Žena, po níž muži prahnou

Mladý muž, který se zrovna oženil s milou dívkou, se seznámí s dámou v nesnázích a během pár dní zažije neuvěřitelné dobrodružství v jednom hotelu. Příběh je jednoduchý, nijak zapeklitý. Herecké výkony dobré, ale ne zářné. Např. na Marlene jsem byla hodně zvědavá a nijak mě tu nezaujala. I střih byl někdy až moc rychlý a občas to nedávalo smysl. Ale pár scén bylo zajímavých a drama to nebylo špatné. Navíc délka filmu byla neúnavná a odpovídající. (18.03.2023)

„Žena, po ktorej túžite” , keď i svoju nevestu Angelu Poitrier narýchlo opustíte, akonáhle čoby len zvodnú Staschu sotva na malý moment uvidíte, ktorá momentálne paktuje s akýmsi záhadným Dr. Karoffom. Henri Leblanc patrí k bohatej rodine priemyselníkov, podnikajúca v oblasti železiarstva s dlhoročnou tradíciou. Do Sortie o 22:30 dorazila parná lokomotíva, do ktorej nastúpia všetky citované postavy. Stascha sedí o niekoľko kupé ďalej, ako Henri, ale aj tak sa na chodbe ich cesty pretnú, kedy zrovna preletí slávny „Amorov šíp” . Prosí ho, aby ju vyslobodil spod náruče Karoffa, a tak predstierajú, že sú bratanec so sesternicou, aby ho na chvíľu zmiatli. Onedlho tí dvaja vystupujú, ubytujú sa v hoteli Grand, kedy silvestrovské oslavy už klopú na dvere. Takmer ihneď sa strhne veľká roztržka, keď vlak automaticky zastaví, až Henri, láskou opantaný, do zasneženej krajiny vyskočí, a to len preto, aby Staschu snáď konečne vyslobodil... ? Nakoniec k nej dorazí, no, nie je sama. Množstvo ľudí sa baví, kde medzi nimi sa nachádza i tento « milostný trojuholník » . Odpočítavanie sa môže začať alebo čo potom po polnoci, v novom roku...? / Priam vynikajúca réžia Curtisa Bernhardta so skvelými uhlami kamery. Mladá Dietrich nemá chyby ! Tichý film počas rozmachu toho zvukového. Výborní sú i obaja rivali - Fritz Kortner a Uno Henning. Perfektný strih a skoro majstrovský počin, takmer dokonalý. Snímok, ktorý je strašne málo hodnotený a ešte menej komentovaný. Hádam sa to raz zmení ? PS: Mojich 5 hviezdičiek posunuli film do červených čísel, tak aspoň niečo pozitívne ! (14.08.2020)

"Žena po níž muži prahnou, jiní před ní radši zahnou - taková je dialektika. Záběry z ocelárny jsou natolik podmanivé, že se dá správně předpokládat, že se z mechanického prostředí jen tak nevymaníme. A archetyp "femme fatale" má v sobě něco skutečně mechanicky nataženého jako hodinky, které nikdy neukazují správný čas, ale také se nikdy nezastaví. Rovněž tak silvestrovský rej připománá odpich ocelolitiny. Román (reportáž) Pierra Louÿse "La femme et le pantin" (také několikrát inventivně zfilmovaný a mnohé filmy na této struktuře postavené - zajímavé jsou také různé české překlady označení muže "pantin" - tajtrlík, bluma, šašek, tatrman. Mně se nejvíc líbí "blbec" (i když módní a často frekventované "píčus" by také nebylo od věci), spoustu žen jsem už slyšet oslovovat muže "ty blbče", v jemnější verzi "ten můj blbec". A tenhle Louÿsův román (kvůli němu se vyplatí naučit francouzsky), jelikož Brodovy romány jsou mnohem méně zajímavé, je asi prototypem jak "femme fatale", tak "pantin". Takže uvedená dialektika musí zní: Edith Edwards - Angela (teze), Marlene Dietrich - Staša (antiteze) - no a syntézou bude nejspíš "nic" - viz Georg Wilhelm Hegel. A Lou Reed k tomu podotýká: "She builds you up to just put you down, what a clown - Šašku, staví tě na nohy, aby ti je podrazila." Avšak není nakonec "femme fatale" označením pro "ženskou sexualitu, mysterium ženství", a nejsou tyto pojmy pouhým fantaskním výmyslem mužů? (18.03.2017)

Nenápadná studie nervstva technické kultury dokonale zpřítomňuje křehkost zapírané lidské duše, vyjevující se v nenápadných, konvencemi zatavených tělesných pohybech i stáních. Odtažité, odlidštěné záběry, nadřazující geometrické vidění naturalistickému, neřkuli organickému žití, se prolínají s hluboce pronikajícími tělesnými vhledy a v nenápadných vlnách prozrazují počátky zkázonosných všesvětových erupcí. Tektonika chvějící se kůže a těkajících zornic umlčuje myšlenky a zostřuje horečnatý neklid i mdlobnou únavu. Soustředěný kamerový zrak ignoruje jinou skutečnost, než tu, která se bezprostředně řine z ran příběhu, neuvádí do skutečnosti, zato zaujatěji přimyká ke zdem chmurného žaláře vězněných mezilidských vztahů. Svět se zdá tak rozdílným a nesjednotitelným a přitom vše odhaluje tutéž vysílenost a touhu: zatímco z podhledu se nenápadně láme vaz, z ptačí perspektivy se jen ukládá k poslednímu spánku. (19.08.2017)

Po roce 1928 získávala Marlene Dietrich výhradně jen hlavní role. V tomto příběhu (podle románu Maxe Broda) piluje do následné dokonalosti svou hru ženy vamp. Dodnes jsem z celého filmu natolik uchvácená, že je opravdu těžké nevědět dne ani hodiny, jestli kdy uvidím Prinzessin Olala, abych si tak uzavřela představu o její práci, která návštěvou Vídně v roce 1927 získala skutečně nový rozměr. Stejně, jako tam i tady začala novou nevídanou etapu. Zde se totiž Marlenina Stascha poprvé obětovala, podobně jako tomu činila v pozdějších filmech Marie Kolverer v Dishonored, Frenchy v Destry Rides Again, Blanche Ferrand v Martinu Roumagnacovi nebo Altar Keane v Rancho Notorious... Zkrátka Marlene Dietrichová v němém filmu je nedoceněný poklad. (11.02.2009)