Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Simon Pegg vás vezme napříč světem lidskejch tužeb a emocí, který si loňským Waltrem Mittym vytíraj prdel. Když člověk začne štěkat, že to je emocionální hnis a pak přihodí historku o tom, jak by to bylo v jeho životě, sám tím přiznává jaká životní nula to je a že ho film vlastně neskutečně zasáhnul. (mentálové typu RedAK vůbec neví, jak život funguje... natož pak jak to chodí na letišti a v letadlech - v Číně jsem byl a to co píšeš je zvratek první třídy - ono když člověk není idiot, tak je to cestování docela snadný). Hector and the Search for Happiness se v rámci "feel good" filmů řadí na vrchol. (26.01.2015)

Plné klišé a cukrkandlových hlášek typu "Máme povinnost být šťastní." Nevím, jestli se film snaží parazitovat na Walteru Mittym, ale rozhodně to tak vypadalo a ještě k tomu docela nepovedeně. Scénář je navíc dost nelogický. A přiznejme si, kdo by chtěl něco mít s člověkem typu Clary, která se chová, jak prototyp největší kravky a to i přesto, že ji hraje Rosamund Pike. Dvě hvězdy dávám za Simona Pega a za nápadité animované prostřihy. (27.07.2015)

Jako v každém z těchto hravých a rádoby inspirativních filmů podsouvajících divákovi "rozvracecí" myšlenku, že mít úspěšnou lukrativní práci, luxusní byt a krásnou milující přítelkyni vlastně nestačí, protože tím člověk NEŽIJE, propadá stereotypu a potlačuje autentické pocity (načež musí dát všechno všanc a vydat se na exotickou dobrodružnou cestu za sebepoznáním - zdravíme Waltera Mittyho!), se zde nevyhneme povrchní poetice, nadnesené idyličnosti či vykonstruovaným dramatům. Ale úplně uměle to ve výsledku nevyznívá, možná proto, že pro svou odyseu má vyhořelý titulní psychiatr relativně obhajitelný (pracovní) důvod: hledání a porozumění štěstí, ať to zní sebeklišovitěji. (21.12.2015)

Pokus o serióznejšieho Pegga a akúsi kanadskú verziu Waltera Mittyho. Tam kde však bol Mitty hravý, vtipný a pohodový je Hector akurát tak otravný. Už sa mi skutočne dlhú dobu nestalo, aby ma film ktorého primárnou snahou je diváka pozitívne naladiť takto otravoval. Otravoval svojím naivných, jednoduchým videním sveta plného stereotypov. Celá tá výprava Hectora je jedno veľké klišé, kde Čína je samozrejme krajinou s duchovnými kláštormi v malebných horách, kde mnísi prednášajú tie najväčšie životné múdra na jednej strane a modernými mrakodrapmi s naivnými prostitútkami z chudobných provincií na tej druhej, v Afrike sa zase sústavne tancuje a medzi to bojuje o drogy, ale zo všetkého najviac zarazí ten pokus o morálne ponaučenie, kde cesta za poznaním pravej lásky vedie skrz to, že svoju priateľku na dlhú dobu opustím, idem na sebeckú výpravu po svete a počas nej sa pokúsim vyspať s čínskou prostitútkou, zbaliť svoju vydatú bývalú priateľku, ktorá žije v šťastnej rodine a ... ďalej sa mi to už ani nechce rozvádzať, lebo na ten pokus o seriózny, intelektuálny záver s miešaním sa emócii v Hectorovej hlave počas jedného vedeckého pokusu by som už musel byť vyslovene zlý. To už sa celá naivita tohto snímku ukáže vo svojej plnej kráse. Hector and the Search for Happiness je síce pekne natočený, hýri farbami a dobre sa na neho pozerá, ale človek nevie čo si o ňom vlastne myslieť. Je to taký nesúrodý mix, ktorý sa chvíľu hrá na situačnú komédiu (výstupy Hectora a jeho pacientov počas psychiatrickej praxe), chvíľu chce byť odľahčeným filmom (dej v Číne), druhú chvíľu takmer až thrillerom (zbytočná scéna zajatia v Afrike), a chvíľu aj vážnou drámou o zmysle života (scéna v Kalifornii s ex). Má množstvo vedľajších línii, epizodických postáv ktoré sa tu účelovo objavia vždy na malú chvíľu kvôli ďalšiemu moralizovaniu (drogový barón, prostitútka, expriateľka, teplý kamarát atď.), ale žiadna z línií nie je uzatvorená, postavy z deja miznú a celé to vlastne skončí tak ako to začalo ... čiže nijako. Hector síce občas pobaví, občas sa mu podarí vykúzliť pozitívnu atmosféru alebo letmý úsmev na tvári, ale po väčšinu času skôr otravuje svojím prostoduchým prístupom k látke. Vďaka aspoň za tú roztomilú Rosamund Pike, aj keď len na minime priestoru. CELKOVO: 2,5* (5/10) (07.02.2015)

S pojmom komédia by som to vôbec nespájal, to už viac vtipných situácií uvidíme pokojne aj v thrilleri typu Sedem. Film sa snaží tváriť fundovane a že prináša nejaké múdra, no vyslovene nudí a končí ako obyčajný snímok vysielaný v nedeľné popoludnie na Prime. Ešte, že sa tam aspoň objavil Jean Reno. V konečnom dôsledku je Hektorova cesta ešte fádnejšia než Tajný život Waltera Mittyho. (06.09.2017)