Nebezpečná metóda

Netajím se tím že podobné dobové filmy nějak dvakrát zrovna nemusím a když se v nich prakticky jen nudně kecá, tak o to je mé zklamání potom větší. Dokonce i námět filmu je podstatně více akčnější než samotný film. Vidím dobře? Film je dokonce označován jako Thriller. Herci až na divnou Keiru jsou ale milimetrově přesní. (15.06.2012)

Nebezpečná metoda u mě dopadla tak nějak podle mých představ. Je to zajímavý a dobrý film, ale zároveň nijak úchvatná podívaná, která by stála za udržení v paměti na dobu delší než týden. Navíc se mi nějak nepodařilo sympatizovat s postavami, těžko říct, čí je to vina. Ale nelituju, že jsem Nebezpečnou metodu viděl. David Cronenberg odvedl slušnou práci, ale přecijen bych od něj více ocenil nějakou další mrazivou hororovou podívanou, se kterou dříve uměl opravdu ohromit. (12.02.2012)

Mistrovské dílo, z kterého budou téměř nekriticky nadšeni především jedinci obeznámeni s tvůrcovou ranou tvorbou, protože se zde navrací pojetí ženské postavy jakožto velmi destruktivního (rozpad vztahů a hodnot) a zároveň i tvůrčího prvku (represe ega sloužící k odhalení imanentního Já nesvázaného konvencemi). Cronenberg se evidentně dostal do stádia, kdy tematizuje své vlastní dílo, a tak diváci očekávající souboj dvou psychoanalytických mozků budou odcházet pravděpodobně zklamáni, ale Kanaďanovi fanoušci budou s disputacemi na téma identity a spojení sexu se smrtí spokojeni. Jenom si nejsem jist, nakolik tato trojitá adaptace (ze scénáře přes divadelní hru dle knihy do filmu) bude fungovat v českém prostředí, kde se bude chodit na značku "Cronenberg", když převládá nesmyslné uvažování o režisérovi - vzhledem k jeho tvorbě - jako "úchylovi", "podivínovi", "zvrhlíkovi". Přitom, jak dokázal i předtím, není jen vyznavačem čehokoliv béčkového a exploatačního, ale má stejnou měrou rád i klasiky, a tak po svérázné poctě Bergmanovi přichází se svou variací na Viscontiho kostýmní "senzuální" dramata a biopicy. Rozhodně nejde o povrchní film, ale o to, co se skrývá za tím povrchem... a pro neoformalisty zároveň jde o nebývale promyšlené dílo, stavící na triadičnosti prvků (postav, výstavby vyprávění i způsobů záběrování). Více zde. (13.01.2012)

Velmi zvláštní snímek, který potřebuje důkladnou psychoanalýzu pro jakékoliv objektivní hodnocení. První divácký dojem je značně chladný a odtažitý, teprve při bližším zkoumání vyjde najevo, jak důkladně promyšlený film je a jak se které psychologické motivy aplikují na filmařské postupy, jako takové... (05.02.2012)

Tak vám nevím, ale za tohle bych nařezala na holou spíš Cronenbergovi než Keiře... Pokud některý z jeho dřívějších filmů brousil po povrchu, bylo to proto, aby naznačil, že pod povrchem se nacházejí věci tak děsivé, že je ponechá na naší vlastní představivosti. Ale v tomhle případě je povrchnost jenom povrchnost, abych parafrázovala jednoho z hrdinů, a suše akademický výlet s přehrávající Keirou, jíž bych doporučovala prostudovat si Saturninova slova o podobnosti energických mladých dam s odhodlaně vystrčenou bradou a přiblblé opici, se tak zvrhl do... no, spíš nezvrhl, zvrhlá je spíš hra s divákem, který čeká něco jiného než suše odrecitovaný seznam pojmů a metod (sny-jasně, oidipovský komplex-že váháte, masochismus-nějaký by byl, akorát nebaví ani jednoho z aktérů, animus/anima-zvláště otravné, slovní asociace- hlavně ať to pozná i slepej) smíchaný s nepovedenou červenou knihovnou, která navíc dík lokacím připomíná cosi od Rosamundy. Myslím, že líp obsah filmu prorocky shrnula jedna moje kolegyně, když se kdysi překlepla ve zprávě a napsala: "Pacientka je spíče depresivní." Tahle metoda je zkrátka trochu moc bezpečná a unylá. A snesitelná jenom o prsa - a ještě k tomu o Keiřina. (12.03.2012)