Polnoc v Paríži

|| Scenár: Woody Allen | Hudba: Woody Allen | Produkcia: Letty Aronson, Stephen Tenenbaum, Jaume Roures | Distribúcia: Pathé (UK/France), Sony Pictures Classics | Štúdio: Mediapro, Gravier Productions | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 107,100,000 $ || Pri tomto filme si človek uvedomí, že Allenove filmy sa jednoducho nedajú opísať alebo vyrozprávať. Musia sa vidieť. Žial, nič iné napísať ani nemôžem, pretože by to bolo spoileriodné, čo len podškráva kvalitu scenára a nevypočítateľnosti. Humor znamenitý jak vždy. A negatívum? Tiež nič nepoviem: prezradil by som aj tým príliž veľa :) Ps: McAdams, Cotillard, Brody úžasný, Corey Stoll fenomenálny. | Videno v Palace Cinemas Praha, Slovanský Dum, 22.9.2011 | (30.06.2011)

Allen nezklamal. Se značnou výpomocí tradičně vynikajících herců a se svým nejinteligentnějším scénářem za dlouhé roky v zádech udělal magické Paříži tak skvělou a půvabnou reklamu, že tím naráz trumfnul skoro všechny své New Yorské balady. Cestování do minulosti nebylo ve filmu snad ještě nikdy tak vkusně zábavné a rozhodně nenajdeme jiné dílo, po jehož zhlédnutí bychom se chtěli o všech těch účinkujících legendárních umělcích, od Hemingwaye až po filmaře Buňuela, dozvědět úplně všechno.... Wilson je permanentně sympatický, McAdams hraje bohužel druhé housle, ale zase ji s grácií zastupuje neodolatelně rozkošná Cotillard. Možná až sám poznám krásy Paříže, bude to za 5*...... (29.11.2015)

Z toho, co jsem od Woodyho viděl rozhodně nejoptimističtější film, který je svým pohádkovým příběhem a tématy překvapivě univerzální. Tohle bych snad doporučil každému, komu jména jako Dalí, Hemingway nebo FS Fitzgerald alespoň něco málo říkají. Přesto bych se vrátil k tématům, které mě až překvapivě oslovily a jsou výborně zakomponovány do atraktivní podoby. Hledání vlastní cesty/identity, profesní pochyby a nepochopení okolí, únik do vlastního (fantasy) světa i ta samotná touha GIla, zapůsobit na osobnosti a motivovat je ke zlomům v jejich kariéře (proč neodejdou?)... aneb jak se vydat do minulosti a přesto zůstat tolik současní:). Vedle pochopitelně bravurních herců a vypointovaných výletů mezi malířsko-literární elitu minulého století patří rozhodně k vrcholu filmu společné scény Gila a Paula. Velmi svěží snímek se správnou dávkou optimismu. (12.10.2011)

Snímkem se nese určitá vibrace a já jsem (zdá se, z našeho sledovacího ansáblu, osamocen) jí s potěchou naslouchal. Možná je to kouzlo Paříže, které táhne do minulosti... taky často říkám že jsem se narodil do špatného času... možná jistá spřízněnost s nerozhodností hlavního hrdiny a jeho hledáním (ženy?) sebe sama. Obsazení je podařené. Wilsonův lehce vyjevený výraz je zcela na místě, Rachel McAdams zcela moderní, Marion Cotillard krásně dobová i známé zváře známých osobností byly fajn. No a finální "rozhodnutí"? Asi vím co bych udělal já, ale byla by to těžká volba. (03.03.2012)

Woodyho pocta době, kdy Absinth tekl proudem a užvaněná dekadence se šířila jako syfylis Montmártrem. Všichni ti, co v přepatlané modré krychli s okem na prdeli nadšeně poznávají ony ladné křivky Piccasovy souložnice, co nechcípli nudou, když se vydali (už po několikáté!!) s Hemingwayovým dědkem unyle rybařit nebo se rozplývají nad pažvásty babochlapské, lesbické feministky s bobrem po pupek jménem Gertruda, romanticky jásají v pozadí s molovou harmonikou a chrchláním Edit Piaff. My, co nemáme v kapse ani ten jeden Frank a realisticky vidíme za tím vším ve své omezenosti i ty žluté hleny alkoholiků na Bulváru Saint-Michel, smrdící splašky a zvratky v Seině, Vítězný oblouk posraný holuby, psí hovna v Bouloňském lesíku, a co víme, že Marie Claire má minimálně kapavku, jsme od takových rádoby romantických, kýčovitých blafů naštěstí oproštěni. (08.10.2012)