Vojnový kôň

Chvíli barevná dětská knížka, chvíli válečné peklo a chvíli odysea. Spielberg i relativní sázkou na jistotu umí překvapit a přestože důkladnost nebo provázanost jednotlivých epizod občas těžce hapruje, musím s nepatrným odstupem přeci jen uznale pokývat hlavou. Vzhledem k tomu, jak výpravně a v důsledku i bohužel lehce zdlouhavě Kůň působí, asi nešlo zacílit o moc přesněji. Postav a nálad je tu totiž až příliš a děj chtěl buď zkrátit o třetinu nebo naopak natáhnout o hodinu. Pozitivní dozvuk nejhlasitěji rezonuje díky Williamsovu úžasnému hlavnímu tématu a několika dojemným momentům, proti kterým není obrany. 70% (25.02.2012)

Po první půl hodině mi v hlavě rotovalo, že "Spielberg dělá Johna Forda a dělá ho zatraceně dobře". Opening je ten nejklasičtější Hollywood v tom nejlepším stylu, kdy mi i párkrát lehce zvlhly oči. Jakmile dojde k odloučení, tak celý film přestane dramaticky fungovat a rozpadá se na jednotlivé epizodky. Které jsou sice občas brilantně natočené, ale zájem o celek upadá. Jako plus beru, že War Horse obsahuje scénu tak dokonale tarantinovskou, že Quentin musel blednout závistí. Právě od téhle scény se film překlopí do jiného filmového vesmíru, kdy už film nelze brát vážně a nezbývá než se škodolibě bavit vydrží až do "impozantního" konce. P.S. Slečna ve 4. řadě, které se ke konci tak vášnivě smála, ať se mi ozve do pošty. Děkuji :) (23.02.2012)

Kůň potká kluka, z nějž se stane přítel. Kůň ztratí přítele a nalezne jezdce. Kůň ztratí jezdce a nalezne Němce, z nějž se stane bratr. Kůň ztratí oba bratry a nalezne vnučku a dědečka. Kůň ztratí vnučku a dědečka a nalezne zápřah, z nějž se stane dělo. Kůň ztratí dělo a nalezne přítele. Kolikrát jsme už viděli tenhle příběh? (22.02.2012)

Název sliboval lehce opancéřovaného hnědáka, jenž má na bocích připevněné vzduchem chlazené kulomety Lewis ráže .303, směrem od hrudníku se mu ježí několik dlouhých bajonetů a okovanými kopyty rozsévá hrůzu mezi klobásy pojídajícími fricky, ale velké dítě Spielberg to pochopitelně chtělo jinak. Hodlalo totiž publikum rozdělit na konzumenty koňského salámu, kteří se odmítají máčet v povrchní medové pohádce a zjihlé, kapesník žmoulající členy spolku devonských koňských fetišistů. Mě nakonec nechal postávat někde mezi a já mohl nevzrušeně pozorovat slunce vylité z břehů, stovky uncí patosu a hřebelcování divákova vnímání hranice kýče.. (06.06.2017)

Steven Spielberg v sedle! Stále. A tentokrát i doslova. Drží pevně opratě a... No dobrá, dobrá, už těch koňských přirovnání nechám. S Válečným koněm se to bohužel má tak, jak jsem si myslel. Mnozí diváci asi očekávali prvoválečný bitevní počin s nepřetržitou akcí, kamerou špinavou od bláta a krve, hromadami mrtvých... A přitom nevěděli, že Spielberg adaptuje knihu pro mírně odrostlé děti. Čili pro něj naprosto (v tom nejlepším slova smyslu) ideální látku. Na plátno ji převedl se vším všudy a pokud se film od Morpurgovy předlohy odklání, je to jen pro dobro věci (kniha je například psaná v první osobě a vyprávěná koněm, což znamená i to, že se v ní nedočkáme žádných bitevních scén, jako je ta neskutečně strhující zákopová, kterou ve filmu prožije Albert). Že jsou scény z Dartmooru pastelové a kýčovité až hanba? O to víc přece vynikne jejich kontrast s válečnými výjevy. Že důvěrný vztah Alberta a Joeyho v někom vzbuzuje smích? Copak vy jste nikdy neměli zvíře a nemluvili jste na ně celé hodiny? Neříká se tomu, co mnozí div že nenazývají "zoofilií light", náhodou přátelství? A právě o tom celý Válečný kůň je. Na přátelství je to přímo óda. Na přátelství lidí s lidmi, lidí s koňmi i koní s koňmi. Když člověk vidí, jak vojáci v různých uniformách pečují o koně s naprosto stejnou láskou, ani mu nemůže vadit, že Angličané, Němci i Francouzi nemluví svými jazyky, ale do jednoho anglicky... Vždyť jsou to všichni vlastně stejní lidé, které proti sobě poštvalo pár mocných otrapů, jimž se jednoho rána zachtělo rozpoutat válku. Ve filmu je řada silných a zapamatováníhodných scén (těch "bezstarostných", jako je orba nebo závod s autem, i těch "válečných", zejména útok kavalerie, větrný mlýn a špičková sekvence s koněm probíhajícím rozběsněnou "zemí nikoho" a završená stříháním drátů) a mně nezbývalo než se na ně spokojeně dívat, poslouchat božího Johna Williamse, takového, jakého ho mám nejraději, tu a tam se dojmout a v duchu tleskat. Stopáž jsem předem neznal, ale že celé to dobrodružství trvalo 150 minut bych opravdu nehádal. Tak rychle uteklo a tak krásně hřejivé nakonec bylo. (02.03.2012)