Piliere Zeme

Na úvod přiznám, že mě to bavilo a bylo to fakt pěkně natočený. Ale jako vždy přidám několik připomínek. Scénář samotný asi za ně tak úplně nemůže, protože ten vycházel ze stejnojmenného románu Kena Folletta. Předlohu jsem teda nečetla a ani jsem to nikdy neměla v úmyslu, ač historické romány můžu a čím delší tím lepší (viz Merle nebo Vaňková). Přečetla jsem totiž dříve Folletův jiný román Na věky věků a stejně jako u blbého hist. filmu jsem málem umřela nudou. Konzultovala jsem s kolegy, co četli Pilíře země, zda to, co připomínkuju, byla svévolnost filmařů nebo se opírali o skutečnosti z knihy, výsledky uvidíte níže v příspěvku. Nejprve ty připomínky a chyby: 1.cesta té šlechtické dívky za milým do Francie s děckem v náručí, jen tak v pohodě pěšky až do St. Dennis... Byla v Anglii a najednou šup ve Francii – žádná loď, žádná starost o dítě nebo o sebe, jako z čeho byli a budou živi etc. 2. Nařčení z čarodějnictví ve 12. století a odsouzení upálením. (toto ale je už podle spolehlivých zdrojů chyba knihy) 3.Celá ta postava té čarodějky Ellen, přišla mi tam jako z jiného světa..., asi něco jako deus ex machina. A teď mé odpovědi na ně a komentáře k nim: Ad 1) Ta šlechtická dívka vypadala, že má jak kuráž tak i mozek v hlavě, byla vůbec taková moderní a emancipovaná (skoro jako mé oblíbené české královny vdovy Kunhuta a Rejčka), takže by si s tou cestou (asi jen) za okolností, když by měla také dostatek štěstí (aby vydělala nějaké peníze a nebyla přepadena, oloupena, znásilněna a zavražděna) dokázala poradit. Je tedy škoda, že té cestě filmaři aspoň trochu nevěnovali pozornost, kdyby přemáhala nějaké nástrahy, jistě by to bylo zajímavé a atraktivní, aspoň tu cestu lodí tam dát určitě měli, aby neměl divák pocit, že přešla z Anglie do Francie suchou nohou. Ad 2 a také 3) Podle mě se v té době ještě nezmiňovalo spojení čarodějnic s ďáblem, které ve filmu několikrát padlo. Spíš to ve mě evokuje až takové 15.-17. století. Dvanácté století bylo na Západě dost benevolentní, čarodejnictví jistě ne, pravděpodobnější by byla nějaká hereze. Vzhledem k tomu, že ta postava Ellen je líčena jako odpadlá jeptiška, by to mělo k realitě realitě blíž. Celkově i přes jistou míru (ve zdejších komentářích již zmiňované) naivity to působilo o dost brutálněji než Případy bratra Cadfaela, které jsou zhruba z téže doby (odlišnost zpracování způsobuje asi doba natočení obou seriálů) Ty mi přijdou reálnější a zamlouvají se mi o dost více, a nejen proto, že miluji historické detektivky. Na závěr ještě hodnocení mého mladšího kolegy: "Tak je to takový pohádkový středověk - rytíři, drancování, čarodejnice, zkažená církev, rodové tajemství. Templář a svatý grál tam chybí." Já k tomu dodávám ještě, že chybí, proto taky ty 4*:-)) a jedna z nich je za Rufuse Sewella a Matthewa MacFaydena (za oba dohromady) (27.10.2011)

Za výpravu by to sice bylo maximum, ale za naivitu příběhu by to zasloužilo pořádnou ránu dlátem po hlavě. Tolik šťastnejch náhod, neuvěřitelnejch obratů a osudovejch setkání v pravou chvíli na pravém místě snad nemá ani průměrná adaptace knihy Rosamundy Pilcherový. Už u scény odloženýho, sebranýho a nalezenýho dítěte v prvním díle jsem pronesl větu z Pytlákovy schovanky: Copak nemá u sebe něco, podle čeho se poznávají ztracené děti? Některý postavy (Ellen) pak průběhem proplouvají tak, že se vždycky objeví kde je jich potřeba, něco těžce moudrého pronesou a zase kamsi zmizí a ti ostatní, jako třeba úhlavní nepřátelé, jim víceméně zamávají na cestu. Jindy se zase Aliena vydá s miminem z Kingsbridge přímo přes kanál do rozestavěné Notre-Dame, vedena silou nevím čeho, a na spáteční cestě se svým umělcem a jeho dlátem ještě pokecají s jeho rodinou, kterou náhodou potkají a kteří ho samozřejmě bezpečně poznají. A hlavně postavy, od začátku víte, komu se nakonec zadaří a kdo bude padouchem až do (hořkého) konce. Spíš pohádka než historický seriál, a protože je to místy docela sympatická pohádka a přes všechny výhrady jsem viděl všech 8 dílů, by nebylo fér nedat aspoň čestnou půlku. (16.01.2011)

Výprava, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani Ridleyho celovečerák (porovnateľná s Robinom Hoodom), vynikajúco posplietaný príbeh, kvalitné obsadenie a skvostná hudba. No napriek mnohým silným momentom zostal napokon dojem istej sterilnosti a nedostatku niečoho (emočne silná scéna, mimoriadny herecký výkon), čo by seriál vytiahlo nad priemer. Určite stojí za pozretie, no šanca na zaradenie medzi televízne historické veľdiela typu Ja, Claudius, Marco Polo či Rím zostala do značnej miery nevyužitá. (14.09.2010)

Budu si muset ještě promyslet, co si o tom myslím, ale jedna věc je jistá už nyní - Eddie Redmayne rocks! Hádám, že u věcí tohoto formátu je největším cílem tvůrců donutit diváka, aby bezhlavě šílel po co největším počtu obsazených charakterů, což se tady docela povedlo. Kromě Eddieho, který má své místo u mě už jisté, jsem si připomněla, jak půvabná může být Hayley Atwell. Co mě nicméně nejvíc odzbrojilo, protože jsem to nečekala, to byla Sarah Parish a David Oakes jako dvojice vyšinutých intrikánů. Ti jsou tak rozkošní, že bych je nejradšinky umačkala v objetí. (Poznámka: Nechápu, jak mohly být Pilíře debutem Sama Claflina, protože mám prostě dojem, že už jsem ho někde viděla!) Dál se mi hodně líbily používané barvy. Obraz celkově (až na pár věcí zabíhajících ke kýči) hodně lahodil mému oku. Potěšující věc je, že hodně dlouho se dobrým lidem děly zlé věci a až ve finální epizodě se to všechno napraví. I když pár scenáristických nedodělků bych taky našla, například jsem pořád doufala, že Stephen biskupovi jednou vrátí to plivnutí, ale on ne, on mu věnoval jeho místo pod sluncem. Inu, nemůže člověk vždycky mít všechno, jak řekl velký filosof Jagger. --- 2019: Byla jsem zvědavá, co na to řeknu po letech, a pořád dobrý. Obyčejně bych sice bývala snížila hodnocení na tři a možná i jen na dvě hvězdičky, protože zase tak dobrý to není, většinu času jen jednohubková naivní zábava, ale je tam i čarodějnice vzdorně čůrající na patriarchy, takže prostě čtyři hvězdičky přímo od srdíčka. (09.01.2011)

Do četby Pilířů země jsem byla rafinovaně vmanipulována, ale nechalo se to, i když to nebyla žádná těžkotonážní literatura. Vlivem času, který jsem s Jackem, Alienou, Philipem a Ellen strávila, se ale stalo, že jsem si je oblíbila a přirostly mi k srdci do té míry, že seriálovému zpracování laskavě prominu značně pohublý scénář a nutné dějové redukce. Vynahrazuje mi to skvělé obsazení, které mi až vyrazilo dech, jak odráželo mou představu, a i taková "maličkost", jakou je hudba. (28.12.2010)