Insidious

Zlomový okamžik… okamžik, kdy jsem sáhla po Insidious. Vím, že je také Poltergeist, Ti druzí a ještě mnozí jiní, ale… můj instinkt mi napověděl, že svět… ten tajemný svět, už nikdy nebudu vnímat jako dřív. Pro mě je rok 2010 ….James Wan a Insidious – a jeho magický astrální rozměr. (05.09.2011)

Nejdřívě bych shrnul pár negativ, aby nedošlo k dojmu, že považuju Wanovu novinku za geniální filmové dílo. Pár scén je docela nešikovně sestříhaných, herci občas nepůsobí úplně přesvědčivě a i scénář by mohl být trochu důmyslnější, jednu malou pointu jsem rozuzlil hned, když se na ni snímek začal připravovat. Ale čert vem tyhle malé chyby na kráse, protože od REC (2007) jsem se u filmového hororu takhle strašně nebál. Co se týče vzbuzování strachu, pak opravdu platí "INSIDIOUS is insidious". Už v úvodních titulcích je pomalu víc atmosféry a paranormálních jevů než v celém Paranormal Activity a už v první klidnější půlhodince jsem sebou u dvou lekaček tak trhnul, že mi bylo jasné, že tenhle film v zapomnění neupadne. A pozor, tohle nejsou žádné laciné lekačky, kdy bubák vybafne za zvuku o hlasitosti milionu decibelů. Tady bubák prostě tiše stojí v koutě a vy se ho leknete až tehdy, když si ho všimnete (společně s postavami). No a v druhé polovině se to pak rozjede pořádně - seance a astrální cestování - to už jsem sebou nervózně škubal takřka nepřetržitě. Saw mě svého času šokovalo a nadchlo, Dead Silence příjemně překvapilo, ale pravý hororový klenot natočil Wan až nyní. Insidious není žádným módním videoklipovým hororem 21. století, nýbrž pravá křišťálově čistá hrůza jak od starého mistra. Jako horor 10/10. Horror movie of the year (25.04.2011)

Nejsem si jistý, jestli mám vůbec posuzovat scénář, neboť jsem tohoto subžánru hororu zcela neznalý, ale myslím si, že i kdyby byl dobrý nebo byl ještě horší, pocity by se změnily minimálně. Tenhle film totiž hraje čistě na strach. A na rozdíl od mnohých uživatelů zde mě neděsila pouze úvodní 3/4 hodina plná mrazivých náznaků a tancujících dětí, ale i ten bizarní svět poté. Takže mi vůbec nezáleží, jestli tvůrci různé humorné prvky zahrnuli schválně nebo si mysleli, že to stále je pod hranicí over the top. Dobře 5x jsem prodělal těžký infarkt a ještě jsem se neodvážil podívat do kalhot. Kdo ví, co za hnusného bubáka by na mně odtud vyskočilo. Ano, takhle si představuji horor. Dívat se na to o půlnoci na sluchátkách opravdu k nezaplacení, ale být sám bez jakékoliv lidské podpory, asi to nerozdýchám. BAF! (07.11.2012)

Dokud se Wan drží v klasických vodách, tak nejde sice o zázrak, ale funguje to. Jakmile zabrousí do neprobádaných astrálních vod, tak jde vše do kopru, protože je to rázem tak debilní a směšné, že nezbývá prostor pro atmosféru a napětí; což u žánrovky podobného ražení při projekci ve tři ráno se zvukem na plné pecky očekávám jako samozřejmost. (26.06.2011)

Nízkorozpočtové paranormální jevy v barácích u diváků frčí, tak proč by si nemohl i Wan přihřát dolarovou polívčičku. A já mu to nejen kvůli fajn horroru Dead Silence moc přeji. Všechny propriety subžánru jsou na místě, včetně babyfonu, který se mi líbil v nejmenovaném díle španělské horrorové série Peliculas para no dormir. Ačkoliv první polovinu filmu to vypadá na obyčejnou light duchařinu, wanovsky úderných lekaček, nechutně rozšklebených ksichtů a trochu akce se přeci jen dočkáme. A není to vyčpělé, další bod pro Wana. Příjemná záležitost, už se těším na druhou projekci s českými titulky. (24.04.2011)