Jeden musí z kola von

║Rozpočet £20miliónov║Tržby USA $24,149,393║Tržby Celosvetovo $80,630,608▐ Tržby za predaj DVD v USA $4,644,657 //počet predaných kusov 287,148║ No aj chudák Tomas Alfredson(obdivujem ho za Nech vojde ten pravý) sa dostal do chladnej anglickej pasce, nuž bol som zvedavý na jeho režisérsky počin ale toto je neskutočne prázdna zlátanina ktorá sa rozbehne v poslednej štvrtine, hlavne je škoda toho zvučného obsadenia. /40%/ (20.02.2013)

Mám rád filmy, které mě od začátku do konce udržují ve střehu, nevysvětlují všechno a nutí mě, abych na spoustu věcí přišel sám (nebo abych si alespoň chvíli myslel, že jsem na ně přišel), filmy, ze kterých přímo čiší chlad, a filmy, ve kterých se sice hodně mluví, ale netlachá. A přesně takový Jeden musí z kola ven je. Cože, nuda? To je to poslední slovo, které mě teď napadá. Pro špionážní příběhy mám slabost, obzvlášť pak pro špionážní příběhy, které mají co do činění s britskou MI6 a studenou válkou, a jsem proto rád, že jsme se konečně dočkali i tohohle skvostu. Stylově staromódní režie, podmanivá jednoduchá hudba, špičková herecká sestava a scénář, který si s Le Carrého předlohou obdivuhodně poradil (ačkoliv ji místy dost překopal, je to stále ona). Film se může směle zařadit po bok těch nejlepších, jako jsou Pohřeb v Berlíně, Špion, který přišel z chladu, Quillerovo memorandum... A další. (20.09.2012)

Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. (18.05.2012)

Připadal jsem si jako buran v luxusní restauraci, kterej si objedná nějakou neuvěřitelně drahou specialitu šéfkuchaře a láhev vína za sto táců, ale pak, když mu to donesou, s láskou vzpomíná na smaženej vepřovej řízek a půllitr budvárka z hospody Na Růžku. Strašně dobře natočené špionážní drama, které svým potenciálem stát se okamžitě novou klasikou žánru připomíná například loňský western True Grit, nebo předchozí film Tomase Alfredsona Låt den rätte komma in. Ale na mne to bylo příliš pomalé, ukecané, jednotvárné a dlouhé, což společně s tím, že špionážní drama není můj úplně oblíbený žánr, způsobilo, že nejsem schopný tenhle film pořádně docenit. Je mi to líto, ale fakt ne. (13.01.2012)

Dobře natočené co do atmosféry a herců, ale neuvěřitelně nepřehledné. Mám pocit, že úplně zbytečně. To, že vůbec nevím, po čem (kom?) hrdinové pátrali a jak (jestli?) to vlastně získali, je při tom, jak jednoduchá celá premisa je, pravděpodobně chyba spíš filmařů než moje, protože si myslím, že už jsem se orientoval ve složitějších filmech než tenhle. Proč je tedy pro mě zrovna Tinker Tailor španělská vesnice, nechápu. (12.01.2012)