Muži, ktorí nenávidia ženy

Trochu vymakanější Hříchy pro pátera Knoxe s pár (možná až moc okatě) vtipnými detaily a pěknou muzikou. Hlavní postava mi hned ze začátku přišla trochu nevěrohodná, protože místo "radikálního" vyholenýho obočí ho měla akorát blonďatý (nebudu zkoumat, jak je to v knize). S postupem času to bylo lepší, ale stejně byla tak plochá (kozičky dobrý), že mě dost brzo přestalo zajímat, co se jí stalo a co se jí stane. Tlustej chlápek z úřadu byl mnohem zajímavější postava a na jeho veselé etudy se svěřenkyněmi bych se rozhodně dívala radši (skvěle vybraný herec – zvrhlý medvídek s ksichtem míliuse). Scéna, která nejspíš měla být vrcholem filmu (Enya) mi krom vtipného "chlapského zjištění" tak nějak vyšuměla. Ale jo, docela se mi to líbilo a neměla bych problém sedět v tom kině dál a dokoukat celou první řadu seriálu, abych věděla, jestli se teda vemou nebocovlastně. (3,5* minimálně) ///Kdyby byly úvodní titulky jako samostatný kraťas, klidně jim dám pozérskou skoropětku. (12.01.2012)

Mozna to je tim, ze uz jsem videl original a tak uz jsem vedel, co od pribehu cekat, ale tohle me proste moc nestrhlo. Nemuzu si pomoct, ale Fincher udelal z atmosfericky detektivky krapet drsnejsi drama, kde u nekterejch scen to vypada, jako by lehce vymeknul a vetsinu casu je tu asi tak dvakrat vic dialogu, nez by bylo potreba. Porad se jedna o kvalitni a bezchybne natocenej film, o tom zadna, ale pride mi proste drobet zbytecnej a Fincher ma zkratka na vic. (04.04.2012)

Atmosferická ilustrace vedlejší krimi dějové linky z předlohy; nic více a ani nic méně. Na jednu stranu je to na Finchera žalostně málo (jeho předchozích pět adaptací literárních předloh se vždy vyznačovalo vlastní interpretací i pohledem, a zrovna v tomto ohledu má Larsson co nabídnout; škoda že se to osekalo pouze na tu nepodstatnou thilleroidní část), na tu druhou je třeba si říci, že jsou ilustrace od nýmandů a jsou ilustrace à la Zdeněk Burian, které obohacují předlohu a stávají se její nedílnou součástí. A tohle je Burian, stejně jako je Craig Blomkvistem či Mara Lisbeth (ovšem zcela jinou Lisbeth než Noomi). A ano, Fincher je stále puntičkářský formální hračička, pod kterým Reznor roste do nadčasového velikána. Jen ta Enya; jednou provždy nevinnosti zbavená; ostrouhala. (11.01.2012)

Pre mna dokonale v detailoch. Uvodne titulky, absolutny vrchol vrcholov! Daniel Craig bol lepsia volba, ako som si zo zaciatku myslela, Mara naopak horsia, a to najma vo svojej bezpohlavnosti a akejkolvek sexualnej pritazlivosti (na rozdiel od Noomi). Fincher myslel na to, na co povodna svedska verzia nie a tym toto dielo dotiahol do dokonalosti. (25.01.2012)

Fincherův film dotváří zajímavý trojúhelník, v němž prvním z vrcholů je původní první díl trilogie (možná se brzy stane tetralogií, původně však plánována jako dekalogie) Stiega Larssona, jedné z nejlepších literárních detektivek poslední doby, druhým pak švédská filmová adaptace z roku 2009 a třetím vrcholem pak tenhle Fincherův film, jednak opět filmová adaptace, ale zároveň i americký remake švédského filmu. Vztah mezi knihou a oběma filmy je totiž jedním z problémových míst - kniha sama je naprosto vynikající, mnohovrstevná, vpravdě napínavá a strhující, oba dva filmy si z ní ovšem shodně berou jen základní dějovou kostru vázající se k vyšetřování dávného zmizení Harriet, celý kontext, který byl ovšem daleko zajímavější než dějová linka, z logiky věci, jakou filmová adaptace zákonitě má, vypouští. Pro čtenáře knihy je tak detektivní rovina trochu nefunkční, když to ústřední, tedy zápletku a rozuzlení zná, což se zdá býti logické, co je ovšem dost paradoxní, je fakt, že pro toho, kdo knihu naopak nečetl, musí být při tak výrazné kompresi děje a zhuštění obsahu řada věcí zjevně nesrozumitelných, některé podstatné věci scénář záměrně vypouští a jiné trochu významově posunuje. Co se týče významových posunů, k dobru věci je posun hlavní postavy, Mikael Blomkvist už není zjevný sukničkář tak jako v knize, což mi bylo celkem nepříjemné, a nevyspí se téměř s každou ženskou hrdinkou, která se v knize objeví (což ovšem trochu znevěrohodňuje samu pointu snímku...zasraný Kalle Blomkvist), co se týče vypouštění děje, ve scénáři tak kupříkladu Mikael nemá intimní poměr s Cecilií Vangerovou. I z Lisbeth se stala trochu jiná osoba oproti knize, je o dost méně mimo ve srovnání se svou literární předlohou, dokonce víceméně normálně komunikuje se svým okolím a s cizími lidmi. Výrazně je též upozaděna postava a role šéfredaktorky Milénia Eriky Bergerové či Dragana Armanskyho, šéfa Milton Security, který má ve filmu vlastně jen pouhý štěk. Při srovnání obou filmů je Fincherův remake čistě subjektivně zjevně povedenější, švédský film se vlastně většinou vleče a je svým způsobem nudný, kdežto David Fincher dokázal i při okleštění děje zachovat napětí, pro detektivní thriller tak důležitý prvek. Většinou je toho dosaženo vynikající Reznorovou hudbou a na ní navázanými ruchy (navíc pro všímavé Plague na sobě nosí tričko s logem NIN), svou roli ale hraje i originální práce s kamerou a dynamický střih. I přes výše zmíněné se ale nemohu ubránit dojmu, že je celý snímek, alespoň tedy v kontextu režijní práce Davida Finchera, až nezvykle moc konvenční. Jestliže jsem tedy začal příměrem k trojúhelníku, pak jedním z vrcholů (knihou) jsem doslova žil, druhý kolem mne spíše jen mimovolně proplul (švédská adaptace) a ani třetí se s prvním nemohl ani přinejmenším rovnat. Jsem zvědav na seriál... (24.12.2013)