Gilda

Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek. (03.03.2015)

Gilda je pro mě jeden z těch slabších noir filmů, jelikož občas mi připadalo, jako kdyby ztrácel dech a nabízel tak prostor pro nudnější pasáže (zejména ty písničkové). Přesto však jde o výbornou přehlídku hereckých výkonů a skvělé dialogy pak mnohé scény povyšují na uplně jinou úroveň. Více než dobře je zde namixována milostná linie příběhu s tou kriminální a dramatickou a musím se přiznat, že konec jsem očekával poněkud jiný. Nebudu vychvalovat Ritu Hayworth, jelikož v každém druhém komentáři je zmíněna, takže vzpomenu dvě mužské postavy. Johnny Farrell, resp. Glenn Ford byl sympaťák chlap. Pořád jsem si kladl otázku, odkud jej znám a už vím, že ze Supermana :) A ještě nesmím opomenout postavu Pia, jehož "filozofie obyčejného člověka" měla často velkou sílu. Jak by řekl on sám: "Na křupana dobry." (29.03.2011)

Jako by si tvůrci řekli: "Máme Ritu Hayworthovou, takže všechno ostatní může jít stranou. Vykreslíme maximálně příběh mezi ní a Johnnym a na zbytek kašleme, to stejně nikoho nezajímá, každý se zaměří stejně na ní...". A je to pravda, Rita je hlavním lákladlem i tahounem celého filmu a je to tak asi jediný důvod, proč se na to dívat, i když nemůžu říct, že by to nudilo nebo nebavilo, to ne, záživné to bylo více než dost. Z dálky to může připadat jako převrácená Casablanca, ale do té to má sakra daleko! A jak už bylo zmíněno, Shawshank Ritu proslavil do celeho světa, nadčasová sexbomba! (18.02.2009)

V první řadě tu je neuvěřitelně sexy Rita Hayworth coby Gilda, na kterou bych se být hlavním hrdinou nevydržel zlobit ani dvě minuty. Pak tu jsou Ritiny vlnité vlasy, splývavé černé šaty, rukavičky a smutná píseň doprovázená hrou na kytaru… Jakožto správný film noir se Gilda odehrává v kasinu, hlavní hrdina je romanticky rozpolcený mezi láskou, nenávistí a povinnostmi a již zmiňovaná Rita Hayworth exceluje v roli nezapomenutelné femme fatale. Určitě stojí za shlédnutí! (10.07.2011)

Film je spíš jen rámečkem, do kterého je zasazená divukrásná a hvězdná Rita Hayworth. Většina peripetií je pouze naznačených, příběh se soustředí na ústřední vztah drásavé, spalující lásky, která se ale opět odehrává pod povrchem navenek předstíraných emocí. KOUSEK DĚJE Problémy s nacisty, monopolem za účelem ovládnutí světa, hráčským doupětem - to vše si musí divák domýšlet. Především ale nevíme vůbec nic o minulosti hlavní dvojice a o jejich vztahu před tím, než se znovu setkají ve filmu. Rozešli se před dlouhou dobou nebo jen krátce před začátkem příběhu? Proč? Kdo z nich k tomu dal impuls? Nevíme a ani se nedozvíme. ____ Krátce po zhlédnutí mi to vadilo, a tak jsem film ohodnotila jako průměr. Jenomže ani do druhého dne jsem nad tou vášnivou nenávistí mezi Glennem Fordem a Ritou Hayworthovu nepřestala přemýšlet. Jsou filmy, které mají zajímavější příběh a napínavější zápletku, jenomže tenhle má kouzlo. A není to jenom Ritina bujná kštice a vábivé pohyby, kdy jí stačí svléknout rukavičku a vybičuje představivost víc, než kdyby se jiná herečka svlékla do naha. I Glenn Ford, který tak nádherně trpí a přitom to téměř nedává najevo, bere za srdce. ____ Zvedám hodnocení na čtyři a ráda se do baru v Buenos Aires znovu podívám. /14. 7. 14./ (14.07.2014)