Restrepo
Restrepo
Obsahy(1)
National Geographic nás po několikáté zavede do nebezpečných končin tohoto světa. Restrepo nespustí oči z amerických vojáků v afghánském údolí Korangal, ve kterém hlavní tvůrci filmu strávili rok svého života. Film amerického žurnalisty Sebastiana Jungera a britského fotografa Tima Hetheringtona získal cenu poroty za Nejlepší dokumentární film v Sundance. (SydneyB)
(viac)Videá (1)
Recenzie (116)
Restrepo je poměrně zajímavým, i když místy až moc roztřeseným, nahlédnutím do života v bojové linii. Přesto musím říct, že hrané válečné filmy mají jednu zásadní přednost - bývá v nich ten protiválečný moment. Ten pocit, že je všechno nějak špatně. To tady úplně chybí. Vzhledem k úzké spolupráci filmařů s americkou armádou je to asi pochopitelné. Podobně jako to, proč se ty nejdivočejší momenty z celého natáčení dostaly jen do závěrečných titulků... Jo, a myslím, že tu krávu zabili prostě proto, že chtěli steaky! ()
Restrepo jsem zhlédl den po Armadillo. Byla to zvědavost, jak se se stejnou látkou poperou američtí dokumentaristé v porovnání s těmi dánskými. Restrepo je mnohem akčnější,ale bojovou atmosféru neustále narušují retrospektivní komentáře zůčastněných. Ty sice vítám, ale ne uprostřed akce. Vojáci v údolí Korengal si moc neoddechnou, po vybudováni opevněné pozice - Restrepo jsou pod neustálými útoky i několikrát denně. Dobré náladě nepřidají ani pokusy o zvýšení informovanosti a navázání spolupráce s místními, které se naprosto míjí účinkem. "je to jako když mi uděláme jeden krok dopředu,oni udělají dva dozadu". Záběry z boje jsou opět velmi kvalitní i když méně přehledné, ale při tom nasazení a palebné síle talibanců, by se reportér nejspíš nedožil konce. I zde máme výraznou bojovou situaci, při které dojde ke spojeneckým obětem. Je to bezesporu smutná událost, ale srdcerivné záběry uplakaných vojáků, které měly vyždímat emoce mi docela zkazily dojem z jinak povedeného dokumentu. Měl jsem skoro chut jim říct tak tam nelezte a to jsem zastáncem vojenské intervence v Afghanistánu. Můj pocit potvrdila i závěrečná informace: V dubnu 2010 se USA stáhly z údolí Korengal.Zemřelo zde téměř 50 amerických vojáků. Vyvstává jen otázka: pro co tedy zemřeli? zbytečně? ()
Celkom podarený dokument o vysunutej "základni" Restrepo v afganistanskom Korengale, ktorému sa darí vtiahnuť diváka do nehostinného a nepriateľského prostredia a zároveň neotravuje rečami o tom, prečo je tam nutné bojovať, alebo naopak, o aké spiknutie proti Afganistanu tu ide. Len škoda, že je taký krátky. ()
Že při náletu zemřeli kromě nepřátel i civilisté? Tak už to prostě ve válce chodí. Vždyť vojáci jsou, jak nás tvůrci opakovaně a přesvědčeně ujišťují, především a zejména lidé. A lidé chybují. Na jedné straně tedy stojí snaha o "polidštění" dobyvatelů, vyvolání soucitu s jejich osudy, důraz na divácké spoluprožívání všedních úkonů i konstantního ohrožení během bojového nasazení (oboje splývá do mátožné rutiny), a na straně druhé zkreslující dobyvatelská optika, která odsouvá domorodce do pozice bezejmenného, apatického zástupu, čekajícího na spásu, pokrok a světlé zítřky pod záštitou moudré civilizace. A "nepřátelé" jsou pro jistotu úplně neviditelní. Emblematická je pro stanovisko filmu scéna z rozbořeného domu, kde jsou vojáci konfrontováni s následky bombardování (zraněné děti, několik mrtvých). Je podána s odstupem, chladně a pragmaticky. Vojáci upozorňují na účinky té a té výzbroje, krátké prostřihy na tváře obyvatelů domu nestačí vyvolat emoce a empatii. Naopak vzniká dojem (který je umocněn následujícím komentářem), že domorodci si za své utrpení mohou sami, neboť jsou s opozičními silami a Tálibánem určitým (kulturním, náboženským a národnostním) způsobem propojeni. Je příznačné, že scéna, v níž jsou američtí vojáci obklíčeni nepřítelem a dojde ke ztrátám na životech, je pro změnu prezentována maximálně sugestivně a znepokojivě. Před uvedením materiálu z akce je nejdříve vystupňováno napětí a očekávání kombinovaným vzpomínáním hlavních aktérů (mluvících hlav) před neutrálním černým pozadím. V průběhu scény je naopak kladen zvýšený důraz na hysterii jednoho z vojáků. Výmluvné jsou i několikeré momenty vyjednávání, kde se zcela nekompetentní a tamní kultury neznalí důstojníci pokoušejí navázat kontakt s domorodci. Spíše než o demokratické vyjednávání se však jedná o demagogickou propagandu. Sliby o pokroku, který afgánskému lidu do údolí Korangal Američané přinesou, pokud bude s okupačními jednotkami spolupracovat, vyznívají arogantně a planě. Nikdo se starousedlíků neptá, zda něco takového vůbec chtějí. A tak se v těchto promluvách - kromě zoufalosti z neschopnosti porozumění napříč kulturami - odráží tradiční koloniální a orientalistická rétorika, skrze kterou Západ artikuluje svou intelektuální i hmotnou dominanci nad Východem. Ani v 21. století se nic nezměnilo. Pomyslný hřeb do rakve pak snímku zaráží zjištění (zruba ve 3/4 stopáže), že členové sledované jednotky narukovali dobrovolně. Vyvstává tedy prozaická otázka, v níž se však skrývá ironický osten, neboť nám připomene "osvícený" komentář velícího důstojníka o zabitých civilistech a jejich poutu s "nepřítelem": Jak mám pociťovat soucit s někým, kdo si za svou mizérii může sám? Tvůrci se nám snaží vštípit představu, že vojáci bojují na prvním místě za své životy. Ale to je klam, i když humanisticky svůdný. Symbolika opevněné pozice Restrepo je symbolikou trpkosti - nemůže totiž zastřít fakt, že skutečnými agresory jsou jen a pouze mučedníci samotní. Těžko můžeme pominout mechanismy, která stojí v popředí i pozadí konfliktu a cele určují jeho nesmyslnost. O politice však ve filmu nepadne ani zmínka. () (menej) (viac)
Když film Smrt čeká všude vyhrál Oscara za nejlepší film, byla to odměna za svůj neohrožený pohled na válečné přežití. Přičemž diváci se dostali k jádru konfliktu na Blízkém východě. Film odvedl mimořádnou práci při zobrazení reality. Dokumentární film Restrepo je však reálnou realitou, nasnímanou přes objektiv režisérů Sebastiana Jungera a Tima Hetheringtona. Nejsou zde žádné politické nebo bouřlivé komentáře. Jen čistá skutečnost. Film považuji za impozantní a odvážný počin žurnalistiky. Zatímco ostatní dokumentaristi si doma hrají s HD kamerami, reportér a fotograf spolu ukáží svojí statečnost a jsou vždy uprostřed dění, i když kolem nich sviští kulky. Restrepo je film o tvářích a jménech. Nikdy na ně nezapomenete. Slyšíte jejich reakce a vidíte jejich zoufalství, které občas hraničí se šílenstvím. Ale je to jen snaha odvedení špatných myšlenek. Největší podíl na kvalitě dokumentu má zachycení operace "Rock Avalanche", kde jsou vojáci konfrontováni se smrtí. Materiál z místa činu je tu minimální, ale psychologická imploze je zde ukázána odhaleně a zesiluje tak úzkost. Nezapomenutelný zážitek! Na Restrepo se není snadné dívat, ale každý by ho měl vidět. Protíná všechny analýzy a nadhledy a tím vzniká unikátní zpověď mladých kluků, bojující za své životy. ()
Galéria (7)
Fotka © National Geographic Entertainment
Zaujímavosti (5)
- Od roku 2007 připravovali film dva autoři - Sebastian Junger a Tim Hetherington. Jeden si v boji zlomil nohu, druhý si přetrhl Achillovu šlachu. (Coldrex)
- Tvůrci nikdy neopustili tábor bez neprůstřelné vesty. Nosili s sebou dostatek baterií, aby vydrželi na týden i víc. K tomu batoh s povinnou dvacetikilovou výbavou. (Coldrex)
- Jeden z tvůrců filmu Tim Hethefington zemřel 20. 4. 2011 v libyjském městě Misrata, kde působil jako reportér. Smrt mu způsobil zásah střepinou z minometu či RPG. (Cocacolix)
Súvisiace novinky
Dánové jdou do války
Scenárista a režisér Tobias Lindholm se řadí mezi nejzajímavější mladé dánské tvůrce. Na režii i scénáři svého prvního celovečerního filmu se ještě podílel s kolegou Michaelem Noerem. Šlo o vězeňské… (viac)
Dokumentární film? Životu nebezpečné!
Bohužel, přesvědčil se o tom britský fotograf a dokumentarista Tim Hetherington, vítěz ceny Word Press Photo za rok 2007 a spolutvůrce na Oscara nominovaného snímku Restrepo. Společně s dalšími dvěma… (viac)
Oscar 2011 - výsledky
Stejně jako každý rok, i letos nám akademici připravili nějaké to překvapení. Letos je ve znamení obrovského neúspěchu Opravdové kuráže, která neproměnila ani jednu z deseti nominací a podobně… (viac)
Nominacím na Oscary vládne koktavý král
83. udělování Cen Americké filmové akademie proběhne v neděli 27. února. Do té doby můžete tipovat, kdo bude vítězem. A nebude to lehké, letos se v pomyslném pelotonu setkali velmi silní běžci.… (viac)
Reklama