Najmocnejší muž FBI

Vznik FBI je v podstate urcite zajimavy, ale ne v podani Eastwoodova filmu a uz vubec ne v podani DiCapria. Chyba to neni ani jednoho, je to nejspis chyba Hoovera, ktery, pokud ho Leo zahral spravne, byl totalni picus. Neprijemnej, nesympatickej, debilni, slizkej a odpornej. Jenze me to iritovalo v tom filmu, takze je dost mozny, ze Leo to spatne zahral. No to je jedno, proste hroznej film. Nuda (17.03.2012)

You are a scared, horrible, little man. Tahle replika vystihuje Eastwodův film docela přesně. Snaží se zaměřit na kontroverzního Edgara Hoovera a přitom je celý film tak nezávadný, jak jen to jde. Po řemeslné stránce všechno funguje, jak má, ale opět "stokrát viděno a slyšeno". Leo je tradičně výborný, jenže tyhle jeho historické postavy mi začínají splývat do jedné. Černého Petra si při make-upu zjevně vybral Arnie Hammer. Kvůli tomu nánosu latexu, co má na obličeji, mu vypovědělo službu všechno obličejové svalstvo. Výsledek? Karikatura. A tak nějak působí celý film. (24.02.2012)

Zajímavě podaná biografie jedné významné osobnosti a zároveň jedné významné instituce v USA. Zajímavá je především kombinace vyprávění o Hooverovi a vyprávění Hoovera o sobě, kdy, jak se později moc pěkně podvratně naznačí, ta druhá linie není zdaleka tak důvěryhodná, jak by si divák mohl myslet. DiCaprio je vynikající ve všech polohách a časových rovinách, využil skvěle příležitosti ztvárnit komplexně člověka, který byl velmi složitou osobností. Je věrohodný, ať už je Hoover panovačný a arogantní jako ředitel FBI nebo zranitelný a zajíkající se jako člověk skrývající svou homosexualitu. Tato intimní linie je přitom představena jen lehce a jemně, často v promyšlených náznacích. (28.12.2012)

Tři roky po dobové Výměně, přichází režisér Clint Eastwood s dalším retro filmem, který se tentokráte nezabývá zmizením a následnou záměnou malého chlapce za jiného, ale životem jednoho z nejmocnějších mužů Spojených států. J. Edgar Hoover - zakladatel FBI a kontroverzní postava amerických dějin. Eastwood opět stylově vytvořil dobovou atmosféru snímku, použil několik zajímavých autentických záběrů a dokázal trefně vystihnout ponurost doby, obětí i nadšenců, v čele s Edgarem, kteří se rozhodli vybudovat nejmocnější vyšetřovací instituci na světě. První polovina filmu má pomalejší tempo a blíže nám představuje hlavní postavy, střídajíc při tom tzv. současnost (60. - 70. léta) a mládí hlavního hrdiny (1919 - zhruba 1940) v podobě jakýchsi flashbacků. Budování organizace od prostého zavedení karet s otisky prstů, až po mocnou a nebezpečnou zbraň, před kterou se skloní prakticky kdokoli - je zde vykresleno velmi působivě. Druhá polovina filmu pak nabírá na obrátkách (hlavně nečekejte nějakou akci, je to komorní drama) a připraví divákům několik silných scén. Mě nejvíce zaujal telefonát Robertu Kennedymu a Hooverovo strohé oznámení o smrti prezidenta JFK, diktování výhružného dopisu, který je určen Martinu Lutheru Kingovi či Nixonova reakce na Edgarovu smrt. Clint Eastwood se trefil do černého s výběrem herců a hlavně Leonardo DiCaprio mě zde opět utvrzuje v tom, že je film od filmu lepší, definitivně se zařazuje mezi nejuznávanější herce Hollywoodu a stále silněji buší na mou desítku oblíbených herců. Povedené jsou i masky (hlavně starý Hoover vypadá opravdu realisticky, i když tomu hodně přidává herectví a grimasy DiCapria), Eastwoodův melancholický hudební doprovod, který by se dal nazvat podprahovým a skutečně zdařilá retro atmosféra. Hoover obětoval svému dítěti jménem FBI prakticky celý svůj život a můj názor je ten, že Eastwood chce americkým občanům říci, že podobných lidí by si měli vážit, i když často nejednali přesně podle zákona a porušovali jisté hranice etikety. To bude hlavní myšlenka snímku. Poctivá filmařina a další zářez na Eastwoodově pažbě silných dramat. (21.02.2012)

Eastwoodův J. Edgar mi ve spoustě věcí připomíná Spielbergova Lincolna. Kromě režie vybroušené k dokonalosti hlavně kamerou, jejími vyšisovanými barvami, tím, jak je ponuře tmavý (každý vpád ostrého denního světla je nečekaný a jaksi nepatřičný)... A především způsobem vyprávění o hlavním hrdinovi. No, hrdinovi... Že to s Hooverem bylo všelijaké, je asi všem dobře známo. Stejně mě ale překvapilo, jak moc z těch kontroverzních kapitol jeho života dokázal Eastwood ukázat, aniž by přitom Hoovera jakkoliv ospravedlňoval nebo z něj dělal svatouška. Je to přesně ten dokumentárně laděný styl hraného filmu, který mám rád. Fikce vybájená samotným Hooverem střídá známá fakta tak obratně, že nepoznáte, co je vlastně co, a je jen na vás, abyste se v tom dramatickém, ale stále velice citlivém a zároveň rýpavém divadle vyznali. K hercům nemám výhrady, Leonardo DiCaprio působil přesvědčive i pod nánosem důchodového latexu, maskér Armieho Hammera už sice tak realistickou práci neodvedl, ale i tak smekám. (02.03.2013)