Spi, děťátko, spi

Velice silný film, který by zasloužil širší distribuci. Neuvěřitelně zajímavý příběh čtyř dívek vyniká sklíčenou a depresivní atmosférou ztracených existencí. Herecké výkony všech čtyř jsou vyrovnané a žádná moc nevyčnívá. Za zmínku ale rozhodně stojí Stephanie Leon, která je neuvěřitelně charismatická a velmi dobře hraje. Civilně pojaté postavy byly to nejsilnější, co film nabídl. Jediný, co mi vadilo, že každej chlap tu byl zobrazen negativně (někdy až příliš) a to, že linie s tajemnou dívkou a jejím osudem se později bohužel dala odhadnout a nepřekvapila. Jinak ale opravdu dost velká a působivá síla, která donutí k zamyšlení. Příjemně překvapí taky konec, který nesklouzne k happyendu. Chtělo by to, aby to vidělo víc lidí. 80% (19.02.2011)

Zkraje se mi to zdálo celé tak nějaknic moc, ale pak to začalo být zajímavé. A tak osudy čtyř žen, z toho dvou narkomanek, jedné se sklony k sebepoškozování a čtvrté s nevydařeným pokusem o sebevraždu, ty osudy vás postupně vtáhnou a vy si říkáte -je slaboch?není? Odpusrí nebo to vůbec nejde? Co bych dělala na tom místě? Za perfektní herecké výkony, skvělou hudbu a kameru určitě čtyři hvězdy. (10.11.2012)

Výborná dánská Road movie s naprosto úžasným obsazením čtveřice mladých dívek. Mně zaujal zejména charakter introvertní, tiché Barbary v prodání Malou Reymann. Připomínala mi něco mezi Kristen Stewart a Ally Sheedy ve Snídaňovém klubu. Dokonalý protiklad oproti sebevědomé, životem protřelé Charlotte, jíž ztvárnila Stephanie Leon. Stejně jsem si říkala, že by se mezi těma dvěma mohlo něco stát, protože takové to nenápadné jiskření tam mezi nimi probíhalo:) Když se pak ukázalo, že můj "sense" byl správný, byla jsem ráda:) Závěr je velmi silný, i když mi přišlo, že na to, jakou měla vůli se se vším poprat, to všechno skončila moc brzo. Se min kjole je po všech stránkách v podstatě bezchybný snímek. (30.04.2017)

„Dveře se nezamykají, ale jsme raději, když oznámíte službě, než půjdete do města. Totéž platí pro sebevraždy. Nejdříve si o tom promluvíme.“ Hella Joof mě zaujala už pohodovou komedií Téměř dokonalý. Tento snímek je z jiného, temnějšího soudku. Rebelská světoběžnice Charlotte, sebepoškozující se Barbara, stále otrávená Stef a po své rodině toužící Nadia. Hlavní hrdinky, z nich si každá vysloužila označení „feťačka“, se vydávají na dalekou cestu. Během této „dámské jízdy“ se divák dozví víc o jejich osudech a bude jen na něm, zda se bude snažit tohle chování pochopit či je odsoudí. Neb ony nemají vůli se změnit, když je každá z nich nějak „poškozená“ a naději na šťastný život nevidí. Hella Joof to sice natočila ryze ženskou optikou, ale snad každý divák alespoň trochu schopný empatie se může do postav vcítit, bude-li chtít. Otevřený konec mi nevadí, tím spíš, když událost, jež mu předcházela, měla svůj emoční dopad. Za mě solidní 4*. „To je nádhera. Škoda, že se na mostě nesmí zastavit.“ - „Rozhodnutí je na nás.“ (13.03.2022)

"Nebudeme močit na hrob dítěte, vymočíme se raději na zedníkův hrob. Co bys chtěla mít na náhrobku? Nejlépe něco jako odpočívej v pokoji. A ty? Nic..." Toť jeden z parafrázovaných rozhovorů mezi čtyřmi hlavními protagonistkami. Film, který opět hrábl hluboko do duše... P.S. Stephanie Leon v roli Charlotte mě svým naprosto "vostrým hereckým způsobem" zaujala již ve filmu Råzone (Ostrý holky). Svou skvělou formu potvrdila i v této road movie. (19.02.2011)