Deti moje

Nie som nijak ovplyvnený šarmom a osobnosťou charizmatického lámača ženkých sŕdc Georgea Clooneyho. Ja si ho pamätám najmä ako borca, ktorý takmer zabil Batmana. A to tým, že ho stvárnil v snímku "Batman a Robin". To bol fakt filmový prúser. Clooneyho filmom sa však cielene nevyhýbam, občas si nejaký pozrem. Dnes to bol titul "Moje deti". Typický hollywoodsky produkt. Obrovský rozpočet, mainstreamový rodinný scénar, atraktívne prostredie, profesionálna réžia a slávna hviezda v hlavnej úlohe. *** (21.07.2017)

Tento film ma definitívne utvrdil v tom, že George Clooney je pán herec a zaslúži si byť v mojej topke. Dakedy som ho vôbec nemusel, ale už vo viacerých filmoch bol hlavným charizmatickým ťahúňom. Deti moje sa po filme 50/50 pozerajú na vážnu trúchlivú tému podobne a to láskavo a s humorom. Silný príbeh, dobrí herci, pekné prostredie, emócie, nadhľad a moja spokojnosť. (18.02.2012)

Skákal pes přes oves přes zelenou louku......Říkáte si, že jsem se definitivně pomátl?! To již dávno, nicméně tímto jsem chtěl pouze říci (poukázat na to), že to, co je milé a hodno obdivu u 4 letého děcka, působí (jemně řečeno) poněkud rozpačitě u renomovaného herce (režiséra). The Descendants jsou dalším potvrzením (si) faktu, že tato (apod. témata) za velkou louži nepatří, čti neumí je (všechna čest všem vyjímkám). Chtělo by to mít „koberečkové“ ambice a jít cestou „nezávisláku“, zůstává však u tuctové (mainstreamové) (pod)průměrnosti. Víc se mi ani nechce rozepisovat, snad s dovětkem, že osobně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to (alespoň v nějaké kategorii) cinklo. Pouze by to podtrhlo zaoceánský pohled na dané téma. Na jedno ocenění však snímek aspiruje (to bych mu zase křivdil). NEJotravnější a NEJnepřirozenější (to včetně napsaných replik a následného podání) s dovětkem: nikdy bych si nepomyslel, že tato slova vyřknu zrovna ve spojení s G. Clooneym, ale tohle bylo scénáristické, režijní a hudební Waterloo, jehož 70min sledování mě stálo 5 let života. Na zbytek jsem neměl dostatek sil. Zase tak otrlej (jak jsem zjistil) nejsem! Když už si někdo (kdokoliv) k zfilmování vybere takovéto téma, musí zákonitě počítat s tím, že jeho snímek bude podroben nejednomu zevrubnému srovnávání. O to víc záleží na následném zpracování. A výsledek? Tentokrát bych si vypomohl názvem jiného snímku. Georgi (resp. Sašo) vypadá to, že jste (v tomto případě) byli http://www.csfd.cz/film/32453-u-konce-s-dechem/ Typický příklad toho, jak nenaložit s daným tématem a polehčující okolností nemůže být ani fakt, že mnohé tvůrce by daná látka sváděla k (ještě) většímu patetizování (když pominu samotnou skutečnost, že to není hlavní úskalí snímku). WTF, to má být jako omluva (čti alibi)?! P.s. upřímně řečeno, snímku dvakrát nepomáhá ani skutečnost, že je zasazen do „prosluněnných palmových pláží“. Při těch „překrásných záběrech na místní krajinu (stejně jako srdceryvných scénách (roz)loučení se protknutých libozvučným vybrnkáváním“) jsem si více než jen pohrával s myšlenkou prohnat si kulku hlavou (resp. vydloubnout oči a propíchnout ušní bubínky). Ne, nejsem cynik, nechám se občas dojmout, ale ne za každou cenu! Anebo možná jsem.... Sašo, zkus se (propříště) zavřít (min na měsíc) doma a jako „studijní mat.“ stále dokola sjíždět http://www.csfd.cz/film/253275-biutiful/ či http://www.csfd.cz/film/159-magnolia/ Třeba potom natočíš (znovu) i něco podobného jako hořkosladkou http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka/ ze života nebo Ti definitivně jebne a dočkáme se třebas žánrové lahůdky ve stylu Roba Zombie(ho). Ať tak či tak, v obouch případech to (pro nás diváky) bude výhra! P.p.s. zajímalo by mě, zda i knižní předloha dosahovala „vysoké kvality“ filmového zprac. nebo se chybička vloudila až při následném nešťastném zásahu scénáristického dua Saša Payne – J. Rash. Něco mi ale říká, že pídít se potom (tentokrát) raději nebudu..... (16.02.2012)

Podivný príbeh ponúka vcelku novú, nie príliš okukanú tému. Ponúka nepríjemné nahliadnutie do rodinných vzťahov medzi otcom a jeho dcérami. Pohľad do pocitov z nečakaného odhalenia nepríjemnej pravdy, ktoré ovplyvní ich lúčenie s umierajúcou matkou. Ponúka trochu dojatia, trochu úprimnosti, trochu humoru. Všetko je decentne a citlivo podané. Záver bol však dosť neuveriteľný. Celý snímok bol presne dávkovaný zmesou humorného nadhľadu a dojatia. Koniec síce vyšumel do prázdna a skoro zabil hutné - pôvodne horké a realistické pocity, ktoré film toľko odlišovali od iných, podobných. (09.02.2015)

Říkám to se zklamáním, ale za posledních šest měsíců jsem viděl alespoň pět podobných rodinně dramatických snímků, které byly jednoduše lepší, lidštější, svěžejší. A méně šly po tom „jistém".. Děti moje až příliš přiznávají, že chtějí hlavně dojímat. Na řídký děj jsme u Payna zvyklí, těšíme se spíš na podmanivou atmosféru a skvěle napsané dialogy. A tady můžeme čekat problém. Neříkám, že Děti moje nemají řadu povedených a vypointovaných (a samozřejmě skvěle zahraných) scén, ale mezi nimi je až příliš vaty a laciného sentimentu a nepomůžou (spíš naopak) ani havajské odrhovačky. Což je minimálně škoda, protože Payne má skvělý cit pro situace ze života obyčejných lidí a přenášení hřejivého humoru na plátno. Ty dvě hodinky sice utečou jako voda, víc ale čekat nemůžeme. Nepomáhá ani umístění děje na Havaj a linie hledání identity. Fakt mi bylo jedno, zda hlavní hrdina pozemky prodá či nikoliv. Clooney je coby záložní rodič výborný (nicméně nikoliv výborný na Oscara), Shailene Woodley snad ještě lepší. Sečteno, podrženo: pomalá nezávislá konverzačka, místy ale trestuhodně prázdná. (15.02.2012)