Gravitácia

Míváte někdy problémy s kyslíkem? To Sandra Bullock alias doktorka Ryan Stone ho má vždycky dostatek (i když naoko ne), a to ať už na akrobatické šplhání a skákání ve vesmíru při zásobě 1% nebo skafandrovou svlíkačku pod vodou tady dole na Zemi... Ne, tak jízlivost asi není úplně na místě, chápu, že tenhle Cuarónův sci-fi svět má svoje vlastní pravidla, ale na druhou stranu se dost odkazuje na ten náš (reálný), takže si o tohle škádlivé rýpnutí docela koleduje (a nemyslím si, že bych byl zase takový hnidopich, když jakože pomíjím ten pro pánské publikum nastrčený doktorčin „úbor“ či zajímavost, že Američance dělá problém číst čínské znaky, zatímco azbuku ovládá s přehledem, u takových detailů jsem se jen pousmál). Avšak dost už bylo popichování, Gravitace vznikla kvůli něčemu jinému. Jednak, aby ohromovala publikum svým podmanivým vizuálem a výbornou technickou stránkou (s čímž souvisí i již ten zmíněný režisérův vlastní svět), a druhak proto, že se má divák zcela ztotožnit s hlavní hrdinkou, maximálně jí fandit a alespoň vzdáleně pociťovat to, co ona (tísnivý, opravdu nepříjemný pocit mixu zoufalství, dusna, bezmoci, závratě a strachu). A nutno přiznat, že právě kvůli tomuhle stojí za to na Gravitaci kouknout. Hodnotím slušnými 4*. (20.04.2014)

všechny kritiky, které jsem dosud četl, se neustále táží po realismu filmu a jen některé a jen ve druhé či třetí řadě vnímají i jeho estetickou dimenzi. přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že umělecký skvost formátu Cuarónovy Gravitace inspiruje své diváky pouze k hledání podobných, řekněme, zajímavostí a k diskuzím nad podružnými technickými aspekty. ne, že by snad otázka realismu právě u tohoto filmu byla sama o sobě triviální. zároveň je ale třeba mít na paměti, že nebývalý důraz na realismus (i při takto nadsazeném ději) je pouze prostředkem, který pomáhá navýšit "tíži" (v druhém smyslu slova původního názvu - závažnost) zdánlivě komorního, přitom významem přímo epického příběhu o duševních, intelektuálních i tělesných schopnostech člověka či přímo hranic jeho možností čelit nejzazší výzvě - nekonečnému vesmíru. ex astris scientia, říká odvěká moudrost a zjevné souvislosti mě nutí vnímat Gravitaci jako jakýsi epilog Kubrickovy 2OO1: Vesmírné odyseje, kde se nový, znovuzrozený člověk, dosud pouze svinutý fetus, po zkouškách těla i duše vrací na rodnou planetu zdánlivě oslaben a přeci posílen střetem s nekonečností tam venku, znovu jako by se učil chodit a novýma očima si prohlíží neznámou krajinu kolem sebe, přesto nachází síly se (znovu) vzpřímit a odchází poznávat nový svět... (08.12.2013)

Sandra Bulldog a božský George plachtěj vesmírem, neznámo kam, ale tutově přímo do černé díry což mi připomíná jeden tělesnej otvor, kam bych strčila tenhle sqost...Ve vesmíru je prej pěkná kosa, takže to vysvětluje, že napětí je na bodu mrazu, ale jestli někomu k plné palbě stačí koukat na hvězdičky a planetky (jééé sluníčko je tam taky i měsíček no jůůů) , tak je to bomba a chápu, že těmto lidem se film líbil. Já však do této skupiny nepatřím a tak jsem doufala, že to bude alespoň napínák a to, jak jsem už zmínila, fakt nebyl. 91 minut čisté nudy a ta jedna hvězda je za ten vizuálek, abych teda nebyla úplně zlá, jinak se tam kecá o ničem a příběh neexituje. Kdyby alespoň potkala ufouny a po deseti minutách sci-fi porna byla GRAVIDNÍ, mělo by to možná větší úspěch... (30.10.2014)

3D /// ,,SLYŠÍTE MĚ NĚKDO? KDOKOLIV! SLYŠÍTE? POTVRĎTE PROSÍM PŘÍJEM… PROSÍM.…“ /// Jsem rád, že pan Cuarón vysvětlil všem budoucím kosmonautům, proč nemaj dát ve vesmíru bez hasičáku ani ránu, a filmovejm fandům, že nejen voda, ale i vesmír je stvořenej pro 3D. A ani v něm nemusej běhat žádný pičoviny. Nejde jen vo hru se zvuky, s tichem, fajnovou hudbu. Zdá se mi, že Sandra nikdy nebyla tak atraktivní. Ve filmu. Kurva já s ní dejchal, já se s ní stresoval, já kvůli ní nedejchal. Zmocňovala se mě panika, mlžily brejle. Držel jsem pěstičky, mačkal palečky… ty vole, co to píšeš za sračky?.. No dobrá, já jen chtěl říct, že mě to chytlo! Nevím, co vod Vesmíru vočekáváte vy, ale mě tohle stačí! Nejde jen vo ty záběry, ale celkově vo tu atmosféru… Vod teď, když se mrknu na oblohu, budu vždycky, tak nějak podvědomě hledat Matta Kowalskyho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem si přál sebou fláknout vo kosmickou loď. 2.) Miluju modely (modelky taky, ale tady jde spíš vo ty technický serepetičky). 3.) Nevěřím, že by mi čínskej výrobek mohl zachránit život. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (20.10.2013)

Alfonso Cuarón prezentuje vesmírné dobrodružství v tak komorní a beznadějné formě, v jaké jsme jej snad ještě neměli možnost vidět. Zatímco po většině podobně orientovaných snímků dostává divák chuť do zkoumání vesmíru, možná dokonce i na prožití takového dobrodružství, Gravitace nabízí pocity naprosto opačné. Zápas, překvapivě brilantní a herecky přesné, Sandry Bullock o přežití je podán přesvědčivě, a Cuarónovi se daří převést veškeré pocity marnosti a zoufalosti tohoto boje i na publikum, a to v poměrně silné formě. A ani zvlášt nevadí, že je tak činěno zejména díky kladení důrazu na ostré střídání naděje a beznaděje, kde každý kousek štěstí spouští řetězec smůly. Zejména v první třetině to má svou sílu, zvláště, nemáte-li tušení o tom, co se má odehrávat. Skvěle se tu pracuje s kontrastem, který vesmír nabízí, s jeho neprobádaností, velikostí, ale zároveň vizuální nádherou a fascinací z neznáma. Jenže tím vším dobrým stále prostupuje „mainstreamovost" se všemi svými neduhy. Ať je to trapná závěrečná berlička s navrátivším se Clooneym, burácivý hudební doprovod, rozhovor s Číňanem a jeho psy, schématičnost nebo objev mrtvol v kabině Exploreru. A to za klad pokládám i závěr, který ačkoli je ve své podstatě happy endem, nenabízí příliš velké divácké uspokojení. (03.10.2013)