Srbský film

Srbské psycho horor porno drama o pornoherci, kterého nadopují býčí viagrou. Zbytek je na divákovi. Těžko zařaditelný a hodnotitelný pokus, který by moc rád diváky posadil na prdel, ale mohutný krok mu k tomu schází. Skomírající pornohvězda Miloš dostane lukrativní nabídku od bohatého režiséra Vukmira, který jen celou dobu mele cosi o umění a jeho významu, ale obsah „ojedinělého“ projektu prozradit nechce.. Hranice filmového nevkusu se zase posouvají o krapet dál, jenže nabízí se otázka – kdo o to vůbec stojí? Kdo se chce dívat na omylem znásilněnou vlastní unesenou ženu a malého syna? Opar antické tragédie nedokáže nikam posunout příběh, který se nejednou sype jako domeček z karet. Ocenil jsem (svým způsobem) Martyrs i Inside, ale tohle už mi příliš nešlo. Navíc by mě zajímalo, co na to říkali herci, když se jim do rukou dostal scénář.. já bych asi volal policajty. Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. já se k ní ale nehodlám připojit, ani srbský přírůstek už vidět nikdy nechci!! (30.11.2010)

„Odpad!“ nezvyknem dávať filmom s formálnymi a hereckými áčkovými parametrami. Ak sa tak stane, musí ísť o film, ktorý sám seba mimoriadne zhadzuje a robí všetko preto, aby som ho ináč ako „odpad!“ ani vnímať nemohol. Srpski film zabŕda do podobných tém ako Schumacherovych 8MM – psychika človeka pod deštruktívnym vplyvom extrémneho porna a borenia najhorších tabu. Na rozdiel od 8MM, ktorý s týmito háklivými témami pracoval opatrne, v rámci psychologického podkladu napínavej thrillerovej žánrovky, sa Srpski film vyžíva v ich prvoplánovom a buransky samoúčelnom podaní, a hrdo to považuje za svoju najväčšiu devízu. Majstrovské dielo vo filmovom zhmotnení sociálnej retardovanosti. (02.01.2011)

Nemůže si hrát na „uměleckou formou ztvárněnou“obžalobu zvráceností a zla ve filmech něco, co je samo čiré zlo a NIC VÍC NEŽ SNUFF, chabě maskovaný nějakými rádoby intelektuálními a pseudopolitickými žvásty. // nová část komentáře: Mě osobně by bylo ctí a potěšením zajít si s Faustkou u nás v Plzni třeba do Besedy na jakýkoli pořádný splatter, který by (jako mnou uznávaná specialistka) vybrala. Ze sálu bychom vyšli spokojení, ona třeba i unešená, a já bych jí gentlemansky z vlasů a z ramen ometal krvavé zbytky nejrůznějších vnitřností. Pak, při večeři nad špagetami a s pusou od kečupu, bychom detailně probírali, kde a jak konkrétně mohli tvůrci filmu ještě víc přitlačit na motorovou pilu... // Sice nejsem žádný znalec, ale pěkných pár pěkných brutálů už jsem si taky s gustem vychutnal. Jenže u těch jsem cítil, kromě omamné vůně hektolitrů krve, také ducha filmařiny, nadsázku, lásku k žánru... a režiséry i těch největších ujetin, které mi kdy sevřely žaludek, bych klidně požádal o autogram, kdybych autogramy sbíral... A nechci složitě řešit, kudy vede umělecká čára mezi reálným a kašírovaným snuff. Co jsem ze Srbského filmu cítil, to totiž vím naprosto přesně a zcela jistě: TOHLE NATOČIL ZLEJ ČLOVĚK. _____ Poznámka: jedná se o přepsaný komentář, původní byl celostránková tapeta, nevýstižný a konfrontačně laděný. Stalo se. A vyřčené slovo ani párem volů... proto jsem ponechal původní komentář dostupný (na mém profilu, na konci hlavní strany) (05.01.2013)

Snuff s dějem, snuff v hávu antické tragédie. Silné, skvěle zahrané, vyhrocené jako máloco, překvapivě zcela neamatérské, řemeslně bezchybné, ale i tak bych to nikomu nikdy nedoporučil. Nikdy. Stejně tak jako bezpečně vím, že se na to již nikdy nepodívám. Nikdy. Ve své podstatě naprosto nehodnotitelné, protože co pár minut to oscilace po celé hodnotící stupnici od nefalšovaného nadšení, přes znechucení nad sebou sama, pohrdání tvůrci až po vyhlášení války Srbsku... PS: Krásně to vyjádřil Tim Anderson z Bloody Disgusting: "You don´t want to see Serbian Film. You just think you do." (25.07.2010)

Jsem poněkud na rozpacích, jak film zhodnotit. Nabízí se otázka, co tím chtěl režisér opravdu říci, nebo jestli chtěl vůbec něco říkat. Jako kritika zvrácené společnosti film moc nefunguje. Divák se nedozví, komu je určen natáčený snuff, a tak ani neví, koho chce režisér ze všeho zla na zemi obvinit. Pasoliniho Saló jasně ukazuje na skupiny ve společnosti, jež jsou zdegenerované a prolezlé dekadencí. Martyrs pro změnu představuje skupinu lidí, která chce za každou cenu zjistit, co provází odchod ze světa. Zde jakoby bylo prázdno. Triky jsou vcelku zdařilé, i když například nemluvně je gumové, jak nejlevnější panna z Číny. Po vlně brutálních filmů z Francie a Asie snad nikoho znalého tenhle film šokovat nemůže. Navíc, vše je jen triková záležitost, kde lze hodnotit pouze řemeslnou kvalitu. Herci se určitě, jak dle četných výpovědí při podobných natáčeních říkají, královsky bavili. Divák už se baví o něco méně. Oceňuji kameru, vhodně zvolenou hudbu a vcelku ucházející konec. Škoda, že chybí nějaká nosná myšlenka. Pokud by šlo čistě o horror, pak by to nevadilo, jenže tenhle film se tváří jako sociální studie společnosti, což opravdu není. (03.05.2012)