Spi, děťátko, spi

Hodně dobrá severská road movie, která by, nebýt toho zvláštního závěru, ode mě získala plný počet. Nejde jen o dobrý scénář, ale hlavně titulní čtyři hrdinky hrají přesvědčivě. Nejvíc mi sedla asi Charlotte svou bezprosředností a upřímností. Scéna u dveří s dítětem byla tak přirozená, aý jsem měla pocitm, že sleduju dokument :-) A to samé následně na dětském hřišti. Myslím, že lepší je od tohohle filmu příliš nečekat, protože jedině tak bude divák mile překvapen. Myslim, že asi upravim svůj pohled na road movie a stane se z nich jeden z těch zajímavějších filmových zážitků. (15.03.2012)

Nadherny film o styroch zenach na uteku, z ktorych tri nemaju jasno v tom, co spravia so svojim zivotom... Ale jedna z nich im tu cestu svojou svojskostou ukaze. Strasne sa mi pacilo, akym drsnym sposobom bol film natoceny, praca s kamerou a hereckami bola uzasna. Naozaj vyborny film a skandinavska tvorba zostava aj nadalej mojou najoblubenejsiu. (02.08.2010)

Zkraje se mi to zdálo celé tak nějaknic moc, ale pak to začalo být zajímavé. A tak osudy čtyř žen, z toho dvou narkomanek, jedné se sklony k sebepoškozování a čtvrté s nevydařeným pokusem o sebevraždu, ty osudy vás postupně vtáhnou a vy si říkáte -je slaboch?není? Odpusrí nebo to vůbec nejde? Co bych dělala na tom místě? Za perfektní herecké výkony, skvělou hudbu a kameru určitě čtyři hvězdy. (10.11.2012)

Drsné, pravdivé, bolestivé. Drama, které s neuvěřitelnou lehkostí přecvakává mezi žánry. A scénář, který dává smysl - Charlotin problém jsem vycítil po půlhodině. Dramatické scény, střídá uvolněnost road-movie a v nečekaném okamžitu sledujeme neskutečně napínavý thriller (minimálně dvě scény). K tomu dechberoucí odtažitá kamera. Neznámé herečky koncertují a ani jedna nesklouzává k přehrávání, a že nehrály jednoduché postavy. Žádná z holek neměla černobílý charakter a jejich činy byly odůvodnitelné (byť někdy s obtížemi). Konec uzemňující. Emoční dopad na mojí osobu větší, než v případě českých Pusinek, tudíž s hodnocením neváhám. Šokující a zcela nečekané překvapení na úvod Tour od obávaných Dánů. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (01.04.2015)

„Dveře se nezamykají, ale jsme raději, když oznámíte službě, než půjdete do města. Totéž platí pro sebevraždy. Nejdříve si o tom promluvíme.“ Hella Joof mě zaujala už pohodovou komedií Téměř dokonalý. Tento snímek je z jiného, temnějšího soudku. Rebelská světoběžnice Charlotte, sebepoškozující se Barbara, stále otrávená Stef a po své rodině toužící Nadia. Hlavní hrdinky, z nich si každá vysloužila označení „feťačka“, se vydávají na dalekou cestu. Během této „dámské jízdy“ se divák dozví víc o jejich osudech a bude jen na něm, zda se bude snažit tohle chování pochopit či je odsoudí. Neb ony nemají vůli se změnit, když je každá z nich nějak „poškozená“ a naději na šťastný život nevidí. Hella Joof to sice natočila ryze ženskou optikou, ale snad každý divák alespoň trochu schopný empatie se může do postav vcítit, bude-li chtít. Otevřený konec mi nevadí, tím spíš, když událost, jež mu předcházela, měla svůj emoční dopad. Za mě solidní 4*. „To je nádhera. Škoda, že se na mostě nesmí zastavit.“ - „Rozhodnutí je na nás.“ (13.03.2022)