Gilda

Gilda je pro mě jeden z těch slabších noir filmů, jelikož občas mi připadalo, jako kdyby ztrácel dech a nabízel tak prostor pro nudnější pasáže (zejména ty písničkové). Přesto však jde o výbornou přehlídku hereckých výkonů a skvělé dialogy pak mnohé scény povyšují na uplně jinou úroveň. Více než dobře je zde namixována milostná linie příběhu s tou kriminální a dramatickou a musím se přiznat, že konec jsem očekával poněkud jiný. Nebudu vychvalovat Ritu Hayworth, jelikož v každém druhém komentáři je zmíněna, takže vzpomenu dvě mužské postavy. Johnny Farrell, resp. Glenn Ford byl sympaťák chlap. Pořád jsem si kladl otázku, odkud jej znám a už vím, že ze Supermana :) A ještě nesmím opomenout postavu Pia, jehož "filozofie obyčejného člověka" měla často velkou sílu. Jak by řekl on sám: "Na křupana dobry." (29.03.2011)

Hele, řekněme si to na rovinu, nebýt The Shawshank Redemption, tak tenhle film zde má minimálně o polovinu méně hodnotících. Což by byla škoda, protože pak bychom (včetně mě, samozřejmě) neznali Ritu. Dokonalou, krásnou, nebezpečnou… prostě femme fatale jak má být. Kdyby byl celý film tak dokonalý, jak byla samotná Rita, dal bych bez zaváhání maximum. Ale film se bohužel neubrání slabším a nudnějším místům (konec mi přišel natahovaný). Zkrátit to o dvacet minut tak bych s čistým svědomím mohl říct, že tenhle film miluju. Takhle může jen říct to, co už prohlásil Morgan: "This is the part I really like, when she does that shit with her hair." 80 %. (15.02.2012)

Rita Hayworth pohodí hlavou a mne bolo jasné, prečo sa ten pohyb stál kultom a pretrváva vyše pol storočie. Jej Gilda je bezpochyby úžasná po každej stránke, či sa smeje, smúti, zúri, spieva, tancuje. Čo sa týka snímku, je klasickou ukážkou film-noir, scenáristicky aj réžijne perfektne zvládnutý, nedá mi však nespomenúť určitú podobnosť s Casablancou ( ústretový policajt, temná minulosť, milovaná žena, prostredie ). (13.05.2009)

Noir bez viditelných chyb. Gilda je okouzlující žena, která je nešťastná z mužů kolem sebe a muži jsou nešťastní z ní. Stejně tak si omotá kolem prstu i diváka. A když začne tančit, zpívat "Put the Blame on Mame" a svlékat se ... uff .... Pokud neznáte hvězdnou krásku jménem Rita Hayworth, pak tento film je jistě tou nejlepší zkušeností. (22.05.2009)

Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek. (03.03.2015)