Gravitácia

všechny kritiky, které jsem dosud četl, se neustále táží po realismu filmu a jen některé a jen ve druhé či třetí řadě vnímají i jeho estetickou dimenzi. přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že umělecký skvost formátu Cuarónovy Gravitace inspiruje své diváky pouze k hledání podobných, řekněme, zajímavostí a k diskuzím nad podružnými technickými aspekty. ne, že by snad otázka realismu právě u tohoto filmu byla sama o sobě triviální. zároveň je ale třeba mít na paměti, že nebývalý důraz na realismus (i při takto nadsazeném ději) je pouze prostředkem, který pomáhá navýšit "tíži" (v druhém smyslu slova původního názvu - závažnost) zdánlivě komorního, přitom významem přímo epického příběhu o duševních, intelektuálních i tělesných schopnostech člověka či přímo hranic jeho možností čelit nejzazší výzvě - nekonečnému vesmíru. ex astris scientia, říká odvěká moudrost a zjevné souvislosti mě nutí vnímat Gravitaci jako jakýsi epilog Kubrickovy 2OO1: Vesmírné odyseje, kde se nový, znovuzrozený člověk, dosud pouze svinutý fetus, po zkouškách těla i duše vrací na rodnou planetu zdánlivě oslaben a přeci posílen střetem s nekonečností tam venku, znovu jako by se učil chodit a novýma očima si prohlíží neznámou krajinu kolem sebe, přesto nachází síly se (znovu) vzpřímit a odchází poznávat nový svět... (08.12.2013)

Strhující film, kde se roviny technologické revolučnosti, spektakulárního blockbusteru, fyzicky intenzivního napětí i osobního dramatu dokonale vyvažují a symbioticky utvářejí dokonalou podívanou. "Gravitace" uhrane právě tím, jak dokáže zprostředkovat úžas a uctivou hrůzu z vesmíru, ale současně také do tohoto prostředí zasazuje ryze lidský příběh o vnitřním znovuzrození, které se odehrává přes postavení se vlastním bolestem a přetavení popírané a sžíravé ztráty v posilující melancholické truchlení. V reflexích snímku se mimo jiné opakuje otázka, zda je adekvátní ho označovat jako sci-fi. Na jednu stranu je pravda, že na rozdíl od děl tradičně asociovaných s tímto žánrem se "Gravitace" neodehrává v budoucnosti, na jiných planetách, ani nebosahuje žádné fantaskní prvky. Ovšem co do obsažených motivů ho prostě nelze klasifikovat jinak. Sice má pramálo společného s futuristickými ekvivalenty pohádek, westernů či romantických dobrodružek jako "Star Wars" i "Star Trek", jenže takovéto příběhy jsou pouze jednou podskupinou sci-fi. Naopak druhá obsahuje díla, která kladou důraz na vztažení člověka vůči vesmíru, který relativizuje tradiční hodnoty a koncepty lidské existence. Právě vyzdvihnutí těchto motivů i výrazné tematizování spektakularity vesmíru, ale také scenáristická licence stran vědeckých či reálných aspektů odlišuje "Gravitaci" od fikcí vztahujících se k reálnému cestování do vesmíru ala "Apollo 13", kde vesmír je v zásadě pouhou kulisou. V "Gravitaci" je naopak prostor i akce do něj zasazená jednou vekou metaforou pro vnitřní drama zdejší hrdinky, které zase recipročně udává dramatický rámec pro zobrazovaný spekákl. (31.03.2014)

Tak i tam nahoře v nekonečném tichu platí Murphyho zákony... Přímočaré či chcete-li nedějové, minimalistické a přesto tak grandiózní. Gravitace je nesporně dechberoucí technická (r)evoluce; již jen ty lahůdkové hrátky s kamerou či (ne)přítomností zvuku, to se nedá popsat a to co Cuarón dělá pro 3D či práci se zvukem je bez diskuze novátorské. Ovšem k čemu by to bylo, kdyby to zároveň nebyl dobrý film a šlo pouze o vypiplanou režijní exhibici? Ano, k ničemu. Jenže ono to je nejen dobré, ale přímo výtečné, intenzivní i nebývale strhující a plně funkční po emoční stránce. A to nikoli Sandře navzdory, ale z velké části právě díky ní. A též díky Cuarónovi, Lubezkimu a Priceovi a... A prostě máte-li se aspoň trochu rádi, tak si tento (v rámci možností) realistický malý velký počin dopřejte v Imax projekci; stojí(te si) za to a zároveň vám to dá pádnou odpověď na otázku "proč v době kdy každý druhý má doma sestavu domácího kina o parametrech lepšího sálu" stále ještě chodit na filmy do skutečného kina. Je to jako stát pod skutečnými pyramidami oproti jejich fotce v časopise; tedy neporovnatelné. (03.10.2013)

Je zvláštní sledovat film o dvou hercích, aniž by se jednalo o předělávku dialogové divadelní hry. Ještě zvláštnější je, když oba herci jsou známí spíše z jiných typů filmů (byť Clooney už si vesmír "očichal" v Soderberghově Solarisu), než je thriller z kosmického prostoru. Někteří poukazují na nepřítomnost příběhu, ale težko očekávat, že by v kosmu obě zmíněné postavy rozehrály milostné drama ve stylu Romea a Julie. Já tvrdím, že se Cuarónovi povedlo z minima (tím myslím fakt, že v kosmu není k dispozici tolik možností zápletek) vytěžit maximum. A jestli Sandra Bullock hrála skvěle? Ne, nehrála, ale na její poměry šlo o životní výkon. Vizuálně precizní, dějově dramatické, takže pěkných 85%. (24.03.2014)

Intenzivní zážitek, pro který se staví velká kina. Jde to krásně a lehce sejmout za povrchnost a schematičnost, ale přijde mi to jako hledání chyb za každou cenu. V okamžiku, kdy jsem plul vesmírem a zavíral poklopy spolu se Sandrou, mi bylo všechno ostatní úplně jedno, a to si na dobře odvyprávěné (neklasické) příběhy potrpím v první řadě. Takhle si představuju milník, který nezkouší opatrně nové technologie a postupy, ale prostě je sebejistě čapne a vyždíme z nich veškerý potenciál, aniž by dělal nějaké úlevy a zkratky. Navíc to stálo jen 80 mega, c'mon. Sebevědomý technologický vzor pro další dekádu a asi nejlepší one-(wo)man survival, který jsem na plátně viděl. (08.10.2013)