Orlie pierko

V Orlím pírku se vracíme do Ztracené doliny, ve které se odehrával příběh Měděné věže. Nerozluční kamarádi dostávají lekce pokory a musí si projít nejednou nesnází, aby se nějak protloukli. Poetika z prvního dílu se více či méně vytratila a zbyl jen jakýsi pokus o navázání na přetrženou nit. Na příběh, který už skončil. Snaha o komické odlehčení, které se střídá s dramatickými scénami se bohužel nevyvedla příliš dobře. Skvělé herecké výkony a silné scény, které měly svůj potenciál, byly promrhány a naředěny plytkou břečkou, která vyplnila hluchá místa. Nicméně se na to dalo koukat a konec přeci jen pohladil na duši. 70% (25.04.2015)

Volné pokračování, které začíná tam kde minulý díl končil. Jenže už jen recykluje to co v Měděné věži fungovalo na výtečnou. Ano, stále jsou tu kvalitní herci, majestátné podhůří Vysokých Tater, ale chybí tomu ten náboj "kamarádství nade vše", na kterém původní snímek stál. Scénář je relativně nudný a nezajímavý, hudba naprosto totožná, lokace shodné. Celé je to takové zhola zbytečné, pěkně zahrané nic. Koukat se na to dá, ale kvalitativně je to podprůměrný snímek. (24.04.2005)

Orlie Pierko je iné ako Medená Veža, samozrejme tvorcovia a postavy ostávajú nezmenené (ale tak isto sympatické:). Upustilo sa od baladičnosti, tragiky a poetiky Medenej Veže a viac sa vsádza na humor. Nie tak silné a pamätné ako fenomenálna prvá časť, ale ako odychovka viac než dobré. Btw Ivan Rajniak bol skvelý herec! (27.12.2007)

Ač technicky podobně kvalitní a taktéž herci (včetně Čunderlíkové) hráli velice dobře, dokonalosti Měděné věže to prostě nedosahuje. Možná za to může chybějící Pirin se Saškou, ale nejvíce mi vadila skutečnost, že oproti prvnímu dílu se většina děje odehrávala mimo horskou chatu, což byl prvek, který mě předtím nejvíce zaujal. Na druhou stranu, pokud bych měl film hodnotit jako samostatné dílo tak musím uznat, že má své kouzlo. (10.01.2014)

„Každý raz môže skončiť v medvedej koži.“ Medená veža je Pán film. Film s  úžasnou mystickou horskou atmosférou, nádherným scenárom (o priateľstve a jeho zničení, o ženách a mužoch atď.) a v neposlednom rade obsahuje fantastické herecké obsadenie. Nanešťastie, o rok neskôr niekomu prišiel na um strašný nápad: nakrútiť pokračovanie. Nuž a tak sa preživší hrdinovia (inak výborní Ivanovia Rajniak a Mistrík, ale takýto zlý scenár nemali ani oni dvaja príliš veľkú šancu zachrániť resp. zamaskovať a to sa fakt snažia) vracajú na staré miesto. Z väzenia. Dobrý začiatok, ale bohužiaľ scenár sa následne rúti po nevydarených koľajniciach. Muži sa chcú vrátiť na „svoju“ chatu, lenže majú natoľko negatívne vzťahy s nadporučíkom Pardekom (z ktorého ani formát Vladimíra Müllera nedokázal urobiť realistickú postavu), že musia zísť dole do mesta. A tam... nič. Trocha pošpásujú s Prašivcom (Július Vašek), ponaťahujú sa s Pardekom, raz za čas sa im pod nohy primotá veselá sedemnásť a polročná nezbednica (19-ročná Andrea Čunderlíková) a to je asi tak všetko. Nevydarený je nanešťastie nielen scenár (nakrútiť pokračovanie o Medenej veži bez Medenej veže je blbosť), ale i réžia (smutným paradoxom je, že režíroval autor originálu). Nič nesúvisí s ničím, veci sa dejú kvôli scenáru, nie kvôli postavám. Postavy, ktoré sú od samého začiatku líčené negatívne, máme odrazu ľutovať a vidieť v nich človeka, kým postavy, ktoré sa silou mocou vzpierajú zjednodušujúcej charakteristike dobrý/zlý, sú nútené zrazu robiť veci, ktoré z nich robia figúrky bez psychológie. Že sa raz za čas ozve monumentálny hudobný ústredný motív, že dialógy odsýpajú („Čo sa toľko kolíšeš!“ – „Nevedela som, že sa nemôžem.“), že príroda je nádherná a že herci sú príliš veľké formáty na to, aby pokazili aj nekvalitne napísané postavy, je len taká drobná poľahčujúca skutočnosť. (01.01.2009)