Réžia:
Dustin HoffmanKamera:
John de BormanHudba:
Dario MarianelliHrajú:
Maggie Smith, Tom Courtenay, Billy Connolly, Pauline Collins, Michael Gambon, Sheridan Smith, Andrew Sachs, Gwyneth Jones, Trevor Peacock, David Ryall (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Cecily, Reggie a Wilfred žijí v domově důchodců pro vysloužilé muzikanty. Každý rok se zde koná koncert na oslavu Verdiho narozenin a oni jsou hlavními protagonisty. Galakoncert však naruší nenadálý příjezd nečekané návštěvnice... V domově důchodců Beecham House to bzučí jako v úle. Po chodbách se šušká, že do exkluzivního domova pro vysloužilé muzikanty má brzy přijet nový rezident. A má to být hvězda velkého formátu! Pro Reginalda Pageta, Wilfreda Bonda a Cecily Robson je to ale jen další fáma, kterou si starousedlíci krátí čas. O to větší je jejich překvapení, když se z nově příchozí vyklube jejich bývala pěvecká kolegyně, Jean Horton. Díky její následné hvězdné kariéře sólistky a rostoucímu egu se však jejich přátelství rozpadlo a stejně tak manželství s Reggiem, jenž zprávu o jejím příjezdu do domova nese obzvlášť těžce. Může čas zahojit staré rány? A dokáže slavný kvartet překonat vzájemné rozdíly před slavnostním každoročním gala koncertem? (HBO Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (28)
Pro mne zcela zbytečný film, který kromě vnějšího pozlátka nevypovídá nic o tom, co asi tak mohou cítit senioři ve svém omezení a někdy i odříznutí od hlavního proudu života. Jediné, v čem mne tento snímek ještě více utvrdil, je myšlenka, že ve stáří člověk zřejmě může být spokojený a snad někdy i šťastný jedině, když za prvé má na co vzpomínat a za druhé když se vykašle na vše, co již nemůže a nedokáže. Takzvaná moudrost stáří, spočívající v "umění" žít současný okamžik a radovat se z mála tím pádem není nic jiného než nedobrovolný důsledek omezených možností. Dodržovat soulad mezi přáními a možnostmi – to je cesta, jak nezahořknout. ()
Strašně nerada to říkám, už jen kvůli excelentnímu hereckému obsazení, které se tady sešlo, ale tohle je film, který skutečně nemá čím překvapit. Většina postav je sympatická, celé je to natočeno velmi vkusně a samotné Beecham House a jeho okolí lahodí oku, jen se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se dívala spíš na televizní snímek, který by se svou poklidnou náladou hodil na některý odpolední víkendový program. Jediné, co mně alespoň trochu zaujalo byl letitý vztah mezi Jean a Reggiem. Počítám, že milovníci opery si mohou přidat jednu hvězdičku navíc. ()
Divadelní hra převedená na plátno není vždycky to nejpoutavější podívání. V rukou člověka, zamilovaného do filmu, jakým Dustin Hoffman jistě je, a s čtveřicí vynikajících herců ovšem tenhle Kvartet může ladit, místy téměř dokonale. Přidáme-li k tomu krásný hudební doprovod, rozeznívající všechny chodby, salóny i zahradní altány Beecham House, skutečné veterány britské hudební scény ve vedlejších rolích a absenci jakékoliv sebelítosti či přehnaného sentimentu hlavních postav, máme tu skutečně povedenou jednoaktovku. ()
Ano, jak tu řada píše, je to spíše takový nenápadný snímek. Jde to vidět i podle počtu hodnocení, že až tak nezaujal, aby se na něj někdo podíval, nebo se o něm prostě neví. Mě se každopádně líbil. Byl natočen velmi lehce, prostě, krásně ovšem s grácií a humorem. Je to o starých lidech, což třeba vím, že někteří nemusí, ačkoliv netuším proč, ale to je to stejné, jako když se někteří odmítají dívat na asijské filmy - taky to nechápu a ani člověk sám, co mi tohle řekl, mi nedokázal vysvětlit proč. Odehrávalo se to celé na jednom místě - domov důchodců pro vysloužilé hudebníky. Za prvé bylo nádherné to prostředí, tam bych si taky dovedla představit, že strávím na stará kolena poslední dny (jestli se důchodu dožiju:D). Celý film byl prokládán řadou nádherných árií a skladeb a já mám vážnou hudbu prostě ráda, jako kterýkoliv jiný styl. Obdivuju, že je tu stáří bráno relativně uvolněně alias neřeší tu furt, jak jsou staří a stojí to za hovno a nevzpomínají na to, jak byli mladí a krásní... prostě si užívají i své stáří. A ústřední čtveřice? Potlesk. ()
"S průměrným věkem 196 zpívat kvartet z Rigoletta?" Někdo to může považovat za čest, jiný za šílenství, přesto v jistém věku už jedinou jinou alternativou může být jen stát se "čestný hostem v krematoriu..." :D Kvartet je vcelku melancholicko jímavý film plný krásné (zvláště operní) hudby o tom, jak se se stářím snaží vypořádat opravdoví umělci. Tak jako asi každý člověk i oni se někdy ptají sami sebe i druhých "bože, proč jsme zestárli?". Občas je přitom popadnou chmury, a to zvláště když mají pocit, že "můj dar mně opustil." Přesto se většinově snaží to nevzdat. Vždyť "stáří není pro srágorky..." ()
Galéria (42)
Fotka © The Weinstein Company / Kerry Brown
Reklama