Co se vlastně stalo s Baby Jane?

„Who the hell was Baby Jane Hudson?“ Život je jí divadlem. Nebude-li ve středu dění, jako kdyby nebyla. Ve své nové roli trýznitelky je přesvědčivá také díky tomu, že obětí páchaného (domácího) násilí je její vlastní sestra. Žena, která se opovážila být slavnější. Jen ony dvě, velký dům a vzpomínky, v nichž je Jane uzavřená stejně jako je Blanche uvězněná v domě (a stejně jako je její ptáče uvězněné v kleci). Vzpomínky na slávu, jež pominula. Na dobu bez televize, kdy měl obdiv obecenstva větší váhu než peníze. Na otce, jehož autorita je nově zpřítomňována samotnou Jane. Ta nepřipustí, aby se o přízeň, obzvlášť o tu mužskou, musela dělit se sestrou, na níž páchá fyzické násilí právě v momentech, kdy cítí ohrožení ze strany muže. Ať už jde Edwina, fixovaného na matku podobně jako Jane na otce, nebo o doktora s bílým pláštěm až po krk, připomínajícím zásluhou snímání z nadhledu vědce z monster hororu. ___ Jenže kdo stvořil monstrum jménem Baby Jane, není navzdory vysvětlujícímu prologu zřejmé. O hrdinkách nevíme dost, abychom pochopili neskutečnou krutost jedné a částečně dobrovolnou pasivitu druhé. (Tvrzení, že první je sadistka a druhá masochistka, dává smysl, nezakládá se však na tom, co nám sděluje film.) Vysvětlení spíše přímočaře šokující než uspokojující přichází těsně před koncem, který se oproti zbytku filmu odehrává na otevřeném prostranství, čím je na hranu únosnosti vystupňována bezmoc Blanche (svoboda na dosah a ona na ni přesto nedosáhne). ___ Nedostatky v psychologické profilaci hrdinek a zastavení dějového vývoje v poslední třetině napoprvé možná ani nezaznamenáte pro působivost Aldrichovy režie. Divadelní stylizaci (frontální snímání místností, světla umístěná v popředí, campy líčení) kombinuje s ryze filmovými výrazovými prostředky (transfokátor, netradiční úhly) a zároveň si dobře uvědomuje, že páteří jeho psychologického monster hororu (který oproti klasickým monster hororům nezatajuje, že titulním monstrem je ve skutečnosti osoba ženského pohlaví) jsou dvě hollywoodské divy. (Dle úhlu pohledu lze Baby Jane označovat také třeba za grand guignol, gotický horor nebo campovou obskurnost, marně jsem v ní ovšem hledal znaky černé komedie.) ___ Obě dámy zde do žánrových extrémů dovádějí rivalitu ze svých reálných životů. Obě přehrávají, protože je to jejich styl (v 60. letech již zastarávající) a protože můžou. Role jim to dovolují. Být samy sebou, velkými herečkami. Upřímně a bolestivě. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko (07.03.2017)

Krutá dráma žiarlivosti a nenávisti dvoch sestier, stárnucich hviezd, je desivou sondou do psychiky narušenej jednej z nich a na vozíku pripútanej druhej. Značná časť filmu sa odohráva v ponurom dome, kde ženy prežívajú svoje peklo. Vynikajúci scenár, ešte lepšie výkony oboch hollywoodskych hviezd ( Davis a Crawford ) podporené dobrou réžiou je okorenený skvelou pichľavou hudbou. (21.09.2008)

Ubrat trochu na stopáži, kapku ještě přitlačit na celkové gradaci, a byla by to naprosto bezchybná psychothrillerová klasika. Takto je to "jen" (ty uvozovky jsou v tomto případě opravdu absolutně nezbytné) vynikající psychothrilerová klasika... Bette Davis a Joan Crawford jsou každopádně fantastické, stejně jako příběh. Z filmů z podobného ranku se Baby Jane může rovnat možná jen Reinerovo Misery nechce zemřít (které mělo to štěstí, že si dokázalo svou délku ohlídat). 80 % (27.08.2018)

Strašně dlouhé, ke konci už jsem celkem trpěl. Výkon Bette Davis je nechutně perfektní, to se musí uznat, ale jak měl tento film působit odpudivě a znepokojivě, tak první atribut přispěl spíše k nižšímu hodnocení, druhý se skoro nedostavil, takže zde nehodlám ani zohledňovat to, že na svou dobu kdesi cosi, tohle mě nechalo poměrně klidným. Navíc jsem na čekal nějaké "freak" finále, nad tři jít nemohu. Doporučuju spíš tohle. (11.03.2013)