Halloween

Očakávaná nostalgia sa veru nekonala a dejová línia Laurie Strode je postavená tak trochu na hlavu. Svoj život obetovala tomu, aby naučila svoju dcéru brániť sa pred zlom/Michaelom a nakoniec sa ani jedna z postáv nespráva v akcii racionálne. Michael navyše pri vraždení nepoužíva žiaden špecifický kľúč, pričom sa prapodivnou náhodou zameria práve na okolie Laurinej vnučky a k Laurinmu domu sa dostane úplnou zhodou náhod. Samotný Myers je síce v boji oproti každému výsostne OP, ale chýba mu akýkoľvek náznak stratégie, a tak sa len náhodne potuľuje vraždí, pričom úplnou náhodou zväčša narazí na väčšinu hlavných postáv. Všetky tieto logické kiksy mi nedovolili užiť si nový Halloween naplno. (09.12.2018)

Michael Myers nemá rád, když ho někdo nutí do konverzace. Nový Halloween je konvenční (jinak to ani udělat nešlo), ale velmi slušně natočené pokračování, které ze všeho nejvíc ctí originál - věrně opisuje prostředí a vybrané scény původního filmu, některé hravě obměňuje a rozšiřuje. Navíc velmi dobře pracuje s nostalgií (když si Michael nasadil svou ikonickou masku, celý narvaný kinosál explodoval euforií). Film by se dal pomyslně rozdělit na dvě části - v první se nám dostane nemálo vražedného řádění napříč městem Haddonfield, kde Michael likviduje celou řadu víceméně plochých charakterů, ke kterým divák nestačí emocionálně přilnout, a tak si v této části přijdou na své hlavně fanoušci čistokrevného slasheru a všemožného škrcení, bodání a lámání vazu. Přibližně v polovině přichází velice diskutabilní zvrat v chování jedné z postav, což slouží jen jako berlička pro posun děje. A nakonec v druhé polovině se přesouváme do prostředí jednoho domu, kde začíná naháněčka hlavních hrdinek, na kterých divákovi konečně záleží, a v tu chvíli se dostavuje opravdu intenzivní hororové napětí a nejsilnější chvilky filmu. David Gordon Green se za svůj příspěvek do hororové série rozhodně nemusí stydět. A je zajímavé vysledovat, že kvalitní Halloween přijde jen jednou za dvacet let (1978, 1998, 2018). [Sitges 2018] (13.10.2018)

Nový Halloween možná není tak děsivý jako ten z roku 1978 a stejně zábavný jako H20, ale stále je dost podnětný a sebeuvědomělý, aby nešlo o zbytečný sequel. Lze jej sledovat třeba jako morbidně vtipnou polemiku s filmy a (dokumentárními) seriály, které se zlo snaží pochopit (např. s pomocí psychologie). Laurie Strode ví, že občas je lepší moc se neptat - jak činí ostatní postavy, snažící se Myerse (kterým jsou fascinovány podobně nezdravě jako někteří hororoví fanoušci) přimět, aby se vyjádřil (což většinou učiní, ale ne tak, jak by si představovaly) -, ale prostě vzít do ruky kuchyňský nůž nebo brokovnici. Nejen na příkladu Laurie pak Greenův trojgenerační horor ukazuje, jak se ženy během uplynulých čtyřiceti let naučily účinněji bránit nebezpečí a vzpírat přiděleným rolím (krom kostýmového gender swappingu na halloweenském večírku dojde i na převrácenou variaci jedné slavné scény z prvního Halloweenu). Přesto musí nadále čelit nedůvěře a podezření, že jsou psychicky vyšinutými hysterkami, v čemž jde film hodně s dobou. Režii není co vytknout a z hudby otce a syna Carpenterových tuhne krev v žilách. Když navracet k životu kultovní filmy, tak alespoň takhle. 85% (16.10.2018)

40 let, působivá hudba i Jamie Lee Curtis zpět na scéně a někde vzadu je i John Carpenter solidně cítit. Právě on to celé odstartoval, po něm přišly vesměs zoufalé pokusy, nicméně některé bavily, třeba jako ten na dvacetileté výročí, kterak tehdy Laurie Strode sekyrou razantně ukončila život svého neposlušného brášky. Nyní ovšem navazujeme přímo na originál, blíží se další tradiční vyhánění bubáků a vyrážení dětí v maskách na koledu, a Michael u tohohle mejdanu nehodlá chybět. Uvadající série prostě chce chytat další a další dech. Z někdejší hrdinky je babička a tvůrci jí dopřáli důstojné zadostiučinění. Hrůza ji sice provází celý život, neustále je na hraně paranoi a na návrat chodícího zla bez emocí neúnavně vyčkává. Při převozu z detenčního ústavu Michael Myers skutečně utíká. A začíná řádit. Expozice je dlouhá, režijně nijak zajímavě uchopená. Pak to ale přijde. Samozřejmě nesmíme přemýšlet nad tím, že 40 let v izolaci by s ním udělalo své (sic mu stačí výhradně kuchyňský nůž, ale na moderní technologie přeci jen naráží), nemůžeme úplně vážně řešit hrdinčin dům prošpikovaný pastmi, nekritizujme ani lehce nesmyslné jednání řady postav, neměli bychom ani moc vytýkat, že chybí sofistikovanější průběh nebo prostě cokoliv navíc. Prostě bychom si to celé měli užít. A já si to užil. PS: Až tedy na ty smrady (snad celá třída puberťáků) v kině, kteří rozhodně neviděli originál, žánru nerozumí, o Carpenteru si myslí, že je youtuber, a jediné, co zvládli, byly pytlíky chipsů a dementní poznámky. (19.10.2018)

Dravec nechce umřít, dokud nepokoří svojí kořist. Ale to samé platí o kořisti. David Gordon Green vyřezal a pečlivě nasvítil důstojnou poctu nepřekonatelnému originálu, které mocně brousí ostří famózní soundtrack dokazující, že podobně jako Michael ani Johnovi tunes z osmdesátých nestárnou. Atmosféra je hutná, homage elegantní, kamerové jízdy hladké, lekačky ne úplně invenční, ale atmosféra řízná... nevidím důvod proč se nenechat zas jednou naporcovat. (16.10.2018)