Obsahy(1)
Profesor Vopěnka je světově známý český matematik, autor mnoha knih zabývajících se historií matematiky, především geometrie, a originálním myslitelem propojujícím matematiku s filozofií. Veřejně známým se stal především autorstvím největšího čísla (tzv. Vopěnkův kardinál) a svým dvouletým působením v politice - byl prvním polistopadovým ministrem školství. Jeho portrét pracuje s úlomky každodennosti, v níž se Vopěnka pohybuje nebo která se otiskla na jeho minulosti. Práce s obrazy v nich však hledá abstraktní kvality a snaží se diváka inspirovat k soustředěné interpretaci slov, jež mapují osobnost Vopěnky - matematika. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
Matematika, geometrie a jejich abstrakce do vizuální formy, která doplňuje komentář profesora Vopěnky, mi přišly vhodné a působivé, dokonce i ta podivná hudba začala časem dávat smysl. Je vidět, že autorka nad portrétem slavného matematika přemýšlela. ()
Dokumentárně esejistická koláž, ve které se prolínají jak archivní záběry, animované pasáže, tak i záběry geometrických obrazců, vše navíc velmi zdařile zvukově zarámované nezvyklým hudebním doprovodem, především ale komentářem profesora Vopěnky a příležitostnými glosami Andrey Slovákové. ()
"Človek by si mal vážiť to, čo sa stane všeobecnou vecou, všetci ju používajú a nikto už nevie, kto ju prvý vymyslel." Krásna úvodná veta (osobne je pre mňa takouto vecou najmä splachovací záchod) pokračuje komentármi prof. Vopěnku o svojom živote, názoroch a filozofii, vše prerušených poučenými otázkami režisérky, pričom obrazový podklad prechádza od všedného zobrazenia pracovne profesora do exteriérov, útržkov minulosti z dochovaných amatérskych flmov. Pritom sa vytvára zaujímavá paralela medzi vyslovenými a napísanými myšlienkami a obrazovými hrami svetla, tieňa, či rôzne nasnímanými povrchmi vodnej hladiny. Oživenie dodáva niekoľko animomaných vsuviek. Keďže mi dokument stál za opakované pozretie, hodnotím nadpriemerne. 65%. ()
Prostorová představivost je jednou ze sedmi složek inteligence. Měl jsem na střední průmyslové škole jeden rok deskriptivní geometrii a stačilo. Dokument je geometrie a matematiky plný, ale naštěstí v popularizované podobě, něco o sobě. Knížky pana profesora mám některé přečtené. ()
Přes přitažlivost Vopěnkova výkladu mě celek neoslovil. Přišel mi příliš nejednotný, roztříštěný, a to především nedostatečným spojením životopisných vhledů a představovaných matematických idejí. Nadto přítomnost animovaných vsuvek mi příliš asociovala dávná "televizní vysílání pro školy", plná antropomorfizovaných množin, úseček a číslic, pověstné trauma nemocných školáků (v letech pozdně normalizačních) před dopoledními obrazovkami, zesilující jejich osamocenost připomínkou „živé neživé“ výuky kdesi nedaleko (nebo v dáli) a ztrpčující jejich karanténu. ()