Santini's Enigma
Réžia:
Jiří StrachKamera:
Martin ŠecHudba:
Jan JirásekHrajú:
David Švehlík, Martin Stropnický, Monika Timková, Marek Taclík, Lucia Bugalová, Petra Molnárová, Viktor Preiss, Michal Pavlata, Robert Jašków, Hynek Čermák (viac)Obsahy(1)
Filmově televizní zpracování známého románu Miloše Urbana organicky propojuje prvky thrilleru, mystiky a hermetické filozofie s poutavým historickým exkurzem. Na pozadí fascinující a znepokojivé architektury Jan Blažeje Santiniho, která světově unikátním způsobem mísí prvky baroka a gotiky, se rozvíjí příběh člověka, hledajícího na počátku nového tisíciletí ztrácející se pocit smyslu a životního naplnění... Nespokojený zaměstnanec reklamní agentury Martin Urmann je pověřen nesplnitelným úkolem, který má fakticky ospravedlnit jeho náhlý vyhazov ze zaměstnání. Martin úkol přijímá, ale je to spíše gesto vzdoru, než vážně míněná snaha zachránit své postavení. Práce ho nepřímo zavede na stopu tajemných vzkazů dávno mrtvého architekta, které se zdají promlouvat přes hloubku času přímo k němu. Martin se pouští do honby za rozluštěním těchto zpráv. Jeho cesta je lemována záhadnými vraždami, které nějakým způsobem musí souviset s jeho pátráním. Fascinující síla světa, do kterého se postupně propadá, vylučuje možnost, že by od svého záměru odstoupil. Musí dojít až na konec, kde čeká odhalení, které od základu změní celý jeho, doposavad pečlivě udržovaný, pohled na svět. (Česká televize)
(viac)Recenzie (267)
No pokud srovnám s filmem Ďáblova lest, tak ta vyšla jako mnohem lepší. Jazyk sice má pěkné záběry na stavby, ale to podstatné - děj je slabota. Od doby co se začalo vraždit ve velkém a každý kdo přijde do styku s nečím co nemá vidět, nebo vědět zemře je toho moc. Navíc závěr rozhovoru policistů, že to kdo vraždil stejně nikdo zjišťovat nebude byl už naprostý vrchol... ()
Celý svět jste zabordelili blábolem, ale v mlčení je smysl. Tvorba nejgeniálnějšího českého architekta Santiniho mě vždycky zajímala a fascinovala, vždyť taky bydlím asi 500 metrů od jeho nejúžasnější stavby ve Žďáře nad Sázavou (ve filmu označováno jen jako Zelená hora, někdo nám ve Žďáře selhává v propagaci :-) ). Už při čtení knižní předlohy k tomuto filmu jsem ale měl pocit, že tomu něco chybí. Je to až příliš podobné slátaninám ve stylu Šifry mistra Leonarda (zlaté Sedmikostelí, to ještě o něčem je). Nesmyslné vraždy, nesmyslný příběh, nesmyslné záhady v díle Santiniho. A přitom za Santiniho stavbami se opravdu skrývají zajímavé mystické inspirace (stačí si přečíst něco od Mojmíra Horyny a člověk hned pochopí rozsah filozofie Santiniho architektury). Autor se sice o něco podobného pokouší, ale celou dobu je to povrchní a končí to kýčovitě. Tolik k námětu. Ke zpracování jen toto... je to podprůměrně natočený film s mizernými hereckými výkony a blbou hudbou. Na druhou stranu, když jsem viděl ty nádherné záběry krásných staveb... TACUI. ()
Mnozí v tom budou vidět jen kopii Šifry Mistra Leonarda, ale já jsem navýsost spokojen. Šifry pro mně totiž nejsou vůbec důležité, stejně se v nich po čase ztrácím... Co mne nadchlo, je fantasticky podaná architektura Jana Blažeje Santiniho Aichla, jejíž krása je nevýslovná. Vynikající kamera (to světlo!), vše podpořeno přímo nebeskou hudbou... Zelená Hora, Plasy, Kladruby, Sedlec, Křtiny, kdyby to byl dokumentární film, dal bych pět bez mrknutí oka. A nemůže mi to zkazit ani ten příběh, aspoň to nebyla ta dokumentární strnulost... Poklona, pane režisére Strachu. ()
Při sledování filmu mě opakovaně napadalo jedno slovo - adventura. Někam přijdu, s někým pokecám, někam přijdu, s někým pokecám. Ha, teď mě někam zavřeli, jak se dostanu ven? Jako podprůměrná adventura by to teda možná prošlo, ale jako film (naštěstí teda televizní) nic moc. Když pominu ostatní nedostatky filmu, tak hlavní věcí, která mi tu chyběla, byl nějaký (opodstatnitelný) důvod, proč ten borec vůbec po něčem takovém začal pátrat. Další věcí, která mě zaujala, je pak perfektní znalost latiny toho marketéra a nakonec způsob, jakým film z lidí dělá blbce, když se na konci donekonečna ptá: "Ty to nechápeš?" Jediná věc, která mi brání dát tomuhle "filmu" odpad, je ta, že jsem před dvěma dny viděl ještě něco o chlup horšího (Catch .44). ()
Zklamání. Slibný námět, ale to strašný přehrávání všech herců..navíc bez špetky napětí a atmosféry. ()
Nevím, co napsat o filmu, který mi jedním pohledem na architekturu vyrážel dech a druhým pohledem mě přiváděl k šílenství. Věděla jsem, že něco hledáme, ale úplně mi nedocházelo co. Nejspíš mi chyběl oslí můstek od reklamní věty hups k Santinimu. Neznám ale původní knihu, takže nedokážu posoudit, nakolik je jí film věrný. Rozhodně se ale podařilo přimět mě popřemýšlet nad návštěvou nejen Santiniho staveb. PS. Ve filmu se objeví i sám pan režisér a Jiří Dvořák, spolu. ()
Jak já se na Santiniho jazyk těšila! vyloženě tak, že jsem na 4. 12. 2011 měla naplánováno sedět před obrazovkou a odřekla jsem všechno, co mi do toho vstupovalo. Jenže.. protože jsem nečetla předlohu, byla jsem maličko zaskončená. Moje omezenost si nelibuje v mysticko-fantastických filmech, bohužel. Ale moje památkářské já si libuje v architektonických skvostech naší malé ČR. Takže jsem zůstala na půl cesty. Že by to rozhodli herci? Švehlík je krásný chlap, Viktor Preiss pan herec, kompars režiséra a Dvořáka milý... Nerozhodli. 2+ ()
Jako experiment místy docela zajímavé. Jako celek však naprosto nepřijatelné. Výsledkem divákova sledování je pouhý pocit nepochopeného vtipu a hrátek režisérových vášní. Mám pocit, že v případě Jířího Stracha již lze v jistých ohledech mluvit o jisté posedlosti.Další otázkou je, jak moc je toto na škodu. Konečná, bohužel i průbežná uvěřitelnost filmu je nulová. Takhle se to zkrátka nedělá. Je to slabota a navíc se silným závanem alternativního manýrismu. Ovšem v porovnání se současnou tuzemskou filmovou produkcí jde stále o sympatický pokus. O panu Strachovi lze bohužel v současné době směle prohlásit, že on jako jednooký je mezi našimi slepými filmaři králem. ()
Nevím, co tu všichni blábolí, na televizní film naprosto zdařilá adaptace! Plusové body za kameru, práci se světlem, Švehlíka a boží barokní památky. ()
Asi jsem měl přílišná očekávání, protože bohužel nastalo zklamání. Urbanovy prózy mám načtené, některé i vícekrát a Santiniho jazyk je mezi nimi. Mezi Urbanovými prózami jde o slabší dílo a je to znát i na filmu. Nemělo to žádnou šťávu, sestry Molnárové byly prkené, Ropsovu charakteru i jeho pokoji chyběla ta čerň a temnota, Max Unterwasser postrádal jistou vlezlost. Nevím, čí to byl nápad, ale posazení Miloše Urbana čtoucího Sedmikostelí do Klementina bylo trapné. Na filmu mi hlavně chybělo (a to je holt oběť stopáže) lepší vysvětlení, proč se Urmann upnul právě na Santiniho. Kňour v jedné z úvodních scén měl v podstatě pravdu, když se zarazil nad zvláštní logikou Santini - Nepomuk - univerzální věta. Obávám se, že diváci, kteří knihu nečetli, se museli ve filmu ztrácet právě kvůli nepodání všech informací v úvodu. Přeji Jiřímu Strachovi, aby dostal do rukou Sedmikostelí a k tomu pořádný ranec peněz, aby nemusel koukat na hodinky. Tam je silný příběh, který si zaslouží filmové zpracování. ()
Vizuálně a technicky povedené, ale příběhově slabé, herecké obsazení mi nesedlo, sympatické mi přišly jen Molnárovic. Ďáblova past byla lepší a dala jsem 3, tohle musím ohodnotit hůř. ()
Nemůžu si pomoct ale film na mě působí nesmírně arogantním dojmem. Hraje si na velkou mysterióznost, ale přitom je to jen film plný blábolů a slouží spíš jako katalog kostelů v zemi České, než atmosferický thiller. Navíc postavy jsou silně nesympatické, ať už se jedná o postavu hlavní (která se ještě k tomu kolikrát chová nelogicky) nebo o většinu těch vedlejších. Já ani nevím pořádně za co ty dvě hvězdy dávám. Snad za ty kostely. 35% ()
Ne tak povedené, jako Ďáblova lest. Čekal jsem od Stracha mnohem více a to taky od herců. Nicméně, pokud pominu scénář, tak vizuálně je to velice hezky odvedená práce... Také Jiráskova poměrně kvalitní hudba dodává filmu nadstandard české televizní tvorby. Rozhodně se jedná o lepší průměr, těším se na další "strachoviny" *Kamera: Martin Šec, *Hudba: Jan Jirásek, *Režie: Jiří Strach ()
Podle slabého románu vznikl velmi slabý film, jehož jedinou devízou je dobrá atmosféra. Herecké výkony mladších herců vesměs slabé (kdy se na JAMU a DAMU přestala učit jevištní řeč?), nepřesvědčil ani Viktor Preiss.. Patero popotahování mrtvol po Santiniho objektech se stalo pravděpodobně nejlepším nechtěným vtipem roku. ()
Poselství filmu je pěkné. Ale ničím objevné. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Víme, že dnešní doba je uspěchaná a klaní se zlatému teleti. Není vůbec na škodu se na chvíli zastavit a nad vším se zamyslet. S tím souhlasím. Jen ta forma, kterou mi to bylo podáno, mě nejak nezaujala. Film se mi zdál roztříštěný, jako celek příliš nefungoval. Reakce některých postav nebo situace, ve kterých se objevily, byly často nepochopitelné, nelogické. Snad jen naokraj, Martin (David Švehlík) pronásleduje záhadnou dívku v bílém, na Karlově mostě ji taktak dohání, ale nakonec ji nedopadne ani v chrámu Svatého Víta. I nepražáci ví, že je to celkem kus cesty. Kňour (Marek Taclík) odváží Martina z centra Prahy a ten se ho až někde kus za městem zeptá, proč ho vlastně vyzvedl. Martin najde mrtvolu v kostele (v tomto filmu poměrně častá situace) a co udělá? Schová ji, nejlépe rovnou do rakve ve sklepení. A tak by se dalo pokračovat. Nicméně oceňuji alespon herecké výkony Viktora Preisse, Martina Stropnického a nakonec i Davida Švehlíka,kteří se v rámci hloupého scénáře snažili udělat maximum. ()
Docela fajn příběh, který by mohl být podstatně lepší, kdyby mi to celé nepřipomínalo Kriminálku Anděl nebo Ordinaci v růžové zahradě. Nevím přesně proč, ale ten styl natočení je divný. Taky ten film nemusel být tak moc lyrický, ale jinak fajn. ()
Myšlenka, že pomalu všichni dávní architekti byli znalci hermetické filosofie a že do svých staveb vkládali jedno hermetické tajemství za druhým, je hlavní ideou Fulcanelliho knihy Tajemství katedrál. A začalo se s tímhle druhem kódování informací už pěkně dávno – prý to tak dělali už stavitelé pyramid. Je však třeba hledět na posvátné stavby jako na šifry vpravené do hmoty, které tam jeden mudrc vložil a druhý by je – často po staletích – měl zase rozluštit? Jsem v tomto ohledu dost skeptický. Hodně inteligentní člověk totiž dokáže najít smysl i tam, kde žádný není; takovou schopností proslul např. Athanasius Kircher. Ovšem také se říká, že na každém šprochu atd. Knižní předlohu filmu jsem nečetl, ale Strachův film mi přijde jako docela vtipná parodie výše zmíněných představ zasazená do současné doby. Ono „neskutečně nelogické chování postav“, na něž si někdo v recenzi stěžoval, pokládám proto za plně legitimní a v daném kontextu za dějotvorné. Ostatně třeba okultně laděné povídky Arthura Machena víc logiky nepobraly a také se dají číst, ba dokonce mají své příznivce. Nejlepší postavou ve filmu je ta bláznivá holka v bílých šatech. Škoda, že neměla ve scénáři žádnou explicitní sexuální scénu s hlavním hrdinou. Ta by se do děje dala snadno zapracovat coby hluboký mystický symbol. Vždyť v alchymických knihách je plno obrázků souloží – viz třeba Rosarium philosophorum (1550). Nebo co kdyby slečna měla někde na těle ukrytou geokešku nezbytnou k porozumění hermetickému arkánu, jehož pochopení by spasilo svět? To už by potom stálo za to z ní ty šaty stáhnout. „Hledej, šmudlo!“ Lehce načrtnutý tam ten motiv je, ale já bych tu scénu přepsal, zvláště když se zde nabízela možnost zapojit do sexuálního výjevu drogové vize vyvolané nějakým exotickým halucinogenem. Tomu říkám nevyužitý potenciál! V průběhu děje se ve filmu kupí mrtvoly, jako kdyby to byla detektivka, ale nikoho to nijak zvlášť nerozrušuje a vlastně ani nezajímá. Každý přece ví, že při pátrání po hermetických tajemstvích vždycky pár lidí přijde o život. Tak tomu bylo co svět světem stojí. Nakonec se to všechno našlo, poskládalo, dešifrovalo, ale univerzální reklamní slogan to nebyl. Odpustím si tentokrát lamentaci nad úpadkem české porevoluční kinematografie a velkoryse dám této parodii dvě hvězdičky. ()
..." ale tohle přece nemůže být všechno, to vám přece nemůže stačit ???"....a všem opravdu nebude ....vy, co máte rádi tajemno, záhady, symboliku.....jež, tak jako mně, dokáže krása a um minulého povznášet a hra světel a stínů je balzámem pro oko, ale snesete klidnější tempo za zvuku chorálů a akční podívanou v mluveném slova smyslu. Odpustíte nedokonalost ....vy, co rádi hledáte v zákoutích své duše....vy, ať už vás víra protíná jakýmkoli směrem ..vy.......já, ty i všichni okolo jsme někdy hledající, tápající...vždyť víte............ Vždycky se najde způsob JAK.... ()
Jiří Strach prostě umí, to je bez debat. Ale v tomto případě to nebylo moc platné, scénář podle románu Miloše Urbana musel nejspíš děj notně seškrtat, takže některé motivace nedávaly moc smysl. Zejména proměna Terezy z kariéristky v angažovanou... ()
Tohle dílko z českých vod předvedlo, jak omezený je český člověk. Zejména postava Kňoura, Taclîk byl sice dobrý, ale v Grandhotelu byl o dost lepší. Jinak děj docela ušel, poselství minulých generací mě baví. David Švehlík zapadal svou civilností a nenapádností. Hrál hloubavého muže v krizi. V momentálním tvůrčím vakuu se stal vyvoleným. Stropnický jako znalec historie mě otravoval, jakoby si tajemství chtěl přisvojit on. Dědictví po Santinim slovy nevyjádřitelné. Stavby dýchaly dominancî a genialitou svého autora. Konec filmu uhozený. ()
Súvisiace novinky
Psycho Film 2011
Psycho Film 2011 se uskuteční ve dnech 3. – 5. června 2011 v Praze a 8. – 10. června 2011 v Opavě. Věnuje se tématům psychiky člověka, letos se zaměřuje na hranici mezi vírou a duševní nemocí.… (viac)