Réžia:
Robert AldrichScenár:
Lukas HellerKamera:
Ernest HallerHudba:
Frank De VolHrajú:
Bette Davis, Joan Crawford, Victor Buono, Wesley Addy, Julie Allred, Anne Barton, Marjorie Bennett, Robert Cornthwaite, Anna Lee, Maidie Norman, James Seay (viac)Obsahy(1)
Psychothriller vypráví o dvou stárnoucích sestrách, které společně žijí v domě na předměstí Los Angeles. Zahořklá Jane, kdysi ve vaudevillu známá jako zpívající zázračné dítě Baby Jane Hudsonová, se ovšem v dospělém věku dostala do stínu své sestry Blanche, úspěšné filmové hvězdy třicátých let, která je po automobilové nehodě upoutaná na kolečkové křeslo. Zahořklá Jane tak nevynechá jedinou příležitost, aby ji terorizovala. Bezmocná Blanche se nedokáže bránit fyzicky ani psychicky a s hrůzou pozoruje, jak se její sestra propadá dál a dál do naprosté demenci. Jane vytváří pitoreskní hororovou postavu, jejíž hrůzostrašnost vynikne o to víc, když se stará žena oblékne do dětských šatiček. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
(viac)Videá (1)
Recenzie (149)
,,Sister, sister, oh so fair, why is there blood all over your hair?" Film ze skupiny Kdo se bojí Virginie Woolfové - taková ta skvěle udělaná mrazivá americká klasika se sugestivními výkony, zde především v podání Bette Davis, která, skřehotající písničku navlečená v dívčích šatičkách, předvádí výkon, na jaký se nezapomíná. Ústřední píseň I´ve written a letter to daddy" se spolu se zhoršujícím se psychickým stavem Jane proměňuje z roztomilé dětské písničky do skřípajícího hororového songu. A divák je až do konce napjatý, jak tohle může skončit... Jediné, co mě rozčilovalo byl obézní ,,nápadník" Jane se svojí příliš milou maminkou. ()
Jeblo jí... jednoduchá odpověď. Ono se není čemu divit, když máte nejlepší léta dávno za sebou a na krku sestru - otravnou vozíčkářku, které jste možná nechtěně na ten vozík pomohli, čemuž se ale vůbec nevidím, ono mít za ségru takovou vyjukanou pipku jako je Joan Crawford, to by jeblo asi každýmu, nutno ale říct, že Bette Davisové ale jeblo na jedničku, navíc je tady už škaredá jak noc, čili např. děs ze stáří už asi ani nemusela moc hrát. Čili hlavně za excelentně jeblou Davisovou za 4. ()
Bratry jsme dnes začali, sestrami bychom mohli skončit - nepřestává mě udivovat, kolik filmů mě utvrzuje v odhodlání být do smrti i po smrti vděčná za to, že mám takové sourozenkyně, jaké mám. Holky, že vy byste mě ze schodů nikdy ne... proboha... jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-PLESK! ()
Dobrý příklad thrilleru (zde tzv. hagsploitation), kdy je stará klasika i po takové době velmi poutavá a dívatelná i dle dnešních kritérií - zde je za tím nejen skvělý vizuál v duchu gotického hororu, ale především J. Crawford a silně hráblá, tunou make-upu odpudivě "prezervovaná" B. Davis. Vidím sice poprvé, i tak bych označil její Baby Jane Hudson za jednu z nezapomenutelných postav starého Hollywoodu. Velkou devizou je i humorná dvojice Edwin a Dehlia Flagg. Takže těží z charisma, drží napětí, plážový finále je perfektní. Těším se mrknout i do zákulisí. ()
Jak tak počítám, toto je teprve můj třetí film s Bette Davis, ačkoliv ji jako herečku i osobu mám hrozně ráda. Film je hodně zajímavý, děj tu sice moc není, ale tady je to hlavně o obou hereckých představitelkách a o napětí, atmosféře. A ta je parádní. Pěkně dusná, film je hodně napínavý, obě sestry jsou mrchy, obě zároveň oběti, zahráno je to skvěle. Jelikož Bette Davis preferuju, i tady budu trochu subjektivně tvrdit, že byla lepší. Měla i zajímavější roli, kde toho zkrátka mohla ukázat více než Joan Crawford. Prostě a dobře, herecké výkony a ta atmosféra, která by se dala krájet, to dělá z filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane něco výjimečného. ()
Galéria (73)
Zaujímavosti (23)
- Snímek spustil vlnu hororů označovaných jako "pscho-biddy" nebo "hag-horror“, v nichž vystupovaly stárnoucí dámy v rolích trýznitelek i trýzněných. Mezi ty nejzdařilejší patří Strait-Jacket režiséra Williama Castlea (1964) s Joan Crawfordovou a Aldrichova Sladká Charlotte (1964) s Bette Davisovou. (Pavlínka9)
- „Baby Jane sme spravili za tri týždne. Tri týždne, pretože to bolo najviac, na čo nám bol kto ochotný dať peniaze. Kedykoľvek pán Aldrich (režisér snímku) išiel za niekým so žiadosťou o finančné krytie na tento film, povedali mu: tieto dve staré ženské? Nikdy! Keď konečne zohnal peniaze, mali sme týždeň na skúšanie a tri týždne na nakrúcanie,“ spomínala na nahrávke z roku 1969 Bette Davis (Baby Jane). (JančiBači)
- Ve scénách, kde Baby Jane (Bette Davis) napodobuje hlas Blanche (Joan Crawford), je ve skutečnosti slyšet hlas Joan Crawford, protože Bette Davis jej neuměla napodobit. (Kulmon)
Reklama