Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Jestli to bylo tím, že jsem sama teď v trochu citlivějším rozpoložení mysli nebo tím, že jsem zrovna měla náladu na porci cizího štěstí... Těžko říct, ale film ve mně zanechal hrozně milý pocit. SImon Pegg boží jako vždy (ak říká můj bratr) a Rosamunda Pike má místy roztomile nevhodné reakce a zároveň dokáže pobavit sama sebe (někoho mi to připomíná...). Líbilo se mi propojení linky malého Hectora a zlomu, kdy se z něj konečně vyloupl emočně zralý člověk. (14.02.2015)

Ty body jsou hlavně za Simona Pegga, kterého mám prostě rád. Sedí mi v každé roli a v každé roli je dobrý. Navíc tady je humorný i nostalgický, což mu prostě jde. Ale ten příběh je jen takovým odvarem snímků jako "Forrest Gump" nebo "Walter Mitty a jeho tajný život". Ten příběh by mohl být zajímavý, kdyby nebyl tak malý a prostě jen o hledání štěstí. Rosamund Pike jsem asi neměl vidět ve "Zmizelé", protože ji pořád vidím jako pořádně šílenou. (31.01.2015)

„Není důležité, koho znáte, ale kolik zaplatíte tomu, koho znáte.“ Tak předně, silně jsem přestřelil s očekáváním. Těšil jsem se, už vzhledem k výběru hlavního mužského představitele a žánru komedie (která také zpočátku dominovala), na to, že se budu především (často) smát, zkrátka se dobře bavit. A pod tím si rozhodně nepředstavuju nehorázně vtíravý manuál (pravděpodobně pro rozmazlenou a ufňukanou západní společnost) s poučeními, kterými se mám řídit i já (z pozice diváka, pak i v reálu), abych byl šťastný. Tím spíš, když většina těchto rad zaváněla silně dogmatickým odérem (a samozřejmě nechybělo to nejhlavnější: „Všichni máme povinnost být šťastní.“). A rozhodně mi nepřijde fér divákovi de facto tvrdit, že pokud záměrně nežije komplikovaný, chaotický život, tak vlastně vůbec netuší o čem to „všechno“ je a tím pádem ani nemůže být šťastný či pochopit, co to znamená (každý jedinec má snad svoji vlastní cestu, způsob, prostředky, priority, hodnoty). Netvrdím, že jsem se vůbec nezasmál, sem tam se našlo něco vcelku úsměvného až zábavného, samotný Simon Pegg (v humorných, nikoliv citově vydírajících a dojímavých scénách) je docela vtipný, podobně Jean Reno v malé roli, ale ty „rady“ (až na pár výjimek, např. „Nostalgie už taky není to, co bývala.“) mi koukání hodně znepříjemňovaly, podobně jako fakt, že hlavní hrdina je vlastně strašný sobec (vůči své ženě, bývalé přítelkyni). Na to, aby si člověk vyčistil hlavu od práce, přece nemusí hned opustit ženu a letět kvůli tomu do Číny a Afriky (ostatně, jinak mi jeho „předchozí“ život, přičemž mám na mysli ten osobní, nepřišel zase tak moc závadný). Předvídatelnost, nekonečné finanční prostředky a štěstí na lidi, kteří umí dobře anglicky kdekoliv na světě, snad ani radši nebudu komentovat. Zklamání, hodnotím pouhými 2*. „Je pondělí, máme zavřeno.“ – „Ano, jo, jo, ale urazil jsem opravdu kus cesty...jsem psychiatr. Zkouším objevit, co dělá lidi šťastnými.“ – „Je pondělí, máme zavřeno.“ (29.01.2015)

Plné klišé a cukrkandlových hlášek typu "Máme povinnost být šťastní." Nevím, jestli se film snaží parazitovat na Walteru Mittym, ale rozhodně to tak vypadalo a ještě k tomu docela nepovedeně. Scénář je navíc dost nelogický. A přiznejme si, kdo by chtěl něco mít s člověkem typu Clary, která se chová, jak prototyp největší kravky a to i přesto, že ji hraje Rosamund Pike. Dvě hvězdy dávám za Simona Pega a za nápadité animované prostřihy. (27.07.2015)

Je to taky klasicky film o chlapíkovi, ktory ma vsetko, ale nie je stastny. A musi precestovat cely svet, aby pochopil, ze mal vsetko, co k stastiu potrebuje. A samozrejme to najhlavnejsie je laska. Šokojuca pointa. Normalne mi bolo z toho na zvracanie. Bohuzial cesta za tymto poznanim nie je poprekladana mnozstvom vtipnych epizodiek ale prave tymi najnaivnejsimi klisoidnymi epizodkami s poučkami jak pre mentalne zaostalych ludi. Dokonca aj epizodka s mojim oblubencom Jeanom Renom mi liezla na nervy. (08.02.2015)