Farba citov

Must-see-feel-good movie o rasové problematice vyšší střední třídy USA šedesátých let. Paradoxně nejvíc černobílé je dávkování emocí, které je místy přílis zjednodušené a na efekt - rozuměj naprostá většina bílých jsou povrchní šmejdi a naprostá většina černých jsou hodní a vzorní pracanti. Pokud se ale přehlédne tento tvůrcovský neduh škatulkování a šablonovaní postav jinak zajímavého příběhu, dostane divák řadu scén s ohromnou paletou emocí, které umí chytnout za srdce a patřičně dojmout. Intenzivní divácký zážitek, stimulující oscarovka s hvězdnými herci a zaslouženě pozitivními ohlasy. (29.11.2022)

Jistě velmi kvalitní film, ale pro mě osobně možná až příliš. Tenhle kousek je totiž zcela zjevně natočen hlavně pro potěchu filmové akademie, to jednak a druhak je určitým americkým vyrovnáním (samozřejmě ne jediným) s černošskou problematikou a jistě nejde jenom o minulost. Já však občan USA nejsem a Oscary také nerozdávám (jakože Černobílý svět je pro mě asi největším letošním favoritem, a to hned v několika kategoriích), a proto je mi přisouzena role obyčejného diváka, který viděl jistě nadprůměrné drama, přesto nijak fantastické. Jinak film nabízí slušný příběh, důležité téma a samozřejmě hromadu výborných hereckých výkonů (a pro mě osobně ještě překvapivě nepřeslazený konec). I když můj komentář vyznívá možná spíš kriticky, film se mi rozhodně hodně líbil, jen reaguju na zbytečně velký, ne úplně oprávněný humbuk (který brzo odezní, alespoň v Evropě určitě) a nápadně velký počet nekritických a opěvných ohlasů. (25.02.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Líbilo se mi to, když jsem to viděla poprvé. Pak jsem si přečetla knížku, a začala jsem ten film napodruhé shlédnutí milovat ještě víc. Až na pár změněných detailů a na pár vynechaných scén, které bych si bývala přála, aby byli ve filmu, k tomu nemám co vytknout. Naprosto výborně zfilmované. Snad půlku příběhu jsem jen kroutila hlavou jak se ty lidi takhle můžou chovat. Vadí jim, že jejich služky používají stejný záchod jako ony, ale nevadí jim, že vychovávají jejich děti. Tohle asi nikdy nepochopím. Tenhle film mě dostal, a podle mě by si rozhodně zasloužil Oscara za nejlepší film roku. Film, který se musí vidět. 5* Musim říct, že ta část s Minny a koláčem... protože jsem tu knížku četla až potom co jsem ten film viděla poprvé, tak jsem to rozhodně nečekala, to nemělo chybu. A postavu Celie jsem měla ráda už v knížce, ale díky Jessice Chastain jsem si jí zamilovala ještě víc. (24.06.2012)

Není to sice tak jednoznačně skvělé jako například Spielbergova Purpurová barva, ale dobré je to dost a dost. A vůbec ne černobílé. Scénář umně míchá dojemné příběhy s citlivým humorem a nepotřebuje ukazovat násilí a jiná zvěrstva, která by jistě ukázat mohl, aby nám řekl, co nám říct chce. Navíc nejde jen o téma různých barev pleti, ale zároveň i o dost dobrou kritiku mezilidských a rodinných vztahů... Člověk má skoro pocit, že v tom filmu je všechno. Včetně poněkud nahořklého závěru, který je však v knize ještě drsnější (a ve filmu měl původně být také, viz vynechané scény na DVD). Obě hlavní černošské herečky byly úžasné, moc se mi líbila i Emma Stone, ovšem naprosto mě nadchla Jessica Chastain! Příběh její jedinečně zahrané postavy, o níž jsem zpočátku vůbec nevěděl, co si myslet, na mě nakonec zapůsobil ze všech nejvíce. Dvě hodiny dvacet utekly jako hodina a půl. (04.08.2013)