Farba citov

Na začátku tam bylo asi 20 oblečených ženských jak si povídají, myslel jsem, že jsem umřel a ocitnul jsem se v pekle. Pak film nabere jednoznačný směr, nad kterým nejhloupější rasisitický černoch v Hollywoodu (Chris Rok) musí vysloveně onanovat, protože co černoušek, to chudinka...jo možná tomu tak bylo, ale v dnešní době, kdy musím při filmových cenách poslouchat celou noc urážky a zesměšnovaných bílých ten film zkrátka nebudí takový soucit jaký by budit měl. Možná kdyby si někdo dal větší práci s charakterem postav, tak možná.... Jediný co nelze zpochybnit jsou herecké výkony, a dobovost, moc se mě líbily kostýmy. Příběh je od začátku velmi lehce čitelný, má tam pár silných momentů, ale nemůžu se zbavit dojmu , že to spíš byla urputná snaha o silný momenty. (27.05.2016)

Uff. No nemyslím si, že by lidstvo mělo znát své dějiny jen proto, aby se vyvarovalo opakování těch nejhorších chyb, ale i z důvodu prostého nezměrného podivení se nad tím, co se kdy a kde mohlo běžně dít. I třeba relativně úplně nedávno - v půlce minulého století a na úplném vrcholu tehdejší civilizace. Tak o tom je první hodina a půl. Co se zbytku týče... Dlouho mě nic nesebralo tak jako ta výjimečně lidská poslední půlhodinka. A udělat správnou věc, to chce hold někdy vážně tu největší odvahu na světě. A nemyslím to jako klišé. (05.05.2013)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Zajímavé téma, přestože jsem čekal trošku něco jiného, byl jsem mile překvapen. Není jednoduché natočit takový snímek, přesto to režisér zvládl dobře. Délka v tomto případě vůbec nevadí a to se divím. Herecký výkon Octavia Spencer a zasloužená nominace na Oscara. I další role byli skvěle zahrané, na plný počet mě přesto neuchvátil. Pokud získá Oscara za nejlepší film, nezlobil bych se.. 8/10 = 85% (26.02.2012)

Ano, je to přesně taková ta korektní, ušlechtilá oscarová sázka na jistotu, v níž se snad všechny černošské postavy svou lidskou (lidovou?) moudrostí vyrovnají největším filosofům všech dob, ale co nadělám, moc se mi to líbilo. Ve sto čtyřiceti šesti minutách má film spád, je zábavný, dobře zahrraný, zrežírovaný i napsaný. Příjemné pokoukání, ale na Oscarech asi budu stejně fandit někomu jinému. (02.12.2011)