Blondýnka

Marilyn měla těžké dětství, ach jo :( Ještě že nežila v Evropě, kde si děti v jejím věku užily poválečný stav po 1. Světové válce a hned nato přišla Světová válka č. 2. Marilyn byla pěkná, líbila se chlapům, mohla mít na co si vzpomněla, život v luxusu a klidně i s vysněným mužem (nevím kde bylo vůbec vysvětleno konec vztahu s Adrianem Brodym). Zkrátka život jí dal do rukou velmi špatné karty, ale postupně jí padly do rukou karty velmi slušné, ale hrát s nima stejně nedokázala. Myslím že se tam částečně projevily nějaké geny po bláznivé matce. Každopádně Blonde se nedá považovat za film, chybí zde dramaturgie, nějaký dějový oblouk. Sledujeme často postavy, ve scénkách, které jsou působivě natočené, ale poté přichází na řadu další a  ještě další a úplně jiné. Vlastně to celé připomíná MTV a pásmo videoklipů, které někdo za sebe naházel. Není se čeho chytit, Marilyn se propadá stále hlouběji a hlouběji a i ten JFK je zde vykreslen jako naprosté hovado. Blonde je hodně zajímavý experiment, který se kvůli neúměrné délce a prázdnotě mění v exkrement. Pochopím lidi, kterým se tohle bude líbit, ale při vzpomínce že jsem před týdnem viděl nového Avatara, by mě bylo setsakra úzko, pokud by se filmový průmysl měl vydat po stopách Blondýny než následovat velkého Jima. 30% (20.01.2023)

Vtáhlo mě to, drželo tak hodinu, možná víc, ale postupně jsem se musel přemáhat to dokoukat. Ne, že by ten film nějak razantně zpomalil nebo změnil tón, naopak, byl pořád stejný. Dokola a dokola. Trápící se Norma, koketující Marylin, trápící se Norma, koketující Marylin...  Nelituji času, který jsem s tím strávil a jsem rád, že dal Netflix příležitost takto "experimentovat" s "životopisným" filmem. Oceňuji Dominikovo snažení, ale střípky, ačkoliv mnohé z nich velmi působivé a nosné, nedrží příliš pohromadě jako celek a postupem času ztrácejí schopnost ve vás cokoliv vyvolat. Jako videoklip pro slušnou hudební kulisu Cavea a Ellise to funguje uspokojivě, ale jako film se to rozpadá a navzdory odvážné koncepci vám to při své občasné, zcela neodvážné doslovnosti, nenechává příliš volnosti k interpretaci a přemýšlení. Zbyde jen vzpomínka na několik lepších a několik ne tak dobrých scén, které více či méně vypovídají o životě Marylin Monroe, Normy Jeane a dotknou se tématu krutosti Hollywoodského systému. Nic z toho však není v Blonde zpracováno příliš podnětně. Jednoduše řečeno, nadprůměrný experiment, průměrný výsledek. (30.09.2022)

Ten film má vynikající jednotlivé scény a i velmi originální filmařský přístup, ale způsob vyprávění je na přes držku, opravdu neuvěřitelně zprasený zážitek a přitom při takové stopáži stačilo jediný - koncepční vyprávění a bylo to za 5. Ana de Armas je ovšem nehorázná bohyně za to jak Marylin ztvárnila, absolutní top ženský herecký výkon. (02.01.2024)

Fikce ! Zdůrazňuji, je to fikce a proto je pravděpodobné, že většina nepochopí, že je to F I K C E ! )  A to je problém. Natočit životopis o někom tak velkém jako byla MM , jako  fikci je na pováženou. Ana de Armas je však perfektní. A to je jediné pozitivum filmu. Nedělám si iluze, že filmový průmysl fungoval tak nějak jako vidíme zde, ale to nestačí. (01.10.2022)

Koukám, že v poslední době se životopisné filmy snaží být něčím víc, než pouhým shrnutím. Což je asi dobře, ale mě to zatím moc nevoní. Elvis měl alespoň ty hitovky a barvičky. Na Blondýnku se ale dobře nekouká. Je to pojato veskrze artově a dvě a tři čtvrtě hodiny sledujeme, s velmi krátkými výjimkami, jen neštěstí hlavní hrdinky. Události se dějí, ale my nevíme proč a Marylin se utápí v depresích víc a víc až to ke konci vypadá pomalu jak nějaký horor. Nebýt tam naprosto božská Ana de Armas, tak na to nemá cenu koukat. Andrew Dominika už nebrat. (01.10.2022)