Co se vlastně stalo s Baby Jane?

„Já nezapomenu. Vsaďte se, že já nezapomenu!“ Cítím určité zklamání. Hlavně z nezvládnutých žánrů. Hororem film není ani trochu (pokud už něco působí děsivě, a to spíš ve smyslu „creepy“, tak je to jen „dětský“ úvod), z thrilleru toho má snímek též minimálně (viz třeba marná snaha vyvolat užitím „dramatické“ hudby nějaké napětí při scéně s vypojeným telefonem, a řada dalších, podobně nefungujících scén). Teror je pak veden jen proti jedné ze sester (které jsem navíc nedokázal více fandit), nepřenáší se bohužel nijak na diváka. Jde tak pouze o psychologické drama (s občasnými překvapivými náznaky podivného humoru v podobě klavíristy a jeho permanentního šklebu…i když vztah s matkou také „stál zato“). A vše stojí na vlastně jediném kladu filmu, totiž hereckých výkonech titulní dvojice. Mě zaujala především Bette Davis a její duševní rozklad zřejmý hlavně ke konci filmu (ten navíc divákovi ozřejmí pohled na dosud viděné). Jen herečky však snímek utáhnout nedokázaly, kvůli nim a výbornému závěru pak dávám alespoň lepší průměr. (13.07.2016)

Vynikajicí a na svou dobu značně šokujicí filmový psychothriller se skvělou temnou a velmi ponurou atmosférou, navíc hvězdně obsazen a to dvěma stárnoucími Hollywoodskými hvězdami B. Davis a J. Crawford v hlavních rolích.! Stejně tak jako snímek Sunset Blvd. který mám ale ještě o něco raději tak tento film vyprávý o stárnoucích ženských hvězdách a jejich nezlomné touze po lásce veřejnosti. Snímek bezděky dokumentuje i konec iluzivního filmu, který sázel na lesk a půvab. Namísto nákladných dekorací režisér použil zchátralé interiéry. Ale tváří v tvář běsu (B. Davis je v tomto ohledu vynikajicí její hrůzostrašný výraz v obličeji nemá chybu) s nímž se obě ženy, které už nemají co ztratit, jedna druhé pomstí, příjde nostalgie zkrátka. Film následujicí ale stále od stejného režiséra posune tento postoj ještě o krok dál a nahradí psychický teror tím fyzickým. Tím mám na mysli filmy Sladká Charlotte 1963 rovněž s B.Davis a Strait-Jacket 1964. Ukazujicí stárnoucí herečky jako psychopatické vražedkyně. Skvělý filmový zážitek, škoda jen jedné věci a to sice toho že tento film a jemu podobné v televizi nevysílají častěji, naposledy tento film dávali někdy před čtyřmi lety ale jinak vřele doporučuji. Za 5* jednoznačně. (19.05.2006)

Ubrat trochu na stopáži, kapku ještě přitlačit na celkové gradaci, a byla by to naprosto bezchybná psychothrillerová klasika. Takto je to "jen" (ty uvozovky jsou v tomto případě opravdu absolutně nezbytné) vynikající psychothrilerová klasika... Bette Davis a Joan Crawford jsou každopádně fantastické, stejně jako příběh. Z filmů z podobného ranku se Baby Jane může rovnat možná jen Reinerovo Misery nechce zemřít (které mělo to štěstí, že si dokázalo svou délku ohlídat). 80 % (27.08.2018)

Vzal jsem si na mušku další z filmů, jejichž jméno figuruje na „seznamu“ 101 hororů, které musíte vidět, než umřete a opět trefa do černého. Další černobílý klenot, který jsem dlouho přehlížel a přitom to byla úžasná podívaná. Především díky skvělým hereckým výkonům obou „rivalek“ Bette Davis a Joan Crawford, které si nic nedarovaly jak na plátně, tak ani v osobním životě. Obě odvedly neskutečnou práci a je opravdu škoda, že ani jedna nedostala Oscara. Tento psychologický thriller/drama nám nabídne neskutečně vygradovanou atmosféru, která mne naprosto vtáhla do děje a těch 134. minut uteklo jako voda. 80% (17.06.2013)

To nebyl horor, to byl přímo teror! Brilantní atmosféra tohoto psychologického dramatu mne už brzy po rozehrání záptlekty nenechala na minutu vydechnout. Ani ta pěkná muzikálová vložka s Baby Jane a klavíristou Edwinem v září drobných reflektorů uprostřed filmu nebyla tak úplně odlehčujícím prvkem, jak by se mohlo zdát, protože ani při pohledu na zestárlou pomalovanou Jane v dětských šatičkách nebylo snadné se oprostit se od vědomí jejího charakteru. Tam, kde se jiné hororové filmy snaží vystrašit diváka lacinými lekačkami a šokovat vizuálně hnusnými výjevy, tam Baby Jane naopak spomaluje, zůstává na chvíli stát, aby ještě více prohloubila napjatý vztah mezi dvěma sestrama a zvýraznila panující tíseň na každém kroku v oném domě. I po letech dokáže naplno udržet pozornost diváka, kterého téměř do poslední chvíle může provázet nejistota, zda je terorizovaná a ze soucitu tolik litovaná Blanche opravdu tolik nevinná... Mám-li tento film srovnat s Wilderovým Sunset Boulevard, vychází mi z Aldrichova snímku mimimálně velmi důstojné navázání v tématu nemilosrdných osudů zestárlých hvězd, které svého bratříčka občas připomene či doplní, ale nevykrádá a jde si vlastní cestou. Mám-li film srovnat s též zde často zmiňovaným Psychem, asi couvnu, protože teprve teď by slavný Hitchcockův biják s béčkovým příběhem dostal pěkně na frak. Dvě slavné herečky (byť šlo o moje první setkání s oběma z nich) nezklamaly a svými strhujícími výkony podtrhly jedinečný zážitek z filmu. Famózní snímek! 95% (24.08.2020)