Tora! Tora! Tora!

Opravdu kvalitní a řemeslně natočený film, od začátku sice trochu vláčný a rozveklý, chvílemi i trochu unavující a nudný, ale jak došlo na nějaké bojové či akční scény mimo, nebo přímo na tu osudovou bombardující válečnou scénu na konci filmu, byl vynikající a svým strhujícím finišem mě natolik uchvátil a vtáhl zpátky, že jsem prostě neodolal to nedokoukat až do konce. Ve filmu nehráli až zas tak významní či známí herci krom tedy admirála Yamamota (Toshiro Mifune), známý například s filmu Sedm Samurajů nebo z Pekla z pacifiku, ale i přesto všichni věděli co hrát a všichni zahráli téměř bezchybně a bez nějakých zbytečných extempore. Američané nám zde přesně vystihli svou vrozenou náturu, tedy snadno důvěřujících hochů, kteří mají jak se říká všechno na háku. Zato Japonci ty byli spíš tiší, přemýšlející, tvrdí a nekompromisní. Jeden z nejlepších klasických válečných filmu, společně třeba s Bitvou o Anglii či Bitvou v Ardenách, nebo s filmem Most u Remeganu. Za 4* ? Myslím si že v tomto případě je to velmi oprávněně. Jedna určitě za již zmíněné vizuální efekty. A ty další 3* ? Za zvuk, střih a kameru. (11.12.2006)

Výborná věc, tenhle film. Díky tomu, že se na produkci podílely obě strany konfliktu, vznikl strhující hraný "skoro-dokument" s velmi pěkným technickým provedením. Bitevní pasáže jsou výborné, přehledné, přesvědčivé, dozdobené odvážnou prací kamery, která předběhla dobu (ty roztřesené ruční "in-action" záběry mě opravdu zaskočily). Dialogy jsou věcné, chybí v nich patos a film nekončí uraženeckými fanfárami amerických patriotů, ale lakonicky projevem v USA vystudovaného admirála Jamamota. Dokumentární hodnotu posiluje i nezakrývané poukazování na neschopnost amerických vojenských složek reagovat pružně na výstrahy tajných služeb a čistokrevný chaos v řadách obránců (srdnatý černoch za protiletadlovým kulometem Arizony působí v tomto kontextu vskutku jako střípkovitý dokument doby vzniku). Coby bývalý vášnivý konzument Hubáčkovy literatury faktu musím "Tora! Tora! Tora!" ocenit jako přesnou rekonstrukci, která absencí patosu a nacionalistické emblematiky daleko předešla svou dobu. Současná hollywoodská kinematografie jakoby se zase vracela k pitomému válečnému patosu 50. let... (11.12.2006)

Literatura faktu striktně převedena na plátno. Sledování tohoto filmu se rovná četbě Miloše Hubáčka. A to doslova. Není tu hlavní hrdina, jen sled historických události, prokládaný drobnými příhodami, tak jak je zaznamenali historici (telegram, letecká výuka v dvojplošníku, potvrzení útoku na ponorku...). Bohužel, mimo útok samotný je vše natočeno staticky a bez nápadu. Tři hvězdy, protože Nolan se ve svém Dunkirku taky držel historických faktů, ale dokázal celé té události dát neskutečný emoční náboj. A ten Tora!Tora!Tora! zoufale chybí. (10.12.2018)

Je zajímavé, že dvě země, které v době konfliktu stály proti sobě, tedy USA a japonské císařství byly s to sednout za stůl, či se postavit za kameru a natočit film o téhle neblahé kapitole svých dějin.Ani jedna země nemá být nač hrdá.Je to celé ostudné, a sice jak ze strany agresora, tak ze strany toho, kdo byl napaden.Je jistě komplikované udržet v plné pohotovosti celou flotilu lodí a hlavně ohromné množství lidí, ale jestliže mám zprávy od rozvědky, tak je jistě nutné dělat něco jiného, než američtí velitelé různých stupňů v Pearl Harbor dělali.Ale to už je pasé.Film je jistě dobrou výpovědí o události, která zásadně změnila běh 2.svétové války.Technicky jsou bojové scény udělány podle mého názoru dobře.Ty počítačové hrátky u remaku na mne příliš nepůsobily. Srdcervoucí cajdákovité scény nejdříve na obloze s ženskou ve stíhačce, poté ve skladu padáků jsou ohavné.Tenhle film z r.70 vysoko převyšuje svůj remake. Tak si říkám, že bychom mohli spolu s Němci, Francouzi, Italy a Angličany natočit cosi o tom, co předcházelo dohodě v Mnichově. (15.10.2008)

Klasický válečný velkofilm dopodrobna rozebírá všechno, co předcházelo japonskému útoku na Pearl Harbor, kterým také vrcholí. Zejména pro ty, kdo považují za skutečnost cokoli z Bayova spektáklu, by bylo přínosné se na něj podívat. Hlavní důraz film klade na chování důstojníků na nejrůznějších stupních velení. Tedy lidí, kteří měli přístup k informacím a aktivně rozhodovali o průběhu událostí. Sice netvrdím, že jsem si u mnoha postav pamatoval, kdo čemu velí, ale i tak je to zajímavá perspektiva. Snad až na drobné úlitby typu černocha s kulometem je navíc celý film až nebývale věrohodný. (06.01.2007)