Největší z Čechů

Podle mýho - ubohost a doklad toho, že Sedláček je buran s mizerným vkusem a představou o tom, co je umění - ne, Sedláček vskutku není Fellini, a myslím, že sotva kdy bude...bude li Sedláček točit druhý díl Dědictví, pak myslím, že to vskutku bude "buranská" komedie a teprve potom člověk náležitě ocení původní film od Chytilové...bude dobré, pokud tu pak bude názorně vidět to srovnání. Příklad za všechny, proč si myslím, že je Sedláček buran: scéna v lese, kde kameraman jde vykonat potřebu a za ním prochází skupina dětí v maskách indiánů. Podle mě: jednak naprosto zbytečná scéna - koho to zajímá, že se jde kameraman "vysrat"? No koho asi? Sedláčka. Jemu to asi příde velmi vtipné. Mně jen velmi trapné. Toť vše. (31.08.2012)

Nejsem si jist žánrem. Komedie? Jistě. Ale třeba i dokument, drama či road movie. Tolik ke škatulkám, jinak Robert Sedláček potvrdil pozici nejzajímavějšího z našich autorských režisérů a Jaroslav Plesl totéž v herecké kategorii. Spousta známých tváří je před kamerou pouze na chvilku, a připadá mi, že své drobné roličky zvládli často i lépe než některé role hlavní. Mírně podvratná zábava nejen o rekordmanech a kuriozitách. (07.09.2012)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)

Já si vždycky myslel, že pokavaď chce někdo natočit film s úmyslem dostat ho do kin, musí mu dát nějakou formu. Zkrátka splnit nějaká kritéria. Vnuknout mu smysl. Ne... Patrně nemusí, jak mi ukázal Robert Sedláček. Jeho režisérská dráha svou vyrovnaností připomíná centrifugu. Jsem zvědav, jestli se nakonec usadí v horních patrech anebo v těch spodních. Tímto počinem u mě každopádně nezabodoval. Nerozumím tomu, jak může takovýto film sbírat už pouhé nominace, natož pak nějaké ceny samotné. Zkrátka a dobře; pokud si někdo chce zahrávat s trapností, musí dát jasně najevo, kterak to zamýšlí. Pak to totiž končívá tak, že přívlastek trapný náleží filmu. (22.02.2011)

Pravidla lži zaujala, Muži v říji pobavili a Největší z Čechů nadchl, takže Roberta Sedláčka považuji za nejzajímavějšího tuzemského tvůrce, s jehož poetikou se vezu na stejné vlně. Snímek nevypovídá ani tak o Češích jako spíše o stavu současné kinematografie, ústřední čtyřka je pak příklad dokonalého castingu. Škoda, že místní (šumperské) kino Největšího z Čechů zbaběle "přehlédlo". ("Katolický týdeník jsou jediné noviny, ze kterých nemám depresi.") (20.06.2011)