Kdo je kdo

Námět o záměně dvojníku ve svých profesích bylo vždy zárukou dobré zábavy v jakékoli světové kinematografii. Československá televize po tom v roce 1973 sáhla také, dosadila do hlavní dvojrole Václava Neckáře a vytvořila typické televizní normalizační filmové dílo své doby. Natočeno je to s hereckými výkony jaké už dnes nejsou vidět velmi dobře, ale bohužel velmi slabý scénář nedokázal nikterak pobavit. Asi je to tím typickým volným moralizováním o hodnotě práce a života, ale bez toho to povětšinou ve své době prostě nešlo. Škoda, mohlo to vypadat alespoň estrádně. Pár Neckářových písniček to nikterak nezachraňuje. (18.08.2016)

Zápletka se záměnou vzájemně se podobajících osob je fakt hodně fousatá, myslím, že už pralidi se dost zasmáli, když si některý jejich kolega popletl manželku s opicí. Navíc není jen tisíckrát obehraná, ale v tomto případě také málo propracovaná, v podstatě Neckář stále někam běží/auto někam jede/Kanyza se plete/Lohniský křičí "chyťte ho". Zkrátka se jedná o film, který ocení pouze zarytí milovníci pravé socialistické zábavy, ještě zarytější Neckářovi fanoušci a ti nejzarytější příznivci nehezkých mániček. (08.11.2013)

Kupodivu se tu nikdo nezmínil o tom, že nejde o původní scénář či nápad, ale o téměř věrné zfilmování povídky či novely. Bohužel si nevybavím, kdo ji napsal. Šlo totiž o jednu ze tří či čtyř povídek zahrnutých do kdovíjak pojmenovaného titulu. Nicméně si pamatuju, že v dotyčné povídce nebyl dvojníkem opraváře aut  Václav Neckář, ale - ač nejmenován -  Karel Gott. Za sebe tedy považuji Moskalykovu volbu hlavního představitele za prozíravou, a protože považuji za převedení povídky do filmové podoby za poměrně zdařilé (samosebou v tom hraje roli i kus nostalgie), hodnotím tak, jak hodnotím. A i když je Neckářův účes vážně příšerný, stačí se podívat na dobové fotografie například Jiřího Schellingera a je jasné, že jde o tehdejší módní trend. (14.12.2021)

V zásadě pro tenhle film platí, že dva Vaškové Neckářové jsou lepší než jeden. A rovněž v zásadě platí, že si každý režisér během svojí kariéry musí natočit nějakou ptákovinku, jinak by to režírování snad ani nemělo smysl. Své o tom ví i renomovaný režisér Antonín Moskalyk, který si střihl tuctovku s tehdejším populárním idolem Václavem Neckářem, kterému byla svěřena stěžejní dvojrole. Film je založený na tom, kterak je populární zpěvák Václav Dubský k nerozeznání podobný obyčejnému automechanikovi Josefu Kotrbovi přebývajícím v jakémsi zapadákově. A náhoda tomu chtěla, aby ti dva na sebe narazili, role si náhodně vyměnili a? Dál se dala čekat komedie plná omylů, záměn a nedorozumění z toho vyplývajících a něco v tom smyslu opravdu je k vidění, ale to by nesměl být autorem scénáře Pavel Hajný, s nímž mám tu zkušenost, že jeho scénáře jsou jalové, a i když se jich většinou ujal dobrý režisér, obdobně jako v tomto případě, tak nelze čekat něco mimořádně vtipného. Problém také tkví v tom, že dvojrole byla napsána tak, že bylo zhola nemožné odlišit ty dva nějak výrazně od sebe. Neckář hrál zkrátka oba stejně a nejednou jsem měl potíže opravdu rozeznat kdo je kdo. Nezapracovalo se na žádném výrazném charakterovém rysu u některého z dvojníků. Tím jediným bylo u jednoho virtuózní hra na kytaru, zatímco druhý to nedovedl, ale nic zvláštního to do příběhu nevneslo. Situace kolem záměn postrádaly vtipnost a nebyly nijak přehnané ani "crejzy". Jako celek to celé působilo matným dojmem. Herecky to vytáhl tradičně skvělý Václav Lohniský jako vedoucí hotelu, Neckář s plastickým účesem a v kalhotách do zvonu, byl celkem bizár. Ve filmu se nesoudruhovalo, nebyl zatížen dobou vzniku, až na výskyt nepopulárních "esenbáků". Moskalykova režie byla více než dobrá. Kdyby pracoval s plnokrevnějším scénářem, co má v zásobě i nějaké gagy, asi by se to z hlavy tak rychle bezprostředně po skončení titulek nevyčoudilo. Závěrečná úvaha o skutečných hodnotách života a práce působila asi nejvíc jako poplatná době. 60% (14.12.2013)

Hezký a přímočarý příběh s jednoduchou zápletkou, který jsem poprvé viděl až téměř 40 let od jeho natočení. I proto mě zaujaly mladičké fanynky tehdejší veliké umělecké hvězdy, Václava Neckáře, ve kterých lze dnes stěží poznat současné dámy a hvězdy divadelní scény i filmu - Simonu Stašovou a Janu Paulovou. (20.03.2012)