Imaginárne lásky

(3x) Láska, to nejsou jen dva lidé držící se za ruce a šeptající si něžná slova. Patří k ní také slzy, smutek a osamění. I dříve neotřesitelné přátelství může utrpět významné trhliny, pokud se objeví někdo třetí. Francis a Marie o tom ví své. Když se do města přistěhuje Nicolas, sympatický a velmi pohledný mladík z vesnice, jedna katastrofa následuje druhou. Čím více Francis a Marie zápolí o přízeň nového kamaráda, tím více se vzdalují jeden druhému. Za nevinnými doteky hledají skryté významy a sebemenší náklonnost Nicolase k tomu druhému v nich vyvolává žárlivost. Ani jeden si však neuvědomuje, že Nicolas si s nimi pouze hraje – láska bývá slepá, neopětovaná, imaginární. Nebezpečná hra lehkomyslného pokušitele lidských srdcí zpočátku nezachází za hranici zvladatelného flirtování, záhy se ovšem transformuje v zásadní konflikt mezi oběma přáteli, v jakousi přehlídku lidské žárlivosti. Fascinující vizuální koláž je doplněna o paletu výtvarných a hudebních motivů, výborně souznějících s atmosférou příběhu, a samozřejmě o herecké výkony titulní trojice. Vedle Xaviera Dolana, ztvárňujícího citlivého a pohledného gaye, na sebe v roli Marie upozornila vynikající kanadská herečka Monia Chokri, jejíž hrdinka se zoufale snaží být jiná než ostatní, přičemž sklouzává do jakési upjaté stylizace, komické i tragické zároveň. A pak je tu ještě Niels Schneider alias přímočarý Nicolas, spontánní kluk, který učaruje každému. Imaginární lásky nejsou film založený na náhlých a dramatických zvratech, nesoustředí se v první řadě na příběh, ale pomocí nenápadných prostředků – zpomalené sekvence, detailní záběry – můžeme vnímat sílu emocí a průběh bouřlivého vztahu mezi mladými lidmi. Klíčové pro celý film je právě slovo imaginární. Milostný vztah se odehrává převážně v rovině snů, nadějí a iluzí a tím se divákovi dokáže skutečně dostat pod kůži. Můžeme se jen dohadovat, odkud Dolan čerpá inspiraci, kde bere nápady a co se skrývá za jeho nepopiratelným talentem. Odvedl podle mého názoru skvělou práci ve všech třech rovinách – živě a neskutečně reálně ztvárňuje to, co každý známe ze svého života. Vystihuje naše pocity a nastavuje zrcadlo našemu chování. On sám později na adresu svého filmu prohlásil: Když se dnes ohlédnu za sebe, nestačím se divit, co všechno se událo a hlavně mě fascinuje způsob, jakým vesmírné síly přispěly k tomu, aby můj projekt nakonec skutečně vznikl. Teď vidím, že bych si nemohl přát lepší druhý film než Imaginární lásky. Zachumlaný do nepopsatelné radosti z dokončeného projektu už uvažuju nad tím, co bude dál. Umění vás nikdy nenechá dlouho lenošit. Musí se makat dál. #Mezipatra 2010 (17.11.2010)

Xavier Dolan podruhé a už dotažen k dokonalosti. Výborné dialogy, kvalitní kamera. Pop-Art, zpomalovačky alá Kar-wai Wong, jde zahlédnout i styl Jean-Luc Godarda, vybroušený soundtrack, hipsteři, pozéři, Adonis, Garrel, cigaretový kouř a takřka stejně starý Xavier Dolan, který má neuvěřitelné nadání. Generační film dnešní doby. Art 21. století. (11.04.2011)

Z doterajšej trojice filmov, ktoré som od Dolana videl, mi práve Imaginárne lásky svojou atmosférou najviac sadli. Znova však sledujeme formálne machrovanie mladého režiséra, ktorý to ale takto presne cíti a nemožno mu brať právo na slobodné, úprimné sebavyjadrenie. Ja mám však o dekádu viac ako on a nie je mi ľahké sa do jeho pocitov úplne vžiť, ako to asi dokážu jeho súputníci a teen intelektuáli. Dolan je totiž James River Dean Phoenix dnešnej generácie a je obdivuhodné, že sa vôbec niekto taký našiel. On totiž zobrazuje veci tak, ako cíti, vrátane a vlastne najmä revolty voči všetkým naokolo a túžbou po zbavení sa pocitu samoty. Mladé babenky musia byť zdrtené jeho opačnou orientáciou, na rozdiel od takého Georga Michaela však vyložil karty hneď na začiatku na stôl. Na Imaginárnych láskach ma bavili pesničky, ktoré boli prezentované vo filme klipovou formou, pohodová atmosféra bezstarostnej mladosti, ale nezaujímali ma príliš zobrazené vzťahy a ich vývin. (24.03.2015)

Tenhle film ani filmem v pravém slova smyslu není, protože nemá návazující scény. Vždy se odehraje jedna scéna, střih a už je scéna jiná, jen o kousek dál posunutá v čase. Jak jsem já pochopil, režisérův záměr nebylo vyprávět nějaký příběh, ale ukázat, pocity, emoce a lásku obrazem. Což by se mu do značně míry i dařilo, kdyby si k tomuto projektu nevybral poměrně nesympatický povrchně uvažující lidi. Z hlediska filmařskýho zajímavý nástřel, z hlediska obsahovýho je to pajdáček. (22.09.2014)

SPOILERY! Ja som zástanca názoru, že menej je niekedy viac. Na mňa to bolo až príliš art-ové. Mne osobne voľba soundtrackov ku scénam nepasovali. (až na Pass This On) Spomalené zábery som nepochopila. Najväčšiu vatu pre mňa tvorili výpovede. Avšak, cením si, že konečne film zameraný na one-sided love. Musím spomenúť, že tam boli aj scény, ktoré ma uchvátili, ako napr. koniec, alebo záber keď Francis kráčal dolu po schodoch "prenasledovaný" temnejšiou a temnejšiou "hmlou". (20.06.2012)