Kvartet

Divadelní hra převedená na plátno není vždycky to nejpoutavější podívání. V rukou člověka, zamilovaného do filmu, jakým Dustin Hoffman jistě je, a s čtveřicí vynikajících herců ovšem tenhle Kvartet může ladit, místy téměř dokonale. Přidáme-li k tomu krásný hudební doprovod, rozeznívající všechny chodby, salóny i zahradní altány Beecham House, skutečné veterány britské hudební scény ve vedlejších rolích a absenci jakékoliv sebelítosti či přehnaného sentimentu hlavních postav, máme tu skutečně povedenou jednoaktovku. (07.10.2013)

Ano, jak tu řada píše, je to spíše takový nenápadný snímek. Jde to vidět i podle počtu hodnocení, že až tak nezaujal, aby se na něj někdo podíval, nebo se o něm prostě neví. Mě se každopádně líbil. Byl natočen velmi lehce, prostě, krásně ovšem s grácií a humorem. Je to o starých lidech, což třeba vím, že někteří nemusí, ačkoliv netuším proč, ale to je to stejné, jako když se někteří odmítají dívat na asijské filmy - taky to nechápu a ani člověk sám, co mi tohle řekl, mi nedokázal vysvětlit proč. Odehrávalo se to celé na jednom místě - domov důchodců pro vysloužilé hudebníky. Za prvé bylo nádherné to prostředí, tam bych si taky dovedla představit, že strávím na stará kolena poslední dny (jestli se důchodu dožiju:D). Celý film byl prokládán řadou nádherných árií a skladeb a já mám vážnou hudbu prostě ráda, jako kterýkoliv jiný styl. Obdivuju, že je tu stáří bráno relativně uvolněně alias neřeší tu furt, jak jsou staří a stojí to za hovno a nevzpomínají na to, jak byli mladí a krásní... prostě si užívají i své stáří. A ústřední čtveřice? Potlesk. (30.11.2013)

Strašně nerada to říkám, už jen kvůli excelentnímu hereckému obsazení, které se tady sešlo, ale tohle je film, který skutečně nemá čím překvapit. Většina postav je sympatická, celé je to natočeno velmi vkusně a samotné Beecham House a jeho okolí lahodí oku, jen se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se dívala spíš na televizní snímek, který by se svou poklidnou náladou hodil na některý odpolední víkendový program. Jediné, co mně alespoň trochu zaujalo byl letitý vztah mezi Jean a Reggiem. Počítám, že milovníci opery si mohou přidat jednu hvězdičku navíc. (10.11.2013)

Pro mne zcela zbytečný film, který kromě vnějšího pozlátka nevypovídá nic o tom, co asi tak mohou cítit senioři ve svém omezení a někdy i odříznutí od hlavního proudu života. Jediné, v čem mne tento snímek ještě více utvrdil, je myšlenka, že ve stáří člověk zřejmě může být spokojený a snad někdy i šťastný jedině, když za prvé má na co vzpomínat a za druhé když se vykašle na vše, co již nemůže a nedokáže. Takzvaná moudrost stáří, spočívající v "umění" žít současný okamžik a radovat se z mála tím pádem není nic jiného než nedobrovolný důsledek omezených možností. Dodržovat soulad mezi přáními a možnostmi – to je cesta, jak nezahořknout. (13.04.2014)

Hořká komedie. Noblesní intelektuál Reggie zamilovaný do pomerančového džusu, zmatená Cecily, sexem se zaobírající Wilfred a bývalá superhvězda Jean, toho času obyvatelé domova pro seniory, vše zahráno s Britskou noblesou a humorem. Britský dramatik Ronald Harwood (vlastním jménem Ronald Horwitz), patří k mým oblíbeným autorům a scénáristům. "Garderobiér", "Na miskách vah", adaptovaný scénář k filmu Pianista. Kvartet i jako stejnojmenná rozhlasová hra vyšla v roce 2007, též výborně zpracovaná s trochu jiným koncem. Doporučuji, film určen je hlavně ,,starším a pokročilým". (11.01.2014)