Kvartet

"S průměrným věkem 196 zpívat kvartet z Rigoletta?" Někdo to může považovat za čest, jiný za šílenství, přesto v jistém věku už jedinou jinou alternativou může být jen stát se "čestný hostem v krematoriu..." :D Kvartet je vcelku melancholicko jímavý film plný krásné (zvláště operní) hudby o tom, jak se se stářím snaží vypořádat opravdoví umělci. Tak jako asi každý člověk i oni se někdy ptají sami sebe i druhých "bože, proč jsme zestárli?".  Občas je přitom popadnou chmury, a to zvláště když mají pocit, že "můj dar mně opustil." Přesto se většinově snaží to nevzdat. Vždyť "stáří není pro srágorky..." (10.10.2021)

Dustin produkoval i režíroval tento milý film o stáří. Stáří je svině a hnus a nikdo mi to nevymluví. Ano, podzim života může být pestrý, obzvláště pokud kolem sebe máme rodinu a přátele. Jenže přijde moment, kdy vrstevníci začnou umírat, tělo chátrat... Beecham House (ve skutečnosti Hedsor House) je staré panské ležící Buckinghamshirev Anglii. V jeho rozlehlých zdech jsou ubytováni důchodci. Nejsou to jen ledajací důchodci, všichni mají něco společného s hudbou. Máme zde operní sólisty, zpěváky, hudebníky... I po mnoha letech mezi nimi vládne jistá soutěživost a řevnivost. HBO opět ukázalo, že umí. Film to byl velice milý a lidský, navíc proložen vážnou hudbou jak zde již kdosi uvedl. Za mne je to za 3 nově vydaná CD. * * * (14.07.2015)

Pro mne zcela zbytečný film, který kromě vnějšího pozlátka nevypovídá nic o tom, co asi tak mohou cítit senioři ve svém omezení a někdy i odříznutí od hlavního proudu života. Jediné, v čem mne tento snímek ještě více utvrdil, je myšlenka, že ve stáří člověk zřejmě může být spokojený a snad někdy i šťastný jedině, když za prvé má na co vzpomínat a za druhé když se vykašle na vše, co již nemůže a nedokáže. Takzvaná moudrost stáří, spočívající v "umění" žít současný okamžik a radovat se z mála tím pádem není nic jiného než nedobrovolný důsledek omezených možností. Dodržovat soulad mezi přáními a možnostmi – to je cesta, jak nezahořknout. (13.04.2014)

Nenáročne a nenápadne natočený film (a to nielen pre staršiu generáciu) od D. Hoffmana, ktorý využíva herecký potenciál hercov a herečiek. Jediný, kto mi v samotnom filme chýbal, je práve pán režisér. PS: U záverečných titulkov bol veľký nápad zobraziť fotky „skutočných postáv“. Osobné hodnotenie: 73% (***) (18.07.2013)

Ano, jak tu řada píše, je to spíše takový nenápadný snímek. Jde to vidět i podle počtu hodnocení, že až tak nezaujal, aby se na něj někdo podíval, nebo se o něm prostě neví. Mě se každopádně líbil. Byl natočen velmi lehce, prostě, krásně ovšem s grácií a humorem. Je to o starých lidech, což třeba vím, že někteří nemusí, ačkoliv netuším proč, ale to je to stejné, jako když se někteří odmítají dívat na asijské filmy - taky to nechápu a ani člověk sám, co mi tohle řekl, mi nedokázal vysvětlit proč. Odehrávalo se to celé na jednom místě - domov důchodců pro vysloužilé hudebníky. Za prvé bylo nádherné to prostředí, tam bych si taky dovedla představit, že strávím na stará kolena poslední dny (jestli se důchodu dožiju:D). Celý film byl prokládán řadou nádherných árií a skladeb a já mám vážnou hudbu prostě ráda, jako kterýkoliv jiný styl. Obdivuju, že je tu stáří bráno relativně uvolněně alias neřeší tu furt, jak jsou staří a stojí to za hovno a nevzpomínají na to, jak byli mladí a krásní... prostě si užívají i své stáří. A ústřední čtveřice? Potlesk. (30.11.2013)