Hledá se táta a máma

Reality show Hledá se táta a máma, ať už její první, druhé nebo třetí pokračování, je nádhernou ukázkou již zlidovělé věty „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde.“ Je přímo nádhernou ukázkou psychologie a jejího působení v praxi. Plně se tedy můžu ztotožnit s komentářem uživatele heyda. Velmi zajímavý je i Déjà vu efekt v druhé a třetí řadě této TV show. Myslím si, že odpad! si v žádném případě nezaslouží. Minimálně je to naprosto skvělý zdroj pobavení... Například věta Honzy Žítka: "Prosím tě, hrozně ti tu vržou dveře" mě dostala do kolen. :o) (25.01.2011)

Samozřejmě, občas se člověk diví, co za lidé jsou schopni jít do televize, ale je to vždycky fajn, když místo již otravných srdcovkových seriálů vidíte život plynoucí přímo před kamerou a lidi, kteří touží po štěstí a často ho i najdou. Je to rozhodně zajímavější než klasické reality show a nevidím na tom nic špatného tímto způsobem se seznamovat. Přející lidé, kteří si rádi vyslechnou skutečné životní příběhy, které napsal život a ne scénáristé, ocení, nepřející, závistiví budou nadívat a stěžovat si. Jasně, i tady se najdou exoti, ale já jsem rád, že podobné pořady v televizi jsou. Je to zajímavé zpestření a rozhodně větší pohlazení na duši než tuny kriminálek, kuchařských show, rádoby intelektuálních soutěží a nekonečných vztahových seriálů. (16.10.2017)

Kdysi jsem si myslela, že akční filmy typu James Bond jsou nedívatelné blbosti. Později jsem se nad vyobrazovanou "realitu" nadnesla a přišla jsem jim na chuť. Že je zvrácené srovnávat napínavé americké akčňáky a pseudorealityšou, na kterou Prima vábí (asi z jejich pohledu) opomíjenou vrstvu diváckého publika? To rozhodně. Do jaké míry se ale dá povznést nad vystupování vzorku lidí reprezentujících naši společnost? Společnost, které jsme sami součástí. Chvílemi je mi i smutno, když sleduju, kam až jsou lidi schopni zajít. Musím však podotknout, že ony chvíle smutku jsou skutečně velmi pomíjivé. Ve skutečnosti se od začátku každého z dílů až do samého konce musím smát (nejvtipnější mi přijdou ty komentáře na pozadí - to se vždycky můžu potrhat) a když se zrovna nesměju, tak nevěřícně otvírám pusu...K hodnocení bych dodala - přestože jsem si doposud nenechala ujít jediný díl, zamyslím-li se nad přínosností a smyslem tohoto pořadu (možná studijní materiál pro budoucí sociology a psychology?), nemohu hodnotit jinak, než jak hodnotím... (27.05.2010)

Vždycky jsem se těšil na nový díl, ne snad proto, že by to byla nějaká skvělá podívaná, ale chtěl jsem se vždycky pousmát nad hloupostí některých lidí v daném pořadu. A téměř při každém díle jsem se bavil, je až neuvěřitelné co se dokáže všechno odvysílat. Nesympatická hlavní trojice, většinou hloupí soutěžící a nezajímavý děj , takto bych to asi shrnul. (02.10.2011)

Jedinečným fenoménom dnešnej uponáhľanej, citovo chladnej doby je reality show. Znudení, prostí občania otrávení vlastným stereotypným životom, sledujú iných zúfalcov, ktorí ochotne pred televíznymi kamerami predávajú svoje súkromie a vypočítavé emócie. V tomto konkrétnom prípade ide o istý druh partnerskej zoznamky. Traja osamelí rodičia majú možnosť touto formou začať nový vzťah. Je neuveriteľné, čoho všetkého sú schopní niektorí ľudia, preto aby sa zviditeľnili. * (30.04.2010)