Big Eyes

I keď sa to možno nezdá, vážne ladené Big Eyes si v rámci previazanej dvojtematickej koncepcie - pozícia ženy v spoločnosti a umeleckej sfére, a hranica medzi tým "vysokým" a pokleslým "gýčom" (ktorý reprezentuje pop-art) - pokladá závažné otázky pre film i moderného človeka. Burton, pre ktorého sa jedná mimo Alice v krajine zázrakov o prvý film, v ktorom hrá hlavnú rolu žena, sa tak pripája k silnejúcej pozícii týchto tém v Hollywoode i svetovom filme, ktorý na jednu stranu dbá na genderovú problematiku, a na stranu druhú buď na rozdiely medzi vysokým a nízkym umením poukazuje, alebo ich rafinovane zmazáva. Zároveň ide v kontexte tvorby Tima Burtona o úprimne kritický sebareflexívny pohľad na jeho opulentnú efektnú tvorbu posledných rokov a po dlhej dobe napriek určitým nedostatkom (týkajúcim sa predovšetkým nerozvinutia dôležitých vedľajších postáv a všednejších kulís) skutočne "poctivý" malý film, svojou náladou pripomínajúci americké melodrámy z prelomu 50. a 60. rokov, ktorý nemá prehnané ambície a stojí prevažne na dialógoch a intenzívnych vzťahoch medzi postavami. Viac v recenzii. (25.02.2015)

Burtonov zrejme jediný ´´svetlý´´ a antirozprávkový ( rozumej štýlom prednesu ) snímok, ktorý bol zrejme jeho akousi slabšou chvíľkou a pozastavením sa nad vlastnou kariérov. Táto otočka ale nejak nezafungovala. Všetci chceme stále toho istého Tima a je to jeden z niekoľkých rejžov, ktorý proste bez svojich trademarkov nedokáže plne uspokojiť jadro svojho diváctva. (19.09.2022)

Burtonův režijní rukopis připomíná akorát pestrobarevný vizuál, ale reálně tu skoro není znát. Což vlastně vůbec nevadí a film se daleko více soustředí na obsah. Ten je vlastně docela banální, ale zároveň tak nějak prostě ze života. Úplně ten nejklasičtější příběh o holce se Stockholmským syndromem, ve kterém se chlap musí nejdřív začít vyloženě chovat jako totální ultrakretén, aby ji to konečně došlo. Samozřejmě, americké padesátky jsou poněkud polehčující okolností, neb tato doba emancipaci příliš nenahrávala a líbilo se mi, jak je tohle téma napříč filmem neustále, avšak velmi s citem připomínáno. (20.10.2022)

S Keaneovými je to složité. Kdyby Elizabet neuměla malovat, tak by se Walter nestal významným malířem. Kdyby však Walter nezachránil Elizabet před ex-manželem a neměl výjimečný dar výřečnosti, tak by se Elizabetiny obrazy s velkýma očima nikdy nestaly slavnými. Zbohatli na tom oba, ale všeobecná spokojenost se nekonala. Místo toho se konal soud, u kterého jsem se nedokázal postavit na stranu ani jednoho ze zúčastněných umělců. Ovšem sledovat pana Waltze mne neskutečně bavilo celou dobu a jeho exhibicionistické kousky u soudu byly prostě vynikající. (02.12.2015)

Waltz jako slabina snímku? Kdo by si to kdy doved představit, eh?! Nicméně je tomu tak... jeho Walter je fakt HODNĚ over the top, a bohužel zvládá táhnout dolu i celý delší pasáže filmu. Takovej 110% slizoun by možná nevlastním přičiněním stál za to, snad akorát kdyby byl v půlce filmu opravdu nařčen z pedofilie - jinak čistý zlo. Hlavně kvůli Waltzově postavě jsou nakonec Big Eyes čitelnější, než by měly, a ani nevyhnutelný vyhrocení situace potom nefunguje tak, jak by si jeden představoval. (Protože zápornější ultrazáporák se logicky dostává akorát ještě dál za čáru.) --- A štve mě to, vlastně i docela dost, protože potenciál to vážně mělo - to ne že ne. 1) Některá symbolika neměla chybu - viz Walterovo oko v klíčový dírce nebo krásná bilingvní slovní hříčka "senic-cynique". 2) Amy byla herecky naprosto přesvědčivá, až oscarová, a na rozdíl od Waltze se jí dostalo i solidně napsaný postavy. Líbilo se mi hlavně, že tak insecure vydržela bejt prakticky po celou dobu, i když se nálada a směřování snímku mezitim docela pružně měnily (nezřídka i ve prospěch její postavy). (09.01.2015)