Něco jako komedie

Tak aby ste vedeli, mne sa to náramne pozdávalo. Videla som Hangover, nepáčil sa mi (čo som asi jedna z hŕstky) a postava, stvárňovaná Zachom Galifianakisom ma tam nesmierne iritovala. Táto rola mu, naopak, celkom sadla, osoba tragikomického "spolupacienta" mi prišla nielen zaujímavá, ale zo všetkých vedľajších úloh asi najfascinujúcejšia. Áno, bolo tam gýču a klišé minimálne za dva kýble, a vôbec - môžem si dovoliť tvrdiť že viem, že takto to teda v psychiatrickej liečebni nevyzerá (ale bohvie, Američania sú predsa len prazvláštni), ale tu mi to až tak nevadilo, bolo to dojemné, pekne a nápadito spracované a Under Pressure som si spievala ešte dva dni. (04.08.2011)

Příručka pro mladistvé trpící existenciální krizí aneb jak to tu vše přežít a nezbláznit se z toho. Dospělý člověk ale tenhle nevážný pohled na depresi nejspíš tolik neocení, na to je zde moc naivity a povrchnosti. Přesto občas neuškodí připomenout si, že některé problémy nejsou tak velké, jak se zdají, a že je někdy potřeba na chvíli se zastavit. Možná pak i najdeme radost tam, kde bychom ji nečekali. (31.01.2011)

Nevýrazné drama o teenagerovi, který má na chvíli pocit, že dospívání už nezvládne a na tu chvíli ho k sobě přichýlí státní psychiatrická léčebna. Za pět dní se chlapec vypořádá s depresemi, potká nakrátko přítele v dospělém pacientovi a najde lásku. Film ozvláštňují pestrobarevné pasáže chlapcových představ. Slabý příběh a zbytečné postavy, které se v ději jenom mihnou nebo v něm vysloveně překáží, jako například terapeut, který mladíka uvede na oddělení, pak se zbůhdarma vyskytuje v pár záběrech a nakonec se s ním rozloučí, se slovy, že mu bude chybět. A to jako proč, když si řekli jen „Ahoj“ a „Nashle?“. Závěrečný večírek, kde všichni vesele tančí, završil zbytečný film ještě klišoidní tečkou. (18.01.2016)

Dráma (od komédie to malo naozaj ďaleko) o pobyte na psychiatrickej liečebni očami teenagera. A nemyslím tým dej očami hlavného hrdinu, myslím tým film očami tvorcov. Naozaj mi to pripadalo, akoby príbeh napísal niekto, kto ešte nevyšiel strednú školu; postavy pôsobia (väčšinou) nereálne a romantická rovina je príliš idylická. Jednoducho ide o emo fantáziu, ktorú budú žaby s prehnaným make-upom žrať. Hlavný hrdina sa chce zabiť kvôli nešťastnej láske a zoznámi sa s dievčaťom, ktoré sa reže do rúk. Pomocou odkazu na lístočku. Aké originálne a bežné. Na druhej strane, ak hovorím, že mi film pripadal vyrozprávaný očami teenagera, nemyslím to nevyhnutne ako zápor. Nech už to písal ktokoľvek, aj keď výsledok pôsobí naivne, otec projektu mal rozhodne talent, čo potvrdzuje množstvo kreatívne natočených scén. Veľkým plusom je aj Zach Galifianakis, ktorého som videl prvý krát v normálnej úlohe. A to už musel byť v mojom podvedomý zakorenený ako riadny magor, keď je jeho normálnou úlohou pacient na psychiatrii. (20.08.2011)

|| Scenár: Anna Boden, Ryan Fleck / It's Kind of a Funny Story by Ned Vizzini | Hudba: Broken Social Scene | Produkcia: Kevin Misher, Ben Browning | Distribúcia: Focus Features | Štúdio: Alliance Films, Misher Films, Wayfare Entertainment | Rozpočet: 8 miliónov $ | Tržby: 6,491,240 $ || Zo začiatku šialene patetický, nič nehovoriaci lacný blábol, z ktorého sa postupne vybuduje slušná psychologická dráma na štýl oslavného veršu života ako takého. Hlavný predstaviteľ mi prišiel trochu nepresvedčiví, samozrejme jeho situácia si to v roli vyžiadala, preto je ťažké posúdiť, čím to mohlo byť. Zach Galifianakis je úžasný herec a nadmieru zábavný ksicht, no pozerať sa hodinu a pól na jeho znudenú tvár tiež nemôže byť žiadnou výhrou. Preto len priemerne. (02.08.2011)