Armadillo

Tak takhle si představuju dokument, který jde až na dřeň a dokáže bez jakýchkoli manipulativních praktik zprostředkovat svému divákovi realitu války ve vzdálené zemi, a to tak, že i člověk bez znalosti hlubších souvislostí, kontextu a historie afgánského konfliktu se dokáže dobře orientovat v pozici evropského vojáka, který má napravovat 20 let omylů dvou supervelmocí. Teprve tady si člověk uvědomí, jak absurdní je představa, že se podobný konflikt dá řešit silou. Je to srážka dvou naprosto odlišných civilizací a konflikt, který nemá konce. Při potlačování partyzánské války jsou těžké zbraně a ultramoderní vybavení často naprosto k ničemu. Tanky a automobily ničí pole rolníků, jejichž zájmy chtějí vojáci hájit. Stejně tak jakékoli vojenské akce dopadají na vrub civilního obyvatelstva, které obvykle dá přednost místním bojůvkám, jejichž jazyku a kultuře rozumí, před cizími vetřelci. Dokument ukazuje dánské vojáky jako normální kluky, kteří mají myšlení odpovídající jejich věku a životním zkušenostem. Chtějí zažít nějaké dobrodružství, touží po akci, mají normální lidský strach a projevují běžné emoce. Armadillo je cenné právě tím, že si na nic nehraje, a jestli je něčím šokující, pak spíš tím, jak hystericky reagovala média a veřejnost na chování vojáků v dokumentu. Mně přijde chování vojáků v daných situacích naprosto logické a soudnost schází spíš na té opačné straně. Celkový dojem: 95 %. (13.09.2012)

Něco mezi Jarhead a Restrepo. Velmi dobrý dokument o životě vojáků v Afghánistánu nám představuje nudu končící jednou krvavější akcí, ze které mají ještě zúčastnění vojáci málem problém političtějšího rázu. Sem tam trochu vyumělkované (počáteční scéna s rodiči, některé rozhovory mezi vojáky), ale stále emocionálně silné. Někteří vojáci měli dost štěstí. Možná i proto, že smrt vojáků je zde zprostředkována pouze slovně, mě tento dokument nechytl za srdce jako Restrepo. Vojáci v Afghánistánu mají vskutku nevděčnou práci. (05.11.2011)

Dokumenty o válce přímo miluji. Zde navíc "okořeněno" morálně-etickými otázkami... Člověk, jenž čte jen novinové titulky je zděšen, jak se koaliční vojáci chovají k nepříteli... Ale když vše sledujeme v širším kontextu, vidíme frustraci vojáků, kteří žijí v neustálém napětí, nudí se, žádná akce se nekoná, nepřítel se skrývá a demoralizuje je pomocí výbušných zařízení... Diví se pak někdo, že jim jednou rupnou nervy? Otázkou druhou však je, jestli válka v Afganistánu není naproto zbytečná... (01.06.2011)

Perfektní.Líp natočený válečný dokument si snad ani nedovedu představit. Začínáme letmím seznámením se čtyřčlenou partičkou odlétající na půlroční misi v jižní provincii Afghanistánu. Po přesunu do předsunuté základny Armadillo sledujeme rutiní vojenskou práci jako stráž zakladny, průzkum, patroly.. Počáteční touha po dobrodužství se pro ně postupně mění v nudný a deprimující pobyt - zprávy o kolegovi, který koupil kulku nebo najel na minu jsou totiž na denním pořádku. Když už dojde ke kontaktu s nepřítelem, je většinou nejtežší ho vůbec lokalizovat, protože afghánci jak známo rádi útočí stylem "vystřel a uteč", pokud možno ještě z krytu civilní budovy. Ke konci akce přibývá a dojde i na důrazný střet, u kterého zatuhne krev v žilách. Můj velký obdiv směřuje k odvaze kameramana, který s přehledem dokumentuje situaci, při které mu kulky sviští kolem hlavy a banda talibanců s rpgčkama běhá za prdelí:). To musí být sakra klidas. Právě díky přehledným a kvalitním záběrům si člověk připadá zůčastněn dění a drsné realitě. Dokument Armadillo tak 100%ně splnil svůj cíl. (01.05.2011)

Janus Metz Pedersen poteší určite každého diváka, ktorý sa na tento film pozrie a ktorý má rád túto problematiku - Afganistan. K tomuto filmu som sa dostal prostredníctvom snímky Restrepo, ktorá nám podobnou formou približuje život amerických vojakov na svojom stanovisku v Afganistane a myslím si, že Dáni tentokrát prekonali Amíkov. Obdivujem všetkých aktérov tejto snímky a rád si pozriem znova niečo podobné, ajkeď teraz by to mohla byť už iná krajina... (19.04.2011)