby dění filmu nebylo komentováno tou nesympatickou, nehezkou, neustále vážně se tvářící holkou v onom vykalkulovaném naivním stylu, o kterém si scénárista pošetile myslí, že zaručeně dospělé diváky pobaví a trochu dojme, kdyby se nepoužívaly poněkud prvoplánové laciné rekvizity ála brýle pro všechny, mohl to být velmi dobrý film ve stylu Homolkových. Ten konec byl také dost předvídatelný. ()

Galéria (23)

Zaujímavosti (7)

  • Režisér Jan Valášek zemřel 27. ledna 1968 při závěrečných pracích na tomto filmu. Snímek pak dokončil Karel Kachyňa. V úvodních titulcích je uveden pouze Jan Valášek. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)
  • Jiřina Šejbalová zpočátku natáčení nesnášela Vladimíra Menšíka, protože jí vadil jeho „neuctivě bezprostřední“ hlučný humor. Během natáčení mu ale přišla na chuť a nakonec si Menšíka zamilovala jako herce i jako člověka. (raininface)

Reklama

Reklama