Piliere Zeme

Celá minisérie je úchvatným strhujícím zážitkem, kde doceníte kvalitní herecké výkony spousty zkušených herců,; zajímavý a málo probádaný námět z historie středověké Anglie; promyšlený příběh, který je díky své slavné knižní předloze dobře srozumitelný a napínavý, i když se zrovna na obrazovce neodehrává nějaká bitva - a když ano, tak nejde sice o pompézní hromadné bitvy, ale díky skvělé kameře z ní nespustíte oči. A romantické duše dostanou pořádnou dávku romantiky v podobě jedné osudové lásky, která si prošla všemožnými nástrahami a příkořemi. A jako bonus můžete obdivovat gotický sloh rodící se doslova od úplných základů, a tím lépe porozumět jeho architektuře. (24.06.2011)

Za výpravu by to sice bylo maximum, ale za naivitu příběhu by to zasloužilo pořádnou ránu dlátem po hlavě. Tolik šťastnejch náhod, neuvěřitelnejch obratů a osudovejch setkání v pravou chvíli na pravém místě snad nemá ani průměrná adaptace knihy Rosamundy Pilcherový. Už u scény odloženýho, sebranýho a nalezenýho dítěte v prvním díle jsem pronesl větu z Pytlákovy schovanky: Copak nemá u sebe něco, podle čeho se poznávají ztracené děti? Některý postavy (Ellen) pak průběhem proplouvají tak, že se vždycky objeví kde je jich potřeba, něco těžce moudrého pronesou a zase kamsi zmizí a ti ostatní, jako třeba úhlavní nepřátelé, jim víceméně zamávají na cestu. Jindy se zase Aliena vydá s miminem z Kingsbridge přímo přes kanál do rozestavěné Notre-Dame, vedena silou nevím čeho, a na spáteční cestě se svým umělcem a jeho dlátem ještě pokecají s jeho rodinou, kterou náhodou potkají a kteří ho samozřejmě bezpečně poznají. A hlavně postavy, od začátku víte, komu se nakonec zadaří a kdo bude padouchem až do (hořkého) konce. Spíš pohádka než historický seriál, a protože je to místy docela sympatická pohádka a přes všechny výhrady jsem viděl všech 8 dílů, by nebylo fér nedat aspoň čestnou půlku. (16.01.2011)

Absurdně přepjatý soap-operový midcult, u něhož je nejpozoruhodnější, jak dokáže blafovat výpravnost přemírou účelně rámovaných polocelků a hrstky CGI došperkovaných záběrů. Tedy to vlastně není pravda. Nejpozoruhodnější je spíš zdejší směšná míra naivity a pompézně trivializující pohled na středověk, který si dobu striktně kastovního uspořádání společnosti i absolutní diktatury církve a vládnoucích vrstev přetváří podle demokratických ideálů současnosti. (15.09.2010)

Musím přiznat, že tento seriál mě nejen velice zaujal, ale doslova přikoval k obrazovce. Všech osm epizod jsem hravě zvládl do dvou dnů. Nesmírně mě potěšilo, že tento seriál si nehraje na nekonečnou telenovelu. Má začátek a svižně směřuje až do úplného konce. S postavami prožijete celý jeden život a podíváte se do samotného středověku. Konkrétně do začínající architektonické éry, která později vejde ve známost, jako Gothika. Samo stavitelství je zde podáváno tak dobrodružně a krásně, že tuto profesi budete s plnou náležitostí obdivovat. Hrdinům maximálně fandit a záporáky nenávidět. Velice mě zde potěšilo herecké obsazení. Zvláště pak Eddie Redmayne, kterého si pamatuji v též mnou chváleném historickém filmu: Černá smrt. Nebo David Oakes, jenž zazářil jako Rodrigo Borgia v kanadském seriálu Borgiové. Chválit herce bych ale mohl i nadále. Stejně tak mou duši zahřála jména producentů, bratrů Scottových. Zvláště Tonny Scott, pro něhož to možná byla poslední spolupráce s jeho bratrem, než 19.8.2012 zemřel. Speciální efekty jsou na seriál působivé a srovnal bych je s těmi, které je možno vidět ve Hře o trůny. Stejně tak můžu porovnávat v míře intrik. Prostě, doporučuji všem, kteří mají podobné seriály rádi. Mě úsměv na tváři po jeho zhlédnutí rozhodně nemizí. 90% (18.01.2014)

Úvodních pár dílů mě chytlo nejen skvělou titulkovou sekvencí, ale i zajímavým námětem a skvělými herci. Výprava na úrovni hollywoodského filmu také nebyla na škodu a bylo zaděláno na další brilantní seriálový počin. Někdy v polovině mě ale přestaly bavit uměle vytvářené a stereotypní problémy se stavbou katedrály, začaly se mi zajídat soap operové vztahy mezi postavami a především jsem postrádal tu pravou středověkou atmosféru. Nějakou hmatatelnější syrovost doby, rozervanější postavy, upřímnější emoce... Nic takového jsem bohužel v Pilířích nenašel a jen smutně vzpomínám na nadějně působícího Toma Stavitele snícího o velkých stavbách v prvním díle. Je to velká škoda, protože s TÍMHLE obsazením, TÍMHLE produkčním dohledem a TAKHLE zajímavým námětem skutečně měla vzniknout vyrovnanější a silnější seriálová pecka. (05.01.2013)