Nebezpečná metóda

Pro všechny, co každý den přemýšlí nad stovkami maličkostí a neustále nad vším polemizují při cestě do práce, pro všechny, co si rádi hrají s písmenky, pro všechny, co milují četbu knih a libují si ve filozofii - zdá se mi, že zejména pro ně natočil Cronenberg jeho nový snímek. Netradiční Keiřin výkon, Fassbenderovo charisma, a Mortensenova DOKONALOST jsou potom už jen třemi šťavnatými třešničkami na vrcholku lahodného dortu... (27.01.2012)

Nebezpečná metoda u mě dopadla tak nějak podle mých představ. Je to zajímavý a dobrý film, ale zároveň nijak úchvatná podívaná, která by stála za udržení v paměti na dobu delší než týden. Navíc se mi nějak nepodařilo sympatizovat s postavami, těžko říct, čí je to vina. Ale nelituju, že jsem Nebezpečnou metodu viděl. David Cronenberg odvedl slušnou práci, ale přecijen bych od něj více ocenil nějakou další mrazivou hororovou podívanou, se kterou dříve uměl opravdu ohromit. (12.02.2012)

Kinematografická slast, technicky nesmírně promyšlená - avšak tím pádem i poměrně odtažitá a to i kvůli statické teatralitě, kdy postavy povětšinou hovoří v pokoji. Keira svým výrazným fyzickým herectvím, kdy místy vypadala, že jí čelist vyjede jako vetřelci, konečně dokázala, že umí hrát. Viggo s orálním fixací na doutníky je težce charismatický a Fassbender by měl přibrat, jinak si od něj žádná už naplácat nenechá./// Pro nás, kteří se (laicky) zajímáme o psychologii, je film zábavnou ilustrací plnou známých myšlenek obou velikánů psychoanalýzy s velmi energickými dialogy, ze kterých čiší inteligence. Obávám se však, že pro některé to bude jen suchopárné drama o nevěře "s těmi slavnými psychology", případně film na Cronenberga nečekaně krotký - a to je vzhledem k tématům jako libido, sex, S&M docela s podivem. Sexuální scény voyeristicky nasnímané přes zrcadlo (ha!) nemají šťávu a to nejen kvůli tomu, jak asexuálně Knightleyová vypadá. Vypadá to, jako kdyby Cronenberg své režisérské perverze potlačoval./// Na hudební doprovod je film skoupý a nabízí pouze několik krátkých částí skladeb či dokonce jen pár tónů. Jako kdyby nás chtěl obrat o všechno, co chceme, případně nabudit na velké finále, které se však nekoná. Ve scénáři není téměř žádná zbytečná věta, kameraman se ani jednou onanisticky neukájí záběry na přírodu nebo rozjitřené obličeje ve velkém detailu, ale přesto jsem měla pocit, že sedím v kině přes dvě hodiny. [Kino] (13.01.2012)

Čekal jsem více, dočkal se méně. Film byl těžší, asi jsem nebyl připraven. Každopádně Keira mě, ačkoliv jí mám hodně rád v této roli jaksi nesedla. Film byl více o rozhovorech. Točil se kolem velmi málo postav a tak je to podle mě méně barvité. Je zde řešeno velmi málo případů a tak pro mě diváka - který se zas tak moc nevyzná v tomto oboru nepříliš zajímavé i když dobře zahrané, až tedy na ruský přízvuk, který moc nebyl znát. :) (20.02.2012)

Téměř asexuální pohled na chtíčem zmítanou Keiru Knightley za použití nebezpečné metody cukru a biče. Vážený švýcarský doktor Jung se zaplete se svojí přitažlivou mladou pacientkou, pro níž jsou tělesné tresty ten největší rajc a hlavně pro její tělíčko, které ještě nezakusilo přítomnost mužského elementu. A ženatý Jung si vede ve své psychoanalýze zdatně, ovšem jen do doby, kdy zjistí, že mu jeho milenecký vztah s tak trochu pošahanou pacientkou přerostl přes jeho geniální hlavu a sobecké ego. Pak se mimoděk setká s proslulým Freudem, spřátelí se, pokecají o snech s "freudeovsky" osobitým výkladem, a pak se jejich cesty rozejdou, protože přece jen jsou to dvě velké osobnosti, které hlásají svoje názory a neradi přiznávají svoje případné osobní i vědecké prohry. Kdoví, třeba tak nějak mohlo probíhat setkání pánů psycho-vědátorů, a i když je film inspirován divadelní a románovou předlohou, Christopher Hampton svůj scénář přizpůsobil potřebám filmu, a lehce, a někdy i trochu víc úchylný David Cronenberg to pěkně natočil. Jen on, a ještě pár dalších režisérů, umí podat sexualitu takovým způsobem, že v podstatě banalita se změní na poutavé vyprávění, i když je to převážně v konverzačním duchu. Osobně tyto konverzačky nevyhledávám, ale tohle bylo něco jiného, a v případě Cronenberga se většinou vyplatí udělat výjimku a zajít si na jeho film do kina. Hlavně Keira Knightley by měla za svoje ztvárnění lepé ruské židovky Sabine Spilrein dostat nějakou cenu. Její proměna, až od legračního vysouvání sanice v sanatoriu až po ambiciozní ženu, přesvědčenou, že v životě je nejdůležitější nalézt sexuální rovnováhu, je vážně fascinující. Trochu upozaděně oproti její kreaci zůstává Michael Fassbender jako Jung a i Viggo Mortensen jako Freud, nedávající ani jediný záběr bez doutníku, a i když oba nehovoří svojí rodnou řečí, ale jen angličtinou s přízvukem, stejně neměli proti skvělé Keire nejmenší šanci zaujmout. Cronenbergova cesta do hlubin lidské sexuality a nenaplněné lásce není filmem pro každého a rozhodně netvrdím, že film má spád, anebo v něm není nouze o dramatické, a někdy trochu zbytečné vedlejší dějové linky (sexuální závislák Otto Gross), ale v globálu mě film zaujal svým neobvyklým zpracováním, dokonalým zachycením počátku 20. století a perfektním hereckým výkonem herečky, která je film od filmu stále lepší. 100% (03.02.2012)